5 typů přátelství, která po třicítce už nepotřebujete (a vlastně ani nechcete)
Zatímco ve dvaceti jsme měli pocit, že musíme být u všeho a s každým, po třicítce se situace mění. Večerů, které můžeme a chceme trávit s někým jiným než s nejužší rodinou, je málo, energie ještě méně a chuť ztrácet čas zdvořilostním tlacháním se limitně blíží nule. A pokud už čas i sílu máme, je důležité zamyslet se nad tím, komu je věnujeme.
Pokud jste už redukci svých sociálních vazeb zpozorovali, věřte, že to není projev vaší asociálnosti, ale zcela přirozený proces. Vědci z Aalto University a Oxfordu ve své studii potvrdili, že vrcholu v počtu přátel a aktivních kontaktů dosahujeme kolem 25. roku, pak už jde kvantita postupně „z kopce“.
Je důležité si v životě nechat osoby, o které opravdu stojíme, a nenechat se převálcovat pocitem viny nebo loajalitou ke společné minulosti. Není naší povinností trávit čas s lidmi, kteří nám nic nepřinášejí, nebo nám dokonce aktivně berou energii.
5 typů přátel, které v dospělém životě nepotřebujete
Věčný stěžovatel
Tenhle typ známe všichni. Ozve se, jen když je v krizi (což je v podstatě pořád). Fungujete pro něj jako bezplatná linka důvěry. Jakmile se ale nadechnete, abyste řekli, jaký jste měli den vy, po minutě stočí téma zpět ke svým partnerským neshodám, neschopnému šéfovi nebo špatnému počasí.
- Přátelství má být oboustranné, nikoli jednostranný odběr. Po setkání s přítelem se máte cítit fajn, ne jako po dvanáctce ve fabrice. Nejste jeho terapeut ani odpadkový koš na cizí frustrace.
Přízrak z minulosti
Znáte se už od školky, ale to je také to jediné, co vás dnes spojuje. Sedíte vedle sebe, ticho by se dalo krájet a vy pořád dokola recyklujete ty samé tři historky z tanečních, protože ke svému současnému životu už si nemáte co říct. Vaše hodnoty a zájmy jsou dnes úplně jinde.
- Společná historie není doživotní závazek k povinným schůzkám. Je v pořádku nechat vzpomínku tam, kde je, a jít bez výčitek dál.
Skrytý soupeř
Řeknete, že vás povýšili, a místo ocenění slyšíte: „A slyšela jsi, že Jana má teď svůj vlastní kancl a služební auto?“ Každý váš úspěch musí něčím shodit nebo přebít. Cítíte z něj neustálou potřebu závodit – v kariéře, v tom, jak vám spí dítě, nebo v tom, kolik kilometrů uběhnete pod hodinu.
- Skutečný přítel vám fandí. Pokud máte po každém jeho komentáři chuť jít se schovat do kouta, vymažte ho ze seznamu. Život není závod a vy nepotřebujete soupeře ve vlastním týmu.
Magnet na problémy
Jeho život je jeden velký požár. Soustavně řeší vyhrocené konflikty, které si většinou vyrobí sám, a očekává, že vy budete 24/7 v pohotovosti, abyste ho zachraňovali. Je to vyčerpávající a jeho chaos začíná pomalu přetékat i do vašeho (konečně trochu klidného) světa.
- Po třicítce většina z nás hledá stabilitu, nikoli adrenalinový projekt někoho jiného. Máte dost svých starostí, nemusíte dělat vyjednávače v cizích válkách.
Pasivně agresivní kritik
„V těch šatech vypadáš tak... odvážně. Já bych na to neměla sebevědomí.“ Je to přesně ten typ, který vás shazuje pod rouškou „upřímnosti“ nebo „dobře míněných rad“. Po schůzce odcházíte s pocitem, že děláte všechno špatně.
- V dospělosti nepotřebujete nikoho, kdo vám bude nenápadně podkopávat nohy. Obklopte se lidmi, se kterými se cítíte dobře takoví, jací jste, a kteří vám případné zrcadlo nastaví laskavě.
Třídění kontaktů je projevem úcty k vlastnímu času. Pokud vás nějaký vztah dlouhodobě nebaví nebo vás vyloženě vysává, prostě ho nechte vyšumět. V kalendáři si tak uvolníte místo na lidi, se kterými si odpočinete, zregenerujete se a nebudete mít potřebu každých deset minut kontrolovat hodinky.
