Úspěch přinese štěstí a další mýty, které vám brání toho opravdového dosáhnout
Zavčas pochopit, v čem tkví naše štěstí a jaké cesty k němu vedou, kdo by to nechtěl. Jedno je ale jisté. Studená stopa vede přes tradované mýty.
Jak vypadá naše štěstí? Představu máme často naprosto jinou než naši nejlepší přátelé a leckdy i naši nejbližší v rodině. A ještě se mnohdy mění v čase. Obecně vzato, štěstí je subjektivní pocit uspokojení z vlastního života. Subjektivní wellbeing, tedy kombinace životní spokojenosti a přebytku pozitivních emocí nad těmi negativními.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Řeší je filozofie, ekonomie, somatická medicína, sociologie a mnohé další obory či organizace. Samotná definice štěstí není zcela jasná, jen se o ni mnozí pokoušejí, stejně tak i hledají cesty, které k němu jistojistě vedou, ideálně se zkratkou, mimochodem odtud pak přichází ten epidemický pocit, že na ně máme nárok. Zatím ale výzkumníci štěstí přicházejí spíše na to, kudy cesty zaručeně nevedou. Také možnost, a ne úplně marná.
Mýtus 1: Štěstí je cílem života
Často máme tendenci považovat štěstí za smysl života. Že vám to zní povědomě? Takové uvažování je ale od počátku odsouzené k nezdaru. Výzkumnice štěstí Sonja Lyubomirsky říká, že „štěstí je zážitek radosti, spokojenosti nebo pozitivní pohody v kombinaci s pocitem, že život člověka je dobrý, smysluplný a stojí za to“. Zde vidíme dva důležité prvky, aktuální prožívání pozitivních emocí, jako je potěšení a radost, a celkový pocit životní spokojenosti s hlubšími pocity smyslu a účelu.
Než se v životě honit za štěstím, je lepší snažit se žít hezký život tím, že se staneme dobrým člověkem. Vést život, v němž se učíme, rosteme a rozvíjíme se. „Smyslem života není být šťastný, nýbrž být užitečný, čestný, soucitný, mít nějaký vliv na to, jak jste žili,“ tvrdil Ralph Waldo Emerson, transcendentalista, esejista, filozof a básník.
Mýtus 2: Musíme o štěstí usilovat
Honba za štěstím je všudypřítomná. Mnozí z nás jsou neúnavnými pronásledovateli štěstí, ale jeho stíhání se ukazuje jako kontraproduktivní. Honba za štěstím nám štěstí, které hledáme, nepřinese. „Šťastní jsou jen ti, kdo mají mysl upřenou na nějaký jiný předmět a cíl, než je jejich vlastní štěstí. Na štěstí druhých, na zdokonalování lidstva, dokonce i na nějaké umění nebo úsilí, které není sledováno jako prostředek, ale jako ideální cíl. Když se zaměříte na něco jiného, štěstí najdete,“ tvrdí John Stuart Mill, anglický filozof a politik.
Daniel Kahneman, psycholog z Princetonu, držitel Nobelovy ceny za ekonomii a autor knihy Myšlení, rychlé a pomalé, tvrdí, že lidé ve snaze o prožívání každodenního štěstí často z dlouhodobého hlediska směřují k pravému opaku. Podle Kahnemana totiž zapomínají na jeden zásadní rozdíl mezi okamžitým štěstím a dlouhodobou spokojeností. Přitom okamžité štěstí může paradoxně být s pocitem dlouhodobé spokojenosti v přímém rozporu. „Došel jsem k závěru, že lidé ve skutečnosti nechtějí maximalizovat svůj pocit každodenního štěstí. Chtějí spíš maximalizovat pocit spokojenosti sami se sebou a se svými životy. Jenže snaha o každou z těchhle věcí vede úplně jiným směrem,“ říká. Čím víc usilujeme o štěstí, tím je pravděpodobnější, že se budeme cítit zklamaní, také proto, že jsme si sami nastavili příliš vysoké standardy a očekávání.
Mýtus 3: Štěstí přichází z vnějšího světa
Často sami sebe utvrzujeme v představě, že až něco získáme, budeme šťastní. Když dostanu novou práci, lepší plat, pořídím si větší byt, povedu šťastnější život. Tady ale nastává problém, naše štěstí (alespoň to, co vydrží) nepramení z vnějších událostí a okolností, ale z vlastní práce se sebou samým. „Štěstí není tam venku, neleží na ulici, abychom ho našli. Štěstí je totiž uvnitř nás, je to víc než cokoli jiného stav mysli, způsob, jak vnímat sebe a přistupovat k sobě a světu,“ říká výzkumnice Sonja Lyubomirsky.
