Generační střet i šance na změnu: Když práce není životní misí
Na jedné straně tichý odchod od přehnaného nasazení, na druhé honba za výkonem jako životní styl. Téma, které dnes rozděluje pracovní svět podle věku. Jak se dívají na práci generace Z a mileniálové? A v čem se jejich přístup liší od generace X a boomers?
„Mezi uvedenými dvěma extrémy – tichým vzdorem a přepálenou honbou za výkonem – dnes probíhá střet generací na trhu práce. Na jedné straně generace Z a mladší mileniálové, kteří redefinují, co je ‚normální‘ pracovní nasazení. Na druhé straně boomers a generace X, kteří si loajalitu, ochotu ‚zabrat navíc‘ a kariérní růst často spojují s osobní hodnotou a důkazem ambice,“ komentuje situaci Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup, pro Moji psychologii.
Zatímco dřív byla tvrdá práce cestou k postupu, dnes se mladší generace zaměřují na rovnováhu a smysluplnost. Quiet quitting, tedy „tichý odchod“, Jiří Halbrštát nehodnotí jako lenost. „Je to forma tichého protestu proti kultuře, která oslavuje přepracování, a zároveň akt sebeochrany. Je to moderní forma ‚zapnutí autopilota‘, kdy zaměstnanec začne dělat to, co má v popisu práce, ale už ne to, co se implicitně očekává,“ nabízí svůj pohled ředitel a dodává, že starší generace si často takový přístup vykládá jako nedostatek loajality nebo zodpovědnosti. Ale to je podle něj zkratka.
„Generace Z není líná, jen už dávno nevěří, že přesčasy vedou ke štěstí. Work-life balance je pro ně podmínka, ne benefit. Nechtějí být manažeři za každou cenu, nevidí smysl ve šplhání po korporátním žebříčku, když nahoře čeká jen stres a přetížení. Raději budují horizontální kariéru: Mění obory, zkoušejí nové věci, učí se. Chtějí mít svobodu a zároveň pozitivní vliv,“ doplňuje Halbrštát.
Práce jako součást identity. Ale jaké?
Martina Machová, HR ředitelka Pluxee ČR, připomíná, že zatímco starší generace často chápou práci jako prostředek k zajištění rodiny a statusu, mladší hledají hodnotový soulad. „Důležitý je pro ně ‚fit‘ s firemní kulturou, flexibilita, smysluplnost práce a rovnováha mezi pracovním a osobním životem. Motivace u mladších generací často vychází z vnitřního přesvědčení, nikoli jen z externích odměn,“ vysvětluje ředitelka pro Moji psychologii.
Eva Poláčková, majitelka firmy Decoled a autorka projektu světelných výstav Světla vyprávějí, se na generační rozdíly dívá s nadhledem: „Někdy si tím rozdělením sami zbytečně komplikujeme svět. V kreativních oborech, jako je ten náš, často rozhoduje osobní vklad, estetické cítění a vzájemný respekt, a to bez ohledu na věk,“ říká pro Moji psychologii.
Lze vůbec sladit pracovní hodnoty tak rozdílných generací? Všichni oslovení se shodují, že ano – klíčová je otevřenost, naslouchání a snaha o pochopení. „Každá generace přináší do pracovního prostředí jiné silné stránky – zkušenosti, energii, technologickou zdatnost, loajalitu nebo inovativní přístupy. Klíčem je vytvářet prostředí, kde mají prostor všechny hlasy. Společným jmenovatelem může být smysluplnost práce, dobré mezilidské vztahy a důvěra – hodnoty, které napříč generacemi rezonují, jen se mohou projevovat odlišně,“ věří Martina Machová.
Jiří Halbrštát doplňuje, že společným jmenovatelem by mohla být profesionalita. „Tedy odvést dobrou práci, ale bez nutnosti vyhořet,“ poznamenává. Starší generace podle něj přinášejí disciplínu, zkušenost a schopnost dotahovat věci, mladší zase kritické myšlení, adaptabilitu a odvahu dělat věci jinak.
