Něco na té trávě je. Procházka v zeleni je samozřejmost, kterou ne vždy umíme docenit
Pojďme ven. Docela normálně na procházku do parku, na stráň, do lesa. Je to větší terapie, než si často uvědomujeme. Snadná a zadarmo. Vyčistit si hlavu, ozdravit tělo a celkově se regenerovat potřebujeme všichni do jednoho.
Ten pocit si pamatuji doteď. Bylo to po několika týdnech první karantény, doby, kdy jsem omývala nákupy a doslova se bála vystrčit nos – z domu i ven z látkové roušky. A pak jsem se z nuselského bytu přesunula na chalupu, vyšla na zahradu jen tak a dostala obří dávku slunce, vzduchu a zeleně! A s ní i neskutečný koktejl pocitů a vjemů. Absolutní euforii, pocit nekonečného množství energie, okouzlení krásou jednoduchosti a téměř jistotu, že člověk přece zvládne úplně cokoli! S lehce připitomělým úsměvem na tváři si vzpomněla na jiné zážitky z dospívání během svobodných let devadesátých, ale to je zas jiná kapitola. Předávkování přírodou jsem za chvíli rozdýchala, ale jako mnozí další i já jsem si v covidové době uvědomila, jak mi taková samozřejmost, jako jít ven na procházku, chyběla.
Článek si můžete poslechnout i v audioverzi:
Ze stromů dolů a zpět
Historie člověka je v drtivé většině s přírodou spjata. A i když se do měst přesunul až během poslední stovky let (na začátku 20. století žil ve městě jeden člověk z deseti, v roce 2007 se poprvé poměr otočil v neprospěch venkova), sílu přírody si uvědomovali lidé odpradávna. Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda, nechal se slyšet otec medicíny, starověký řecký lékař Hippokrates a podle římského státníka a fi lozofa Cicerona bylo žití v souladu s přírodou největším dobrem. Přihoďme ještě Jana Ámose Komenského, který tvrdil, že čím je člověk vzdělanější, tím více si přírody váží. Meditace v přírodě je součástí mnoha kultur i náboženství a pak tu máme vědecké studie, které nám v posledních desetiletích přinášejí nezvratné důkazy o tom, jak pobyt v zeleni ovlivňuje zdraví na tělesné i psychické úrovni. Pojďme se tedy podívat na ty nejdůležitější.
Méně stresu
Blahodárný vliv procházek na zklidnění psychiky dokáže popsat leckdo, teprve studie zpracované před několika lety se však zaměřily na to, jak dlouho je k takovému efektu zapotřebí v přírodě pobýt. Jedna zpráva publikovaná v roce 2019 v časopise Frontiers in Psychology uvádí, že stresový hormon kortizol začne klesat už po dvaceti minutách v zeleni (pokud tedy v hlavní roli zůstává příroda, nikoli třeba mobilní telefon). Vztah psychické pohody a přírody potvrzují například i vědci z Lékařské fakulty University of Exeter. Lidé, kteří trávili čas venku, byli v životě spokojenější a zdravější, přitom klíčové číslo pro zdravotní efekt bylo 120 minut týdně.
Regenerace
Pokud by pohodička a prima nálada jednomu přišly málo, příroda přichází s dalším benefi tem, a tím je rychlejší regenerace. Zajímavou studii uskutečnil v 80. letech 20. století profesor krajinářské architektury Roger S. Ulrich. Zjistil, že pacienti, kteří jsou po operaci žlučníku a mají v nemocnici výhled do nemocničního parku, se zotavují rychleji a trápí je méně komplikací než ty, kteří se dívají na cihlovou zeď. Jiný výzkum ukazuje, že lidé, kteří se v kanceláři v pracovní době dívají do přírody, trpí méně bolestmi hlavy i stresem a jsou spokojenější než ti, kteří tuto možnost nemají.