Proč ale trvalé štěstí nečerpáme z pozitivních okolností? Důvodem je dobře zdokumentovaný jev zvaný hédonická adaptace, což je proces emocionálního vyrovnávání, díky kterému se adaptujeme na pozitivní i negativní změny či události. Pojem je skloňován zejména s nekonečným potenciálem pro naplňování lidských potřeb. Jinými slovy, právě hédonická adaptace je důvodem, proč řada lidí po čase zjistí, že jim uspokojování tužeb téměř žádné pocity štěstí nepřináší. „Pokud nemůžete být šťastní právě teď, v přítomnosti, bez ohledu na to, jaké jsou vaše okolnosti, pak nikdy nebudete šťastní jednoho dne někdy v budoucnosti,“ upozorňuje trenérka štěstí a autorka bestsellerů Dannie De Novo.
Mýtus 4: Budu úspěšný – Budu tedy šťastný
Zní to docela rozumně, profesní postup přinese radost, pocit úspěchu z lepšího postavení, vyššího příjmu, většího bohatství. S tím by se měl dostavit i pocit štěstí. Logika je správná, funguje to ovšem obráceně. Platí, že když jsem šťastný, mám větší šanci, že budu úspěšný. Výzkumnice Lisa Walsh, Julia Boehm a Sonja Lyubomirsky provedly masivní výzkum potenciálního vztahu mezi kariérním úspěchem a štěstím, a přišly na to, že šťastní lidé mají mnohem větší šanci na lepší práci, vyšší plat a profesní růst. Zjistily, že šťastnější lidé získávají širokou škálu životních benefitů včetně větší spokojenosti s prací, dostává se jim větší sociální podpory od jejich nadřízených a kolegů, na oplátku světu kolem nabízejí větší optimismus, kreativitu, originalitu, sebevědomí, flexibilitu a zvídavost. Současně se nebojí ambicióznějších cílů a bývají během náročných úkolů vytrvalejší než „nešťastníci“.
Vysvětlení je zřejmé. Když jsme šťastní a naše myšlení i nálada pozitivní, býváme bystřejší, motivovanější, a už jen tím i úspěšnější. Štěstí je střed, úspěch se točí kolem něj. Mnoho výzkumníků si všimlo, že zde funguje spirála růstu. Tedy že existují různé faktory, které pozitivně posilují další faktory. To znamená, že pozitivní emoce spouštějí adaptivní neboli účelné vlastnosti související s kariérním úspěchem, který vyvolává pozitivnější emoce a s nimi i další úspěch.
Mýtus 5: Štěstí buď máte, nebo ne
Vědci zjistili, že ke štěstí přispívá mnoho faktorů, včetně genů, vnějších okolností a našich reakcí na ně, také aktivit a zvyků. Protože některé z nich jsou mimo naši kontrolu, klíčem je vytvořit si vlastní koncept štěstí, a to zapojením se do činností podporujících dobrý, naplněný a smysluplný život s lidmi, kteří nás v našem štěstí podporují.
Mýtus 6: Štěstí je mít skvělé věci
Naplňuje vás vlastnictví věcí? Nebo vám činí obzvláštní potěšení pocit, že si můžete pořídit něco drahého, po čem jste toužili? Můžeme očekávat, že hromadění a předvádění věcí nám dá pocit hlubokého uspokojení a naplnění, který přetrvá? Bohužel jde o mýty, které nás nutí utrácet hromady peněz, a o taktiku obchodníků, jak vydělat na naší ješitnosti a nejistotě. „Společnost nás učí, že mít víc vás udělá šťastnými a je to měřítko úspěchu. Jenže to zvyšuje úroveň stresu kvůli množství energie, kterou je nutné vynaložit k udržení věcí. Často dochází k tomu, že oč více věcí lidé získají, o to více jsou nešťastní,“ podotýká jogínka a spisovatelka Dee Doanes.