Co znamená „dobrá práce“
Ačkoli se generace v mnohém liší, jedno mají společné: Chtějí pracovat férově. „Shodnou se například na tom, že ‚dobrá práce‘ má mít jasný cíl, přiměřené ohodnocení a férového zaměstnavatele. Rozcházejí se však často v tom, jak rychle očekávají uznání či růst, jak chápou loajalitu k firmě nebo co považují za ‚normální‘ pracovní úvazek. Mladší generace častěji preferují projektovou práci, hybridní režim nebo možnost práce ze zahraničí, což může být pro starší kolegy méně uchopitelné,“ přibližuje Martina Machová, HR ředitelka Pluxee ČR.
„Boomers vidí dobrou práci jako jistotu, kariérní posun, status,“ shrnuje Jiří Halbrštát. „Generace Z hledá smysl, možnost ovlivňovat věci a přístup, který je nesvazuje. A tady se často míjejí. Ne v tom, čeho chtějí dosáhnout, ale jakým způsobem. Hustle culture – kultura přepáleného výkonu – začíná být pro mladší toxickým symbolem, ne inspirací,“ dodává.
Nový trend?
Všichni odborníci se shodují, že quiet quitting není žádná revoluce. Jen se tomu teď jinak říká a víc se o tom mluví. „Vždy tu byli lidé, kteří si udržovali jasně vymezené pracovní hranice,“ říká Machová. „Nové je, že to dnes není vnímáno jako lenost, ale legitimní postoj,“ dodává. Podle Jiřího Halbrštáta to také není žádná novinka, jen se tomu dřív říkalo prostě „nedělat víc, než musím“. Teď to má podle něj jen vědecký název a společenskou legitimitu. „Máme možná jen potřebu nějak jinak pojmenovávat situace, které známe i z minulosti. Vždy byli a budou skvělí, dobří a průměrní pracovníci. Mnohé je dáno životním nastavením každého z nás,“ míní Eva Poláčková.
Je odmítání práce navíc selhání? Někdy právě naopak. „Může to být dokonce pozitivním signálem, že lidé umějí říct ‚ne‘, znají svou hodnotu a dokážou si udržet zdravé hranice. Pro firmu je to příležitost přehodnotit, zda nejsou přetěžováni jedni a druzí méně vytíženi. Zároveň bychom měli rozvíjet kulturu, kde se dobrovolná iniciativa oceňuje,“ upozorňuje Martina Machová.
Jiří Halbrštát uvádí, že pokud někdo odmítá práci navíc, která mu nebyla nikdy zaplacená, může to být i známka zdravého sebevědomí a jasně nastavených hranic. „Hranic, které v minulosti chyběly a vedly k vyhoření, frustraci i ztrátě osobního života,“ podotýká. Eva Poláčková k tomu přidává hodnotový přesah a věří, že práce navíc je součástí lidskosti. „I v běžných situacích, třeba když nabídneme někomu vodu. Obávám se světa, ve které bychom nebyli ochotni druhému bezdůvodně pomoci,“ připomíná.
Generační štafeta
Ať už jde o přístup k práci, tempo, nebo životní hodnoty, jedno je jisté. Pokud se budou generace učit jedna od druhé, můžeme mít zdravější pracovní prostředí. „Mladší inspirují v nastavování hranic a v péči o duši. Starší v houževnatosti a schopnosti překonávat krize,“ říká Machová. „Ideální je, když si tyto generace nejsou konkurenty, ale partnery.“ Jiří Halbrštát k tomu poznamenává, že boomers by si měli uvědomit, že nejde o lenost, když někdo nechce obětovat víkend práci. „A generace Z by měla přijmout, že profesionalita není sprosté slovo a že loajalita nemusí znamenat slepé následování, ale ochotu věci zlepšit i zevnitř. Budoucnost práce totiž nepatří těm, kdo nejvíc makají, ale těm, kdo pracují chytře, efektivně a s respektem k sobě i ostatním.“ „Vždycky tu byla myšlenka, že se generace vzájemně obohacují. A právě ve spojení zkušenosti se svěžími nápady vzniká to nejzajímavější,“ uzavírá optimisticky Eva Poláčková.
Zdrojem autorského článku byly rozhovory s uvedenými respondenty.
