Jste frustrovaní? Podle koučky Tomšů může být změna klíčem k lepšímu životu

Je čas na změnu?

Je čas na změnu? Zdroj: FreshSplash for iStock by Getty Images

Monika Otmarová , dst
Seberozvoj
Diskuze (0)

Přestěhovat se na druhý konec světa, změnit práci, přátele, partnera nebo jen třeba barvu vlasů. V jakých okamžicích nás přepadává nutkání ke změně? Co od ní všechno očekáváme? Jaká změna má na nás skutečný vliv a co jsou jen „kosmetické“ úpravy?

Dcera se mi vrátila z Kostariky, kde pobývala půl roku v rámci studijního programu Erasmus, a já ji skoro nepoznala. Zhubla, zkrátila a obarvila si vlasy, ale hlavně už to nebyla ta ufňukaná holka, která za to, že se jí něco nepodařilo nebo nevyšlo, jak si představovala, s gustem vinila okolí. Do dveří mi vkráčela mladá sebevědomá a usměvavá žena, která už nešpicuje uši, co strašidelného na ni číhá za nejbližším rohem. Opravdu stačilo na její téměř zázračnou proměnu odjet na pár měsíců na druhou stranu světa? Nabízí se ale i možnost benefity ze změny čerpat i takříkajíc „za humny“ a v méně radikální podobě? A v jakých případech je střídání jedné změny za druhou jen ukazatelem toho, že nedokážeme vydržet sami se sebou?

Jak nás dokáže ovlivnit změna?

„Je potřeba změnit špajz,“ říká jeden z mých kamarádů, když chce naznačit, že jsme někde zabředli příliš dlouho a nic nového nám dané místo, ani lidé v něm, už nepřinese. Tak obrazně zvedneme kotvy a jdeme jinam, kde to ještě neznáme a kde by nás to zase mohlo začít bavit a nakopnout k nějaké aktivitě. Změna prostředí je každopádně výzvou, která nám do života může přinést nové zkušenosti, sebepoznání, a dokonce i štěstí. Jak moc změna životního prostoru ovlivňuje naši psychiku, spokojenost a emocionální naladění?

„Absolutně,“ tvrdí koučka Vendula Tomšů. „Pokud jsme někde, kde už nemáme být, a ještě to nevíme nebo neřešíme, nedojdeme na daném místě nikdy klidu, což se samozřejmě promítá do dalších aspektů života,“ vysvětluje. Pokud je podle ní člověk nespokojený a nedokáže pomoct sobě, těžko pak pomáhá jiným. „Představte si, že jste frustrovaní, nespokojení, unavení. A teď si tuhle ‚trojku‘ dosaďte do rolí, v nichž běžně fungujete. Jaký jste pak rodič, partner, kolega, kámoš?“ ptá se. „Vždycky je ovšem potřeba nejdřív se změnou začít u sebe. Ve svém nitru. Teprve s novým nastavením se můžete stěhovat, změnit práci nebo vztahy. Jinak se vlastně ve skutečnosti nezmění vůbec nic,“ upozorňuje odbornice.

Jak poznat, že je čas na změnu?

Jak ale poznám, že je změna takzvaně na pořadu dne? Jaké jsou signály, že čas uzrál ke změně? Poznáme to vůbec? Nebo nám šance proklouzne mezi prsty a zůstaneme ve vyjetých kolejích mučivého stereotypu a nespokojenosti? „Tato otázka padá velmi často. Doprovázena právě i obavou, že to nepoznáme. Nebojte se, poznáme,“ ubezpečuje Vendula Tomšů. Sama na takové dotazy prý ráda kontruje protiotázkou. Ptám se: „A jak jste poznala, že milujete svého muže? Prostě to poznáte. Už jen tím, že si otázku po změně kladete, visí změna ve vzduchu,“ pokračuje koučka a dodává, že signálů bývá většinou několik a dostavují se na různých úrovních.

„Většinou nám postupně tělo, mysl nebo duše naznačuje, že něco není v pořádku a v něčem se necítíme dobře. Zpravidla nejsilněji cítíme signály na těle nebo nás tělo rovnou zastaví, protože jsme jeho volání nevyslyšeli. Nejvíce zde funguje neustálé se ptaní sebe sama: Co mi teď udělá největší radost? Co chci dělat? Na co mám chuť? Mně samotné skvěle při rozhodování se ke změně funguje následující téma k přemýšlení: Kdybych neměla strach, co bych udělala? A vím, že odpověď je moje změna. To, za čím mám jít,“ povzbuzuje odbornice.

