Aktivismus i úzkosti: Jak lidé reagují na enviromentální žal?
Chceme žít ve zdravém prostředí a zajistit lepší budoucnost pro nás i budoucí generace. Vědomě děláme rozhodnutí, která snižují náš dopad na přírodu. Kdy se ale z této ušlechtilé snahy stává problém? Co dělat, když se starost o ekologii promění v úzkost, která nás ochromuje a bere nám radost ze života?
Představte si, že se každé ráno probouzíte s myšlenkou, že každé vaše rozhodnutí ovlivňuje budoucnost planety. Že kvůli tomu přemýšlíte, jestli přivést na svět vlastní dítě. Eco Anxiety, ekologická úzkost nebo také enviromentální žal je stav, kdy se strach z katastrofických následků klimatických změn pomalu vkrádá do každodenních situací a ovlivňuje nejen naši náladu, ale i chování. Přináší nejen pocity zoufalství, ale také neustálé pochybnosti o tom, jestli děláme pro záchranu Země dost.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Problém napříč generacemi
Podle studie z roku 2022 provedené Masarykovou univerzitou v Brně, se téměř 40 % mladých Čechů ve věku 18-30 let cítí kvůli klimatickým změnám úzkostně. Mladí účastníci výzkumu často uvádějí obavy o to, co s námi bude za pár desetiletí, a zda je jejich snaha o udržitelnost dostatečná.
Úzkost z environmentálních hrozeb se však neomezuje pouze na mladé. Lidé středního a pokročilého věku také hlásí rostoucí pocity strachu a nejistoty ohledně budoucnosti planety, přičemž si často vyčítají, že se nevěnovali dostatečné péči o životní prostředí dříve. Tento fenomén tedy zasahuje všechny generace a projevuje se právě v dobách, kdy se klimatické změny stávají nepřehlédnutelným tématem.
Aktivismus versus rezignace
Projevy klimatické úzkosti jsou různé. Obavy z menšící se biodiverzity, rostoucího počtu přírodních katastrof a dalších ekologických krizí, mohou vést určité skupiny lidí k aktivní ochraně životního prostředí, k angažmá v různých ekologických organizacích, hnutích nebo k aktivním protestům. Dalším z projevů je snaha snížit svou ekologickou stopu na minimum, potažmo chtít totéž po druhých. Takové snahy mohou mít i krajní podobu, které se dají nazvat i ekoterorismem.
Projevy úzkosti mohou být ale i pasivní, takoví lidé jsou tímto tlakem naopak přemoženi. Cítí se bezmocní, ztrácí naději a jejich pocity přecházejí až v depresi. Tito jedinci se často stahují do sebe, distancují se od diskusí o klimatu a životním prostředí, protože nevěří, že jejich osobní snaha může mít nějaký významný dopad. Tento postoj, podle výzkumu American Psychological Association o eco anxiety z roku 2020 může vést k celkové rezignaci a apatii, což dále prohlubuje jejich projevy deprese.
Proč je ekologická úzkost na vzestupu?
Existuje několik důvodů, proč se ekologická úzkost stává stále rozšířenější. Jeden z nich je pochopitelně neustálý tok informací o klimatických katastrofách a ekologických krizích. Sociální média, zprávy a různé dokumentární filmy nás neustále bombardují obrazy tání ledovců, požárů v Amazonii, hromadného vymírání druhů a neustálého kácení lesů kvůli výstavbě nových domů. Pro citlivé, zejména mladé lidi, je velmi obtížné se v dnešním online světě od těchto negativních informací distancovat.
Psycholožka Lenka Doležalová v rozhovoru na téma Psychologické aspekty ekologické úzkosti, říká: „Když mladí lidé vidí, jak moc se klima mění a jak málo se v politice či průmyslu dělá, cítí bezmoc. Je to pocit, že se na ně hroutí celý svět.“ Tento pocit bezmoci může být umocněn tím, že mladí lidé mají často méně možností, jak ovlivnit politická rozhodnutí nebo velké korporace.
Jak uhasit požár v naší mysli
Jak se tedy s touto úzkostí vypořádat? Psychologové se shodují, že je klíčové najít způsoby, jak s eco anxiety pracovat, ať už jde o aktivní zapojení do komunitních aktivit nebo nalezení způsobů, jak se emocionálně chránit před negativními informacemi. Spoustu věcí pro záchranu planety určitě děláte naprosto automaticky, ale nezapomínejte se za ně také chválit. Pokud jste se rozhodli vyhledat odborníka, věděli jste, že někteří terapeuti se s vámi mohou projít v lese?
Ano, ekologická úzkost je složitým a reálným problémem, který postihuje stále více lidí. Je ale důležité si uvědomit, že není třeba nést celou váhu světa na svých bedrech. Každý malý krok směrem k udržitelnosti je významný. Najděte proto rovnováhu mezi osobními snahami a možnostmi ovlivnění širšího systému a nezapomeňte, že v tom nejste sami.
Hledání rovnováhy mezi aktivismem a osobní pohodou
Buďte aktivní, ale s mírou. Zapojte se do ochrany životního prostředí způsobem, který vám vyhovuje a nezatěžuje vás nadmíru. Pomáhejte tam, kde můžete, a najděte rovnováhu mezi aktivismem a péčí o sebe. Pokud cítíte, že vás přílišná angažovanost vyčerpává, dovolte si na chvíli ustoupit a věnovat čas sobě. Pamatujte, že ani planeta se nezachrání přes noc. Je důležité, aby vaše úsilí bylo dlouhodobě udržitelné. A nezapomínejte, že každý má svou vlastní cestu, jak přispět, není třeba ostatním svůj přístup vnucovat.
Zaměřte se na vzdělávání a informovanost. Strach z neznámého může zesilovat úzkost. Snažte se získávat relevantní a přesné informace o ekologických tématech, která vás zajímají. Vzdělávání vám umožní pochopit, co se skutečně děje, a lépe rozlišit mezi fakty a přehnanými obavami. Navíc, čím lépe budete informovaní, tím snazší bude najít efektivní způsoby, jak přispět ke změně.
Najděte vlastní způsob, jak přispět. Každý z nás má jiné možnosti a schopnosti, jak se zapojit do ochrany životního prostředí. Začněte něčím malým, co vám dává smysl a co vás naplňuje. Můžete se rozhodnout například omezit plasty, kompostovat, nakupovat z druhé ruky, nebo podporovat lokální výrobce. Pokud najdete způsob, který vám vyhovuje, pocítíte, že máte nad situací určitou kontrolu.
Připojte se k ostatním a sdílejte své pocity. Není nutné nosit veškerý stres a úzkost sám. Najděte lidi, kteří cítí podobně, a sdílejte s nimi své obavy i naděje. Můžete se zapojit do místních komunit nebo online skupin, kde se lidé navzájem podporují a hledají společná řešení. Sdílená zkušenost a společný cíl mohou být velmi posilující a pomoci vám cítit se méně osaměle.
Využijte přírodu jako útočiště. Když vás přepadne pocit úzkosti z toho, co se děje s naší planetou, vezměte si čas pro sebe a vydejte se do přírody. Pobyt v lese, parku nebo u vody může pomoci snížit stres a přinést pocit klidu. Vědomé spojení s přírodou vám připomene, proč je důležité o ni pečovat, a dodá vám novou energii a motivaci.