Základním zjištěním ekonomie štěstí je, že naše dlouhodobé štěstí nejvíce určují sociální, nikoli materiální faktory. Sociální propojenost je nejdůležitější ze všech proměnných, které přispívají k pocitu pohody v životě. A platí to v každém věku. Péče o druhé nám může pomoci být šťastnější i zdravější, samozřejmě s podmínkou, že nebudeme zapomínat sami na sebe. Pomáhat druhým je jednoduše zdrojem hlubokého a trvalého štěstí, který hromadění věcí daleko překonává. „Když lidé pomáhají druhým prostřednictvím dobrovolnictví nebo velkorysých akcí, přibližně polovina uvádí, že se cítí dobře a šťastně, a 13 % dokonce zažívá úlevu od bolesti,“ vysvětluje profesor Stephen G. Post, ředitel centra zaměřeného na lékařskou etiku a soucitnou péči americké Stony Brook University.
Mýtus 7: Štěstí přinesou peníze
Dnes mnozí žijeme tak, jako by smyslem života bylo hromadění peněz. I kdybychom si to nemysleli, chováme se tak. Peníze jsou spojeny s úspěchem a respektem, což ze života dělá náročnou hru, ve které je cílem maximalizovat bohatství. Vyhrál ten s tučným bankovním účtem.
Studie realizovaná na 12 000 studentů prvního ročníku elitních univerzit v USA zkoumala jejich postoje v 18 letech a poté měřila jejich životní spokojenost ve věku 37 let. A výsledek? Ti, kdo měli coby osmnáctiletí materialistické aspirace a jejichž primárním cílem bylo vydělávat peníze, byli o dvě desetiletí později méně spokojeni se svým životem. Aspirace na americký sen o finančním úspěchu má podle výsledků studie negativní důsledky pro různé aspekty psychické pohody, nejen štěstí, citelně zasahuje například do rodinného života. Čím silnější byla počáteční ambice mít hodně peněz, tím nižší nastala spokojenost s rodinným životem bez ohledu na příjem domácnosti.
Na penězích samozřejmě není nic špatného, je to mocný nástroj a jistě si můžeme s dostatkem financí zajistit i lepší život. Ten ale nemusí být nutně naplněn osobním štěstím a pocitem zadostiučinění. Jak poznamenal irský spisovatel, učenec C. S. Lewis: „Nenechte své štěstí záviset na něčem, co můžete ztratit.“
Mýtus 8: Nemůžeme být šťastní s bolestí
Většinou máme tendenci považovat štěstí za příjemný stav bez bolesti nebo negativních okolností. Bližší pohled však odhalí, že někdy může záviset na špatných událostech nebo absenci těch pozitivních. „Čím hlouběji se do vašeho bytí vryje smutek, tím více radosti pak dokážete obsáhnout,“ uvedl Kahlil Gibran, libanonskoamerický spisovatel a básník. Sociální psycholog Jonathan Haidt to podtrhl myšlenkou, že lidé potřebují výzvy a překážky, aby se rozvinuli a dosáhli svého potenciálu.
Nepřízeň a negativní okolnosti mohou posílit vaše vztahy a vést k pocitům lásky, spokojenosti a vděčnosti. Bolest a utrpení můžou také způsobit, že zásadně přehodnotíme naše priority. „Nejčastějším mýtem je, že normálním stavem většiny lidí je být neustále šťastný. Ti, kteří jsou schopni přijmout svou bolest jako součást života, jsou mnohem lépe vybaveni, aby ji zvládli a překonali ji,“ říká Karly Hoffman King, poradce pro duševní zdraví. Štěstí totiž není o pozitivních zkušenostech a okolnostech a o vyhýbání se těm negativním.
Mýtus 9: Štěstí s věkem klesá
Existuje přesvědčení, že s věkem přichází pouze úpadek a bída. Zpomalujeme, ztrácíme své schopnosti, náš vzhled se mění a stáváme se nešťastnými, až zahořklými. Někdy je to pravda, ale většinou jde o hluboce mylnou představu podceňující ohromný růst, který může a měl by doprovázet stárnutí. Americký novinář a aktivista Jonathan Rauch hovoří o křivce štěstí, která ukazuje, že pro většinu lidí se štěstí řídí trajektorií ve tvaru písmene U. Začíná vysoko, ale z mladistvého nadšení a optimismu míří do hlubokého propadu ve středním věku, ve vyšším středním věku znovu stoupá a v tomto trendu většinou i pokračuje.
Rauch ve své knize The Happiness Curve píše o paradoxu stárnutí. Podle něj životní stres ustupuje po padesátce, emocionální regulace se zlepšuje, starší lidé se méně litují a mají menší sklony k depresím. Rauch také poznamenává, že stárnutí obvykle přináší díky zkušenostem lepší nástroje pro řešení zklamání, úzkosti a deprese. Součástí tohoto jevu může být to, jak se naše hodnoty mění s věkem.
