Nové zážitky mimo komfortní zónu: Proč si zajít na dovolené do místní restaurace
Kdy jste naposledy vložili do úst něco nového a neobvyklého? Při plánování dovolené se často zaměřujeme na výběr ideální destinace, rezervace a ubytování. Ale co jídlo? To nám buď vyberou hoteloví kuchaři, nebo se zkrátka uvidí až na místě. Jídlo přitom hraje v cestovních zážitcích klíčovou roli.
Musím se přiznat, že dřív jsem jídlo na dovolené podceňovala. Když člověk musí hodně koukat na peníze, jsou restaurace první na seznamu věcí, bez kterých se zkrátka musíte obejít. Pak jsem ale díky práci a psaní o cestování dostala možnost ochutnat různé pokrmy a získat zážitky spojené s jídlem. Tak jsem objevila novou dimenzi cestování.
Jasně, jako každé vystoupení z komfortní zóny, nese i ochutnávání nových jídel svá rizika. Jen si vezměte egyptskou „faraonovu pomstu“, tedy střevní a žaludeční problémy. Ale většinou je největším riskem, že vám jídlo nebude chutnat. Třeba já zatím nepřišla na chuť dolmades, řeckým plněným vinným listům s rýží. Tohle nakyslé jídlo mi prostě nesedí, ale i tak jsem ráda, že jsem ho mohla ochutnat. Jak jinak bych to také zjistila?
Lišejník v menu
Kulinářské trendy jsou jasné. Šéfkuchaři se snaží spojit své umění s potravinami dostupnými v oblasti, kde vaří. Loni na podzim jsem navštívila restauraci v italském alpském Cavalese. Šéfkuchař Alessandro Gilmozzi se pyšní michelinskou hvězdou. V salátu bylinky z okolí, v předkrmu místní maso, ve zmrzlinovém dezertu… lišejník. Všichni jsme ho s nedůvěrou ochutnali. Byl sladký, zaručený lék na chudobu, prolétlo mi hlavou. Díky kandování byla jeho chuť na hony vzdálená lišejníku, který byste seškrábli ze stromu. Ještě větší překvapení ale přišlo o den později už mimo michelinský podnik. Na horské chatě Rifugio Capanna Passo Valles nám, podotýkám za rozumnou cenu, nabídli vlastní těstoviny polité máslem a posypané mandlemi. A hádejte, co bylo v promyšleném dezertu ve tvaru hříbku? Opět ten skvělý kandovaný lišejník.
Proč na cestách jíst autentická regionální jídla
1. Zažijete nové chutě
Patří mezi nezapomenutelné „suvenýry“. A když vám chutná, mohou být inspiprací pro oživení vlastní kuchyně.
2. Poznáte místní lidi
Jídlo je univerzální jazyk. Oceníte to na cestách, kde se s místními obyvateli jejich řečí nedomluvíte. Ideálními místy jsou tržnice, pouliční stánky a malé podniky. Možná vás překvapí, jak vám lidé vyjdou vstříc a jak lze snadno komunikovat nečekanými způsoby.
3. Dostanete se ze své komfortní zóny
Odvaha ochutnat cizokrajně vypadající jídlo boří psychologické bariéry. Méně se pak bojíme zvednout důležité životní výzvy.
Nechytit se do pasti
Někdy může být cestování únavné, a to poslední, na co myslíte, je dělat průzkum restaurací, kde se dobře najíte. Pak se lehce může stát, že utahaní sednete do nejbližší restaurace v centru. Výsledek? Jídlo bylo podprůměrné, obsluha otrávená, ale na účtence docela vysoká, a hlavně službám neodpovídající částka. Neplatí to samozřejmě všude, ale tam, kde se host ukáže jednou za život, a navíc je to jasný turista, nemusí mít až takovou ambici vážit si zákazníka a poskytnout mu dobré jídlo za rozumnou cenu. Jistě jste už někdy v takové restauraci byli. Ta nejlepší rada, kterou jste kdy ke stravování na cestách dostali, je přitom snadná. Vydržet, bloumat a vyhledávat podniky, kam chodí místní. Tam totiž většinou objevíte příznivý poměr cena/výkon.
Tak jsem třeba v portugalském Portu došla do zajímavé čtvrti s lokálními podniky, kde na ulici grilovali maso a na sladkosti místní chodili do malé rodinné cukrárny, kde se dalo platit pouze hotově. Fantastický pastel de nata – malý košíček z listového těsta s náplní z vaječných žloutků jsem tu pořídila i s kávou za necelá tři eura. Na dnešní dobu cenový zázrak.
Nástup k plotně a inovace
Dobrým způsobem, jak poznat kulturu a lidi, je zjistit si, jestli někde nějaká místní restaurace nebo kuchařská škola nenabízí možnost uvařit si jídlo sami pod dozorem zkušeného kuchaře. Já takhle v loňském roce zkoušela uvařit vlastní paellu ve španělském městě Alicante. Ne že bych ji od té doby sama doma vařila, ale i tak to byl vynikající zážitek. Nemohli jste nic zkazit, kuchař na vás dohlížel a vždy v pravou chvíli řekl, kdy přidat ingredience a v jakém množství. V naší skupině jsme tak uvařili čtyři druhy paelly a mohli je pak navzájem ochutnat. Je to jídlo, které pochází ze španělského města Valencie, a jeho bezmasou variantu si vařili chudí Španělé nejčastěji. U Španělů ještě chvíli zůstaneme. Tématem jsou tapas, malá jídla obvykle podávaná jako předkrm nebo při posezení s přáteli či rodinou. Všichni nejspíš víme, že existuje nekonečné množství variant tapas lišících se podle regionu a sezony. Až do nedávné návštěvy španělského města Valladolid jsem ale nevěděla, že tapas jsou pro španělské kuchaře prostorem pro soutěžení a inovace.
Navštívila jsem totiž místní restauraci Los Zagales, která se na moderní tapas specializuje. Za 40 eur tu mají menu, díky němuž budete mít o zábavu postaráno. Křupavé tapas ve tvaru doutníku, svíčky s bílou čokoládou a jedno obzvláště zábavné a zároveň kontroverzní, které se jmenuje Obama v Bílém domě. Po odklopení bílé pokličky najdete chutnou černou hmotu – tedy obamu. Podle recenzí se nejpropracovanější tapas ve Valladolidu pyšní mnoha oceněními v národních i regionálních soutěžích o nejlepší tapas. Člověk někdy žasne, kolik se toho dá s jídlem udělat a vymyslet. A hlavně, jaká to může být zábava.
Velká příprava
Nebudete si pamatovat, jestli měl hotel vířivku nebo jste přibrali o dovolené dvě kila, ale požitek z výjimečně dobrého jídla v příjemném prostředí ve vás zůstane dlouho. Nastudovat si předem místní speciality se vyplatí. V dnešní internetové době je to snazší než kdy jindy. Praktický je například web TasteAtlas.com. Jeho hlavní vychytávkou je interaktivní mapa, která umožňuje vyhledávat jídla a nápoje podle regionů, měst nebo konkrétních restaurací. Lze také prozkoumávat různé kategorie jídel, získávat informace o jejich historii, tradiční přípravě a kde je můžete ochutnat.
