Toxický „trauma dumping“ vás může připravit o přátele. Nenakládáte jim toho moc?
Na našich přátelích je nejlepší, že jim můžeme říct cokoliv a oni nás budou mít rádi takové, jací jsme. Nebo ne? V případě, že začneme kamarády a kamarádky využívat nejen jako vrby, ale automaticky jako „odpaďáky“ pro všechny naše problémy, vztahy to může poškodit. Traumata se vyhazují na terapii, ne u kafe.
Představte si, že kamarádce napíšete „Potřebuju s tebou probrat, jak jsem byla u doktorky,“ a ona odpoví „Kdy a kde?“ Možná se opravdu sejdete, možná si jen zavoláte, ale kamarádka je připravena vás podpořit a vy máte možnost se jí svěřit. Teď si ale představte, že jí zničehonic napíšete svou diagnózu, aniž byste se jí zeptali, jestli na to má zrovna sílu nebo čas. To je trauma dumping. I když jste v úzkých vy, a potřebujete bezpochyby pomoct, neúmyslně ji tím můžete zahltit, šokovat nebo rozrušit, když je zrovna na pracovním obědě nebo uspává doma kojence.
Rozdíl mezi těmito situacemi je hlavně v respektu a souhlasu. Sdílení je citlivé a oboustranné a jsme na něj dopředu alespoň trochu připraveni. Třeba i díky tomu, že se vídáme pravidelně a očekáváme, že si každý čtvrtek budeme stěžovat na všechno možné. Trauma dumping se ale děje neplánovaně a bez ohledu na to, jestli nás ten druhý vůbec zvládne poslouchat.
Samozřejmě, že nastávají situace, kdy ze sebe potřebujeme dostat nějaký otřesný zážitek ihned. To neznamená, že abychom „neobtěžovali“ kamarádku, raději ho v sobě budeme dusit a tvářit se, že se nic neděje. Když máme v poslední době ale jen jednu „jobovku“ za druhou, stačí se jednoduše zeptat smskou „Máš čas? Teď bych tě opravdu moc potřebovala.“ Nastavíte tím tón konverzace a chráníte tím nejen toho druhého (a vlastně i sebe), ale také váš společný vztah.
Emoční kocovina
Záleží i na vztahu, ve kterém se pohybujeme. Kamarádka o vás ví pravděpodobně všechno, ale když se během odpolední kávy začnete svěřovat s intimními detaily té přátelské kolegyni z druhého oddělení, bude jí to pěkně nepříjemné, obzvlášť pokud je vaše podřízená. Sdílení těžkostí je důležité a může nám psychicky hodně pomoct, ale musíme to dělat s citem.
Cílem našeho svěřování je ulevit si, ne někoho zatížit. Někdy je přirozené, že hodně prostoru dostávají problémy jednoho z přátel, kdo má za sebou například ošklivý rozchod. Klíčem je proto rovnováha, respekt a citlivost. Jestliže neustále přetěžujeme ostatní svými problémy nebo jim nenecháváme prostor, aby se nám také mohli svěřit, vztahy tím mohou pořádně utrpět. Když se nám pak lidé začnou raději vyhýbat, než aby nám upřímně řekli, že už je toho na nich moc, možná ani nevíme, kde jsme udělali chybu.
Trauma dumping škodí oběma stranám, protože spouští silné emoce, na které tělo i mysl reagují jako na hrozbu. Ten, komu se tímto způsobem svěřujeme, může být přehlcený, cítit únavu nebo úzkost. Ten druhý často zpětně cítí stud, vinu nebo lítost, že řekl víc, než chtěl. Místo úlevy to celé jen přiživí bolest a nechá nás s pocitem, že jste se otevřeli „až moc“. Je to jako emocionální kocovina. V jednu chvíli se možná cítíme tak lehcí, ale následky bolí a mizí pomalu.
Jak poznáte, že už nejde o sdílení, ale spíš o trauma dumping?
- Všímejte si, jestli má kamarád/ka taky prostor říct něco o sobě, nebo jestli mluvíte jen vy.
- Zdá se vám, že během rozhovoru působí vyčerpaně, nervózně nebo smutně? Nebo vás zvládá podpořit a cítíte, že vás aktivně poslouchá a je „s vámi“?
- Strávili jste celou dobu mluvením o svém šéfovi, vztahu nebo rodině, aniž by se dostalo i na něj/ni?
- Posloucháte i jeho/její pohled? Nebo se už po několikáté točíte v kruhu kolem stejného tématu, bez zájmu o řešení?
- Kdo z vás mluví víc? Cítíte po těchto rozhovorech úlevu? Zeptali jste se vůbec, jestli o tom s vámi chce mluvit?
Pokud si všimnete, že kamarád nebo kamarádka tváří napjatě, nejistě nebo dokonce nepříjemně, může to být signál, že už je toho moc. Možná se začíná vyhýbat dalším setkáním, odpovídá kratšími zprávami nebo vypadá, že má „pořád něco na práci“. Možná už si s vámi nepovídá ani o vlastním životě. To je špatné znamení, protože už nevytváříte bezpečný prostor pro to, aby se mohl/a svěřit. Trauma dumping není schválnost, když si neseme nezpracované bolesti, může nás přetékající vnitřní napětí nutit k tomu, že ze sebe všechno sypeme na první blízkou osobu. Jenže se místo úlevy můžeme cítit ještě osaměleji. Lidé se nám začnou vzdalovat a podepíše se to i na našem sebevědomí.
Co dál?
- Najděte si lidi, se kterými se můžete bezpečně a vzájemně otevřeně bavit.
- Zkuste si psát, tvořit nebo jen tiše sedět se svými pocity, pomáhá to.
- Dopřejte svému tělu péči. Zdravé jídlo, spánek a pohyb dělají divy i pro hlavu.
- Vyhledejte odbornou pomoc: Když někdo sklouzává k trauma dumpingu, často za tím stojí úzkost spojená s nevyřešenou depresí, PTSD, nebo stresem z práce či domova.
- Zkuste napravit potrhané vztahy: Pokud vám na sobě vzájemně záleží, vaše kamarád/ka bude určitě rád/a, že jste na sobě začali pracovat. Pokud se vám samotným nelíbí, jak jste se chovali, omluva a přiznání, že jste nerespektovali osobní hranice, může být dobrý první krok.
