Rozdílné hodnoty nebo fatální hádka? Konec přátelství může bolet víc než rozchod
Svěřovaly si vzájemně všechna svá niterná tajemství, nebály se ukázat ani zranitelná místa, zapíjely společně nejen vlastní úspěchy, ale i řadu držkopádů. A pak najednou konec. Přátelství může zničehonic skončit jak po nečekaně prudké roztržce, tak nenápadně vyšumět do ztracena. Každopádně ztráta blízké kamarádky dokáže otřást city stejně dramaticky jako konec velké lásky. Co se děje v hlavě a jak to ustát?
„S Katkou jsme byly nerozlučná dvojka od patnácti, zažily jsme první lásky, festivaly i mejdany. Jenže pak se vdala, měla děti a najednou žila úplně jiný život. Já jsem hodně cestovala a řešila kariéru, ona zase kojení a školku. Postupně jsme si přestaly rozumět. Naše přátelství neskončilo žádnou velkou hádkou, najednou ale chyběla stejná témata, neměly si jsme si co říct a pomalu se navzájem odcizily,“ líčí, jak jejich vztah došel na úbytě pětatřicetiletá Karolína.
Přátelství s dobou spotřeby
Stává se, že stejně jako manželský, ani přátelský vztah nemusí být trvalka na celý život. Rozpad přátelství ale může někdy uštědřit citovou ránu větší, než bychom čekali. Někdy dokonce silnější úder než rozchod či rozvod. Zatímco o partnerských vztazích běžně mluvíme v kontextu krizí a statistik rozvodovosti, a tak nějak se tiše předpokládá, že to vždycky úplně vyjít nemusí, přátelství vnímáme jako něco stabilního, přirozeného a co trvá „bez podmínek“ navěky.
Možná proto nás jeho konec může zaskočit s takovou silou a nezáleží, jestli k němu došlo náhle, kvůli nečekané zradě, nebo plíživě, když se cesty lidí, kteří si kdysi byli tak blízcí, rozejdou na základě rozdílných hodnot nebo díky životním změnám, které je od sebe vzdálí. Na rozdíl od manželství nemá přátelství žádné společenské „rituály rozchodu“, i proto může být obtížnější jeho konec přijmout, a dlouho trvá, než se se ztrátou blízkého přítele dokážeme vyrovnat.
Co se děje v mozku
S koncem přátelství mozek začíná bít na poplach. Podle neuroložky a autorky knihy Before and After Loss: A Neurologist’s Perspective on Loss, Grief, and Our Brain Lisy Shulman se při ztrátě blízkého člověka aktivuje amygdala, která funguje jako emocionální alarm mozku. Spustí se chemická lavina, která nás připravuje na obranu, jako by nám hrozilo fyzické nebezpečí.
Hormony poletují jak na centrifuze, zejména ty, které regulují náladu a zpracování emocí – serotonin, dopamin a noradrenalin. Emoce přebírají kontrolu a vítězí nad myšlením. Jak popisuje Lisa Shulman, „emoční“ mozek se časem může stát až přecitlivělý na podněty z okolí, které nás upomínají na ztrátu, a to na úkor racionálního myšlení. „Tímto způsobem mohou emoční složky paměti převážit nad těmi kognitivními, což vede ke zvýšené úzkosti, depresi a poruchám spánku,“ vysvětluje neuroložka.
Jak prožíváme ztrátu přítele?
„Ztráta přítele může působit podobně jako smutek po úmrtí blízkého člověka,“ přibližuje pocity mnoha lidí americká psychoterapeutka Stevie Blum. Jenže má to háček, v případě rozpadu přátelství oplakáváme stále živého člověka. Psychologové to popisují jako tzv. nejednoznačné truchlení. Prožíváme smutek, že člověk, kterého jste měli rádi, je sice stále naživu, ale už není součástí našeho života tak, jak jsme byli zvyklí.
Vyrovnat se s takovou ztrátou je o to těžší, že často chybí jasný konec, jasné vysvětlení, a tedy i jasné pochopení toho, co vedlo k ukončení vztahu. Ztráta přátelství navíc může otřást naším pocitem sounáležitosti s druhými a zamávat s naší sebedůvěrou. A na to všechno se ještě podle psychiatričky Sharon Batisty nabaluje smutek, hněv, výjimkou nejsou ani pocity deprese či úzkosti. Krach přátelství může být pro někoho tak bolestnou zkušeností, že už nikdy v budoucnu nechce nic podobného zažít znovu. Co se zdá jako nejbezpečnější strategií? Žádné podobné vztahy už nenavazovat a vyhnout se tak potenciálnímu zklamání, že to zase nedopadlo.
Strategie přežití
„Konec přátelství neznamená jen ztrátu, ale i prostor, který se tím uvolní pro nové vztahy, zkušenosti a poznání sebe sama,“ poznamenává klinická psycholožka Sabrina Romanoff. Co dalšího dodat na povzbuzení?
- Dovolte si truchlit: Není ostuda, hanba ani slabost přiznat si, že konec přátelství stejně jako konec partnerského vztahu bolí. Klidně ho oplakejte.
- Nehledejte viníka: Místo toho, abyste pátrali po viníkovi, který má konec na svědomí, si zkuste připustit, že vztah už nefungoval, vyčerpal se a dospěl ke konci. To, že vztah skončil, ale ani v nejmenším neznamená, že by nebyl po dobu svého trvání důležitý a neměl hodnotu.
- Buďte otevření novým vztahům: Jak se říká, „když se jedny dveře zavřou, druhé se otevřou“. „Nenechte, aby vás ztráta jednoho přátelství připravila o radost z těch ostatních, která na vás čekají,“ dodává psychoterapeutka Stevie Blum.
Zdroj: Dear Life, Very Well Mind