Jiné zaměstnání neznamená jjen novou práci

Pojďme se ale od teoretizování přesunout k oblastem života, v nichž nás změny potkávají. Pokud už překonáme naše obavy a strachy a vydáme se například do neznámých kariérních vod, jaké impulzy a efekty nám může přinést do života změna zaměstnání? „Nové lidi a nové vztahy. Vystoupíme ze své zajeté bubliny a najednou se nám dostane naprosto jiných vhledů. Změníme svůj okruh lidí, který jsme měli doposud.

Je ověřeno, že nás nejvíce formuje pět až sedm lidí, s nimiž trávíme nejvíce času v průběhu dne. Pokud nepracujeme někde sami nebo nejsme podnikatelé na volné noze bez kolektivu, v průměru 8 a půl hodiny denně nás ovlivňují naši kolegové,“ upozorňuje koučka. Pokud je to navíc změna žádaná, to znamená, že jsme se neocitli neočekávaně „na dlažbě“, a je spojená třeba i se změnou bydliště, přestěhováním se za prací či naprostou změnou profese, kdy jsme se rozhodli uskutečnit náš celoživotní sen, může to v našem životě převrátit vzhůru nohama úplně všechno.

„Může to být mocný impulz a poskytne nám to takový náboj, že například změníme i svůj celkový životní styl. Začneme s kolegy například běhat, zhubneme,najdeme si nového koníčka, který nás nasměruje zase mezi nový okruh lidí. Bude to nový začátek se vším všudy,“ poznamenává Vendula Tomšů. A co když zůstaneme nohama víc na zemi a nepřevrátíme svůj život naruby? Může se i tak změna pracovního prostředí pozitivním způsobem propsat do našeho psychického stavu?

Odborníci mají za to, že ano. Ať již ve formě zvýšené motivace vzhledem k novým pracovním výzvám, když jsme v minulé práci pod návalem stereotypních úkonů už doslova „chcípali“, a i zlepšením pocitů pohody a spokojenosti v práci, zejména pokud se předchozí zaměstnání neslo ve znamení neustálého stresu a nepřátelské atmosféry.

Cestování s přidanou hodnotou

Skvělým způsobem, jak si obnovit psychické i fyzické síly, získat nový úhel pohledu, zkušenosti, obohatit se o nové zážitky, se zdá být jednoznačně cestování. Vydat se na cestu vždycky se sebou přináší i vydání se všanc nejistotě a neznámému. Pokud ovšem nástrahy našeho putování zvládneme, bezesporu nás to posílí. Ačkoli každá změna se počítá, nemá asi valný smysl cestovat přes půl zeměkoule, když na druhém konci světa člověk nakonec skončí v několikahvězdičkovém uzavřeném resortu západního střihu odříznutý od místních a jejich způsobu života.

Fyzická vzdálenost mezi místem bydliště a místem, na které cestujeme, může nabývat tisíců kilometrů, ale zkušenostně můžeme zůstat pořád na nule. Někdy stačí vyjet jen pár kilometrů za naše vlastní „humna“, a vnímat okolí hluboce, opravdově. Tento přístup nám vždy přinese zbrusu nový zážitek a pocítíme změnu, třeba jen snížením napětí v hlavě a tím i v těle. Vydávat se na cesty jen proto, abychom si udělali co možná nejexotičtější selfi e na Instagram pravděpodobně takový účinek mít nebude.

Vyskočit z kolotoče

„Stává se, že se lidem opakují v životě podobné situace, které dokola řeší stejným způsobem, ať již odchodem ze vztahu, změnou práce a podobně. Zmizí, a po čase se jim opakuje jen to samé. Doporučuji, a mám to ověřené i sama na sobě, sepsat si v bodech svoji životní cestu, její konkrétní milníky i to, jakým způsobem jsem se v nich zachovala. Následně si všímat, co se v inkriminovaných situacích opakuje pořád dokola. Někdy jen reprodukujeme určitý vzorec, který jsme doposud nenahlédli. Dokážeme jej opustit pouze v případě, pokud začneme věci dělat skutečně jinak,“ uzavírá koučka.

Zdroj: autorský článek

Začít diskuzi