Mám home office, ne dovolenou: Práce z domova není odpočinek, může vést až k vyhoření
To, že „pracuju z domova“ může sice znamenat dopoledne v pyžamu, ale rozhodně se nenese v prázdninovém rytmu. Je fakt, že spoustu času ušetřím tím, že se vyhnu hodinové cestě do práce a taky netrávím čas před skříní rozmýšlením, co na sebe. Na druhou stranu neznám moc pracovní „padla“ a moment, kdy bych odcházela domů s čistou hlavou. Někdy mám pocit, že pracuju v podstatě pořád. Zatímco druzí jsou přesvědčeni o opaku, podle nich jsem vlastně pořád na dovolené.
Deset hodin dopoledne. Zvoní mí telefon. Na druhém konci hlas mého bratra. Zrovna se vrací autem z konference, za volantem se nudí a chce si zkrátit čas povídáním. Po patnáctiminutovém bezcílném tlachání nervózně pokukuju po monitoru, dávám si telefon nahlas a ťukám do klávesnice. Termín odevzdání článku nepočká. Zvuk mě prozrazuje. „Ty něco píšeš a vůbec mně neposloucháš!,“ ozve se vyčítavě z reproduktoru. „No, pracuju, musím něco odevzdat,“ odpovídám. Bratr jen něco zavrčí, že mě jako teda nebude rušit a hovor ukončí. Dvanáct třicet. Zvonek u dveří. Za nimi kamarádka Linda, že má zrovna cestu kolem, když musela jít do práce vyzvednout něco poblíž domu, kde bydlím a že zaskočí na kafe. Pracuju přece doma, tak proč ne? „Ale já mám zatraceně home office, ne dovolenou!,“ chce se mi křičet, zatímco chystám hrnky a napouštím vodu do konvice.
VIDEO TIP: Jak si nastavit zdravý balanc mezi prací a osobním životem?
„Dnes už málokdo ze zaměstnanců chápe home office jako benefit, který se dostává za odměnu. Je to vnímáno jako samozřejmost a běžná forma organizace práce. Jenže právě tahle samozřejmost je problém. Ideál home office jako klidné, efektivní práce z pohodlí domova naráží na realitu, která je často pravý opak: spousta vyrušování, neustálý multitasking, rušení hranic mezi pracovním a soukromým životem a často i tlak na vyšší výkonnost. Firmy očekávají stejný nebo vyšší výkon jako v kanceláři, ale už málo přemýšlejí o tom, jestli k tomu lidem dávají vhodné podmínky. Výsledkem je, že místo flexibility přináší práce z domova frustraci,“ poznamenává ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup Jiří Halbrštát.
Práce, která nebere konce
Rozplývání hranic mezi pracovním a osobním životem bývá jeden z nejčastějších problémů práce z domova. V kanceláři je celkem jasné, kdy pracovní doba začíná a končí. Doma si ale hranice mezi pracovním a volným časem umí pevně nastavit jen málokdo. Počítač někdy zapínám ještě před tím, než si opláchnu obličej a často u něj sedím až do pozdního večera, protože ještě přišel e-mail s tolik očekávaným podklady k článku, tak to přece dodělám, no ne? Zítra „jako když najdu“. Přestávka na oběd? Drobky v klávesnici by mohly vyprávět. Vypnutí notebooku v pět odpoledne působí jako luxus, který ve mně probouzí výčitky svědomí. Práce bez konce je mojí obranou proti tomu, aby se ostatní (a možná i já sama) nemohli paradoxně domnívat, že nepracuji vůbec či jen tak halabala, na půl plynu. Čím tento dojem vzniká?
„Pramení z historického nastavení a stereotypu, že ,opravdováʼ práce je jen ta v kanceláři. Také může být podporován tím, že při práci z domova není vizuálně patrný výkon,“ zamýšlí se Martina Machová, personální ředitelka Pluxee ČR. Cestou, jak z toho ven, je podle jejích slov vzdělávání a důvěra. „Důležité je zaměřit se na výsledky, ne na fyzickou přítomnost. A také komunikovat – co se očekává, jak měříme výkonnost a jak vypadá dobrá spolupráce i na dálku,“ vypočítává personální ředitelka.
