Ne život plný práce, ale plný života: Generace Z o manažerské posty nestojí
Dřív byl manažerský post cílem, dnes už pozice šéfa pro mladé není lákadlem, ale spíš se před ní mají na pozoru. Generace Z přepisuje pravidla kariérního úspěchu a mění pohled na práci, vedení lidí i samotný smysl života. Co se změnilo a proč by firmy měly přehodnotit svůj přístup, pokud si chtějí udržet talenty?
Na nabídku vést tým dnes mladí často nereagují nadšením, ale odmítnutím. „Ještě donedávna bylo manažerské křeslo cílem, dnes je to pro mladé spíš červená vlajka,“ konstatuje na základě svých zkušeností z praxe Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup. Podle jeho názoru k tomu ale nedochází kvůli pohodlnosti „juniorů“, jak by se mohli domnívat starší kolegové. „Jde o zásadní kulturní přerod, který firmy zaskočí, pokud ho nepochopí,“ upozorňuje.
Stávající trend a nechuť mladých kariérně „šplhat“ nahoru, pozoruje také HR ředitelka Pluxee ČR Martina Machová. Mladí lidé podle ní už nejsou motivováni tradiční představou „šéfa“, ale spíše hledají smysluplnou práci, možnost růstu v šíři kompetencí, ne nutně v hierarchii. Důvod? Role vedoucího je pro ně zatížena odpovědností, stresem a omezenou flexibilitou. „Pokud by museli obětovat své hodnoty nebo osobní život, raději volí jinou cestu,“ dodává ředitelka.
Úspěch není o titulech, ale o smyslu
a rovnováze
Generace Z redefinuje i samotný význam kariérního úspěchu. Už nejde o titul na vizitce, ale o osobní naplnění a rovnováhu mezi prací a životem. „Často se ptají: ‚Dává mi to smysl? Baví mě to? Mám prostor být sám sebou?‘ Úspěch v jejich pojetí může znamenat i kratší pracovní týden nebo vlastní projekt,“ vysvětluje Martina Machová.
„Zatímco dříve byla manažerská role synonymem prestiže, dnes je to spíš symbol stresu, nedostatku volného času a nekonečných schůzek,“ pokračuje Jiří Halbrštát, podle něhož to zcela jasně ilustrují i získaná data. Více než polovina manažerů z řad mileniálů dnes zažívá výrazný každodenní stres a čtvrtina zvažuje v horizontu šesti měsíců odchod ze své pozice. „Pokud už se někdo z mladších rozhodne ‚šéfovat’, dělá to často s výhradami a jen v prostředí, které podporuje jeho osobní hodnoty,“ poznamenává ředitel.
Navíc uznání dnes podle Martiny Machové přichází i jinými cestami. „Sociální sítě, osobní značky, komunita kolem nich. To vše nabízí zpětnou vazbu a validaci nezávisle na organizačním žebříčku,“ říká ředitelka Machová. Roli hraje i to, že vstupujeme do éry „The Me Economy“, v níž je kariéra prostředkem, nikoli cílem. „Mladí chtějí pracovat v týmech, které fungují horizontálně, ne hierarchicky. Růst vnímají ne jako šplhání po žebříku, ale jako sběr zkušeností skrze projekty, virtuální spolupráci a mezinárodní zkušenosti. Změna zaměstnání, častá rotace, zapojení do různých týmů – to je jejich přirozený způsob fungování. Titul ‚šéf’ je pro ně irelevantní, pokud nepřináší větší smysl nebo možnost ovlivnit dění kolem sebe,“ podotýká ředitel Halbrštát.
Tradiční šéfování je přežitek
Důvod, proč mladí lidé odmítají vedoucí pozice, ale není ani nechuť k práci ani strach z odpovědnosti. Naopak odpovědnosti se nebojí, jen si ji představují jinak. „Ne za lidi v Excelu, ale za výsledek, dopad, hodnotu, kterou jejich práce přináší. Chtějí pracovat pro značky, které mají pozitivní dopad na svět. A chtějí vedení, které neřídí, ale inspiruje,“ poznamenává ředitel z ManpowerGroup.
Tradiční hierarchický autoritativní model řízení je pro mladé podle Martiny Machové spíš překážkou než cílem. Chtějí fungovat v týmech, kde je komunikace rovnocenná, kde je prostor spolurozhodovat a kde leadership neznamená „velet“, ale spolupracovat. „Očekávají rovnost v komunikaci a partnerský přístup,“ dodává ředitelka.
Work-life balance jako číslo jedna
Rovnováha mezi prací a osobním životem se stává u mladé generace prioritou. „Generace Z si velmi střeží své duševní zdraví a osobní prostor. Nejsou ochotni obětovat všechno pro kariéru, jak to bylo běžné u starších generací. Nejde o lenost, ale o jinak nastavené priority a hodnoty. Chtějí pracovat chytře, ne nutně dlouho,“ říká ředitelka. A pokud vedoucí role znamená neustálé přesčasy, stres a pocit ohrožení rovnováhy, raději ji odmítnou. „Nebo si kladou podmínky, za jakých by jim dávalo smysl ji přijmout,“ upřesňuje Martina Machová.
A co očekávají od lidí, kteří je povedou? Především autenticitu, empatii a schopnost naslouchat. „Pro mladé lidi je klíčové, aby byl jejich šéf spíš kouč než manažer. Chtějí cítit, že jejich vedoucí jim věří, dává prostor, ale zároveň umí vytvořit bezpečné prostředí. To všechno je dnes možná důležitější, než technická odbornost nebo autorita založená na pozici,“ shrnuje Machová.
Cílem je smysluplný život
Podle obou odborníků nejde o přechodnou módu, ale o hlubokou kulturní změnu. „Možná se některé postoje v čase mírně promění, ale hodnoty jako smysluplnost, flexibilita, rovnováha nebo autentické vedení zůstanou. Firmy, které na to dokážou reagovat, vytvoří prostředí, kde mladí lidé nejen zůstanou, ale přirozeně převezmou odpovědnost. Jen ne podle starých pravidel, ale těch nových, která společně utváříme,“ upozorňuje Machová.
Podobný názor zastává i Jiří Halbrštát. „Firmy, které se budou držet starých pravidel, nebudou mít koho povýšit. Ty, které to pochopí, začnou investovat do autentického, mentoringového a empatického leadershipu. Budou svým lidem pomáhat růst i bez toho, že jim nabídnou manažerský titul. Možná právě díky tomu vytvoří takové prostředí, kde mladí lidé jednou dobrovolně řeknou: ‚Ano, do tohohle vedení chci patřit.‘ Protože nejde o to, aby práce naplnila celý život. Jde o to, aby život měl smysl. I díky práci.“
