„Zlatý věk“ sériových vrahů a boom kriminality 20. století: Co když psal dějiny neurotoxin?
Násilná kriminalita od poloviny 90. let klesá. Mají na tom své zásluhy politiky, ekonomický rozvoj, nebo moderní policejní metody? Co když je hlavní hrdinkou příběhu zakázaná chemikálie, která se desítky let předtím tiše ukládala v hlavách dětí? Jedna z nejzajímavějších teorií popisuje, jak otrava několika generací mohla přispět k bezprecedentní vlně zločinu i „zlatému věku“ sériových vrahů v minulém století (nejen) na území USA.
Recept, jak si doma vyrobit kriminálníka, by mohl znít třeba takto: Vezmi jeden dětský mozek a vraž do něj olovo – nebezpečný neurotoxin, který se nejraději usazuje ve vyvíjejícím se mozku. Pokud možno v těch částech, na kterých opravdu záleží, jako je frontální kortex, oblast, která řídí schopnost plánovat, ovládat impulzy a říct si „tohle není dobrý nápad“. Výsledkem bývají poruchy pozornosti, nižší IQ, potíže s učením nebo zvýšená impulzivita. Už nízké dávky olova v dětství tak mohou u lidí snižovat rozvahu a zvyšovat jejich rozjeté nápady, které mohou skončit až za hranicí zákona.
Jak ale souvisí olovo s 20. stoletím? Možná si říkáte, že naposledy se olovem otrávili leda Římané kvůli vodovodním trubkám. Odpovědí je olovnatý benzin, který spatřil světlo světa před sto lety, když americký inženýr Thomas Midgley objevil tetraethylolovo, které zlepšovalo vlastnosti této pohonné hmoty. První varování přišlo rychle, v roce 1924 zemřelo v rafinerii Standard Oil pět dělníků a desítky dalších skončily v nemocnici s otravou. Midgley se pokusil paniku zmírnit kuriózní tiskovou demonstrací, při níž vdechoval výpary chemikálie, ale úřady závod i přes jeho herecký výkon stejně uzavřely. Olovnaté palivo však mělo výhody převažující známá rizika. Zpřísnila se bezpečnostní opatření a jezdilo se dál. Až pozdější desetiletí přinesla takové důkazy o jeho škodlivosti, které už nešlo ignorovat.
Desetkrát více sériových vrahů ročně
„V pětadvacetiletém období mezi lety 1970 až 1995 došlo k desetinásobnému nárůstu aktivních sériových vrahů ročně ve srovnání se 169letým obdobím 1800 až 1969,“ uvádí ve své knize Sérioví vrazi Peter Vronsky, doktor historie trestního soudnictví. A přidává i statistiku: „Z 2236 identifikovaných sériových vrahů ve Spojených státech, zaznamenaných v letech 1900 až 2000, se 82 procent objevilo v posledních 30 letech, mezi roky 1970 až 2000.“ Od devadesátých let ale kriminalita strmě klesá, s různými výjimkami (například za pandemie covidu). Na základě údajů FBI klesla míra násilné kriminality mezi lety 1993 a 2022 o 49 %, s velkým poklesem míry loupeží (–74 %), těžkého ublížení na zdraví (–39 %) a vražd / zabití z nedbalosti (–34 %).
Tato čísla korelují právě s časovou linkou používání a odklonu od olovnatého benzinu. Všude tam, kde se používal olovnatý benzin, kriminalita stoupala zhruba s dvacetiletým zpožděním. Tehdy, kdy generace vystavená olovu dorostla dospělosti. Když státy začaly olovo omezovat a zakazovat, o dvacet let později kriminalita klesla. V některých městech lze dokonce podle starých map „předvídat“ kriminalitu zpětně jen tím, že si nakreslíte trasu nejzatíženějších dopravních tepen o dvacet let dříve.
Právě v 70. letech 20. století byly u amerických dálnic naměřeny koncentrace olova, které by dnes vyvolaly ekologickou pohotovost. Přesto šlo o běžnou realitu předškoláků, kteří si v okolí hráli třeba s autíčky. Spojené státy tak začaly olovnatý benzin postupně omezovat a od roku 1975 musela všechna nová auta jezdit jen na bezolovnatá paliva. Úplný zákaz přišel v roce 1996.
Profesorka (a mimo jiné tituly i ekonomka) Jessica Wolpaw Reyes v roce 2007 spočítala, že až za polovinou poklesu násilné kriminality v období 90. let minulého století mohl stát právě americký odklon od olovnatého benzinu. Data o vraždách sice měla své mouchy (například New York a Washington dělají se statistikou psí kusy), ale celkově vyšla jednoduchá rovnice: méně olova = méně agrese. Wolpaw Reyes dokonce předpověděla, že kolem roku 2020 doroste první „neolovnatá“ generace dvacátníků, která by mohla být klidnější než všechny před ní.
Není to tak jednoduché
Samozřejmě že se nejedná o univerzální vysvětlení nárůstu a poklesu kriminality. Kromě inhalace toxických výfukových plynů může situaci ovlivňovat velká spousta dalších faktorů. Například legalizace potratů a s ní úbytek „nechtěných“ dětí, které by se jinak narodily do nevyhovujících rodinných podmínek, sociální programy, policejní reformy nebo pokroky ve vyšetřování, soudním lékařství či v péči o duševní zdraví. Lidé samozřejmě nejsou grafy a individuální data pak bývají složitější než populační trendy. Přesto se olovo nedá z celé rovnice jen tak vyškrtnout jako úplná náhoda. Jde totiž o světový vzorec.
Nejen v USA, ale například i v západní Evropě se grafy kriminality chovaly jako poslušný seizmograf a reagovaly na olovo mnohem konzistentněji než na změny v ekonomice, politických náladách nebo policejních metodách. Někteří analytici dokonce spočítali, že olovo dokáže vysvětlit většinu výkyvů násilné kriminality během celého 20. století. Na olovnatý benzin se sice jezdilo celé století (jako poslední ho v roce 2021 zakázalo Alžírsko), ale auta si lidé začali ve velkém pořizovat až po druhé světové válce. Toliko k otázce, proč kriminalita nenarůstala skokově ihned ve 40. letech, dvacet let od toho, co se olovo začalo přidávat do benzinu.
Dálnice, které měly být symbolem mobility a nově nabyté svobody, byly zároveň nebezpečným experimentem, který ovlivnil celé generace. Ale problémy auta přinesla samozřejmě i do měst. Městské děti s vyšší hladinou olova v krvi častěji končily s horšími školními výsledky, problémy v zaměstnání nebo zvýšenou agresivitou. A to bez ohledu na to, zda vyrůstaly v bohatší nebo chudší rodině. I když hypotéza o olovu není dokonalá a žádný rozumný vědec či vědkyně neřeknou, že olovo vysvětluje veškerou kriminalitu, nedá se mu upřít, že nejspíš sehrálo výraznou roli. Podobně jako když v orchestru jedna hlasitá trubka přehluší ostatní nástroje. Navíc nám připomíná jednu zásadní věc. Některé chyby poznáme až za dvacet let. Což je možná ta nejzajímavější a nejděsivější součást celé naší historie.
