Dítě může mít z čerta trauma. Zvlášť, pokud ho rodiče straší už předem, říká psycholožka
Vánoce máme spojené s klidem a pohodou, každoročně ale přináší i jistou míru kontroverze. Jednou z těch nejsilnějších je návštěva tří notoricky známých postav, které na jedné straně rozdávají dárky, ale také strkají rošťáky do pytlů. Někteří v této tradici vidí neodmyslitelnou součást adventu, jiní zase zbytečně vystrašené děti, které si ponesou následky. Připravit děti o jedno z kouzel Vánoc lze i bez traumat, jen rodiče musí dostatečně naslouchat své intuici a hlavně vlastním dětem.
Krátkodobé vystavení strachu ze setkání s čertem (nebo i Mikulášem) sice může dítě traumatizovat, neplatí to ale univerzálně pro všechny. „Záleží na věku dítěte, citlivosti jednotlivce a například i na reakci dospělých, protože bagatelizace emocí dětí může přispívat k horšímu zpracování stresových momentů,“ říká pro Mojí psychologii psycholožka a psychoterapeutka Kateřina Sedlářová.
Strašení dětí čerty a peklem bychom si měli jako rodiče odpustit. „Může to narušit jejich důvěru a pocit bezpečí. Pokud dítě necítí oporu v dospělé osobě a je zastrašováno, mohou se objevovat potíže se spánkem, úzkosti, nevolnost nebo pomočování,“ varuje psycholožka.
Hranice mezi respektem a paralyzujícím strachem
Jak ale poznat, že má naše dítě jen přirozené obavy a trému, nebo jestli už ho ovládá skutečně velký a paralyzující strach?
Podle psycholožky Sedlářové je rozdíl často poměrně dobře viditelný: „Pokud má dítě respekt, většinou bývá spíše tišší, zaraženější. Dokáže alespoň s dopomocí spolupracovat. Jestliže už dítě prožívá velký strach, může tzv. zamrznout, schovávat se nebo naopak utíkat, křičet nebo neutěšitelně plakat.“
Některé děti jsou vůči tomuto typu výzev odolnější než druhé. „Některé děti se již od přírody vystavují výzvám, hrají si na hrdiny, jiné jsou naopak úzkostnější, bojácné.“ Proto je důležité, aby dospělí pečlivě zvážili, jestli zrovna jejich dítě potřebuje být například v přímém kontaktu s čertem, anebo jestli stačí, aby domů přišel jen Mikuláš s andělem.
Jak dítě na setkání s Mikulášem a čertem připravit?
Aby se Mikulášský den obešel bez zbytečných následků, je dobré se na tuto tradici připravit předem. „S dítětem je vhodné o této tradici mluvit, upozornit na to, že je přijde navštívit Mikuláš s čertem a andělem. Hlavně nestrašit, že si je někdo odnese do pekla.“ Dítě by se mělo spíš zaměřit na výběr a nácvik písniček, za které dostane odměnu, ne na to, co bude na listině prohřešků. „Současně je důležité netlačit dítě za každou cenu, aby se předvedlo nebo aby chodilo blízko k čertovi,“ dodává psycholožka.
Rozmyslet bychom si jako rodiče měli i to, jakou formu setkání zvolíme. Některé děti mohou vnímat návštěvu doma jako příliš silné narušení jejich bezpečného prostoru. Variantou je tedy nějaká společenská akce, nebo třeba i osobní setkání před domem.
„Pokud už se rodiče rozhodnou pozvat trojici domů, je vhodné se dopředu s postavami domluvit na průběhu návštěvy a ujistit dítě, že vy jako rodiče budete celou dobu s nimi.“
Setkání s Mikulášem jako pozitivní zážitek
Pokud zachováme jako rodiče respekt k povaze a věku dítěte, můžeme z této tradice dokonce i těžit. Bude to nejen hezká rodinná událost plná očekávání a odměn, ale podle Sedlářové mohou rodiče tento večer využít i k tomu, že spolu s dětmi pojmenují a zpracují emoce, a tím jim pomohou s budoucím rozvojem emoční regulace.
Jak reagovat, pokud se dítě čerta nebo Mikuláše bojí?
- Být dítěti na blízku a poskytnout mu oporu.
- Pomoci mu zpracovávat emoce (pojmenovat, co cítí).
- Pokud to situace vyžaduje, odejít.
- Nezlehčovat silné emoce dítěte.
Podle Sedlářové je důležité také mít na paměti, že rozhodující je, jak celou situaci hodnotí dítě, a ne rodič. Proto bychom se měli neustále dětí na jejich prožívání ptát a také je často ubezpečovat, že jsme tu jen pro ně.
Zdroj: autorský text
