Do Santiaga, nebo do spletitých uliček města? Je to jedno, každá chůze může být terapií
Můžete podniknout pouť do Santiaga de Compostela. Anebo můžete jít na procházku do parku. V obou případech je chůze jedním z nejsnadnějších způsobů, jak uvolnit svou mysl a doslova přijít na jiné myšlenky.
Když jsem kdysi před lety přijela studovat do Prahy, ze začátku jsem se po městě pohybovala skoro výhradně metrem. Přejížděla jsem mezi Jižním Městem, kde jsme byli ubytovaní na koleji, a historickým centrem, kam jsme chodili do školy. Jednotlivé části Prahy pro mě byly neprostupně oddělené, jako samostatné ostrovy nakupené kolem jednotlivých zastávek metra. Dlouho mi trvalo, než jsem vůbec dokázala trefit ze Staroměstského na Václavské náměstí. Teprve když jsem časem po Praze začala chodit pěšky, začala se proměňovat v propojený organismus: S údivem jsem zjišťovala, jak blízko je z Žižkova na Florenc nebo z Nuslí na Vinohrady.
Pěší chůze je pro mě nejpřirozenější způsob objevování, z cizích čtvrtí míhajících se za okny tramvaje nebo automobilu se díky ní stávají známá místa. Jako chodci jsme všemi smysly otevření všem vjemům z okolního prostředí: Do tváře nám fouká vítr, pod nohama cítíme dlažbu, zavane k nám vůně z otevřených dveří pekárny nebo útržek melodie z otevřeného okna hudební školy. Souzníme s rytmem města. A pak, časem, po stovkách kilometrů nachozených známými ulicemi se nám do paměti otiskují jejich příběhy: Tady byla dřív herna a teď je tu vietnamský obchod, na tohle dětské hřiště jsme chodili s dětmi cestou z družiny, tahle hospoda už třikrát změnila majitele. „Z lhostejného prostoru se stává známé místo, když ho naplňujeme smyslem, když ho vnímáme a prožíváme,“ říká geograf Yi-Fu Tuan. A ze známého místa se pozvolna stává domov.
Na procházce s Aristotelem, Nietzschem a Dickensem
Chůze je ale nejen cesta k poznávání místa, kde žijeme, je to také způsob občerstvení mysli. Behaviorální vědkyně Marily Oppezzo na konferenci TED popisovala experiment, jímž se snažila najít souvislost mezi chůzí a zvýšenou kreativitou. Účastníci experimentu měli za úkol během čtyř minut najít alternativní způsoby využití klíče, plechového hrnku nebo jiného každodenního předmětu. Dobrovolníci v kontrolní skupině, kteří během testu seděli, přišli v průměru s dvaceti nápady. Ale ti, kteří přitom chodili na běžeckém pásu, jich měli skoro dvojnásobek! Pozitivní efekt zafungoval i u skupiny, která nejdříve chodila na běžeckém pásu a potom vsedě vymýšlela nápady.
Chůzí bystřili mysl už antičtí filozofové: Aristoteles byl vyhlášený svými přednáškami během procházek se studenty po Athénách. Friedrich Nietzsche o mnoho století později napsal, že „hodnotu mají jen myšlenky nalezené při chůzi“, a Charles Dickens na procházkách promýšlel děj svých románů. Neurovědec Shane O’Mara poukazuje na to, že při chůzi se náš mozek naladí na frekvenci vln theta, které podporují paměť a učení.
Chcete být chytřejší, zdravější a šťastnější díky každodenní chůzi? Tady je pár tipů.
Na mnohé z nás funguje jednoduchý trik: Stáhněte si některou z chodeckých aplikací a začněte si měřit počet ušlých kroků. Měření vás bude motivovat překonávat vlastní rekordy.
Máte-li pocit, že se při chůzi nudíte, udělejte si vlastní chodecký soundtrack.
Nepodceňujte pohodlí. Abyste si procházku opravdu užívali, myslete na ni už při oblékání, vezměte si skutečně pohodlné boty a snažte se, aby vaše zavazadlo bylo co nejlehčí.