Zaměňování home office za volno vzniká podle Jiřího Halbrštáta z kombinace neznalosti a předsudků. Zatímco v kanceláři je „vidět“, že pracujete, doma je to neviditelné. „A co není vidět, to pro některé lidi jako by neexistovalo. Navíc pokud někdo z home office jednou v týdnu vyřídí nákup nebo zajde k lékaři, hned se to bere jako zneužití. Přitom nikdo neřeší, že ti samí lidé večer odpovídají na e-maily a pracují víc, než když sedí v kanceláři. Pomůže pouze jedna věc – měřit práci podle výsledků, ne podle toho, kde a kdy je vykonávána. A zároveň edukovat kolegy i šéfy, že home office není volno, ale jiná forma práce,“ radí ředitel.
Domácí samotka
Přestože se k vám na home office můžou čas od času dostavit neočekávané návštěvy, může to být někdy trochu osamělý čas. Chybí neformální kontakt s kolegy, pocit sounáležitosti, běžná lidská interakce, která vám dokáže zlepšit náladu nebo vyřešit pracovní problém, když máte pocit, že jste do něj zabředli až po uši. „Častou potíží je osamocení zaměstnanců, rozostření hranic mezi pracovním a soukromým časem a nižší míru neformální komunikace, která ve fyzickém prostředí probíhá přirozeně. Dále se objevují rozdíly v přístupu manažerů, protože ne každý umí řídit tým na dálku. A v neposlední řadě mohou vznikat obavy z nespravedlnosti, například pokud mají někteří zaměstnanci možnost pracovat z domova a jiní nikoli.
HR tu má roli průvodce: nastavovat pravidla, podporovat manažery i zaměstnance a nabízet nástroje, které pomáhají udržet kontakt, motivaci a pohodu,“ přibližuje úskalí Martina Machová a dodává, že home office už dávno není výjimečný benefit, ale běžná součást pracovního života v mnoha firmách. „V ideálním světě si pod tím představujeme možnost práce odkudkoliv, která neomezuje výkon ani spolupráci. Realita ale ukazuje, že úspěšné fungování práce na dálku vyžaduje jasná pravidla, důvěru a technickou připravenost,“ doplňuje. Důležitou roli podle ní hraje firemní kultura a schopnost vedení podporovat flexibilitu, aniž by se ztrácelo napojení mezi lidmi.
„Z pohledu HR je největším rizikem ztráta propojení s firmou a týmem. Zaměstnanci se cítí izolovaní, hůře se předává know-how, noví kolegové se obtížněji začleňují a vztahy mezi lidmi se oslabují,“ souhlasí Jiří Halbrštát. Dlouhodobý home office podle něj navíc zvyšuje riziko duševního vyčerpání. „Lidé mají tendenci pracovat víc, protože se stírá hranice mezi pracovní dobou a volnem. Často chybí jasné vedení, očekávání jsou nekomunikovaná a lidé plní úkoly v režimu tiché samoty. To vede nejen ke zhoršení výkonu, ale i ke zvýšené fluktuaci. Z HR hlediska je pak mnohem těžší udržet loajalitu a motivaci lidí, kteří se s firmou necítí propojení,“ upozorňuje ředitel.
Ušetřený čas za dojíždění do práce si na druhou stranu vybírá svou daň. Mizí čas pro mentální přepnutí. Cesta z práce domů je momentem, kdy člověk může vypnout, pustit si třeba hudbu do sluchátek a jen tak koukat z okna tramvaje na ubíhající cestu Práce z domova nenabízí prostor, kde se uvolnit. „Problém není v práci z domova, ale v tom, že neumíme vypnout,“ přitakává Jiří Halbrštát, podle něhož ale nejde pouze o individuální selhání, ale hraje tu roli i otázka firemní kultury. „Když se od vás očekává, že odpovíte na e-mail i večer nebo o víkendu, není to vaše neschopnost říct ,neʼ, ale chyba systému. Zásadní je nastavit si pevný režim: pracovní den má začátek, konec a přestávky. Po jeho skončení je třeba se odpojit – nejen fyzicky, ale i mentálně. A úplně stejně důležité je, aby manažeři tuto kulturu podporovali a nefungovali jako příklad opačného extrému. Jinak se hranice nikdy neudrží,“ varuje ředitel Halbrštát.
Jak si nenechat přerůst home office přes hlavu?
👉 stanovit si začátek a konec pracovní doby
👉 mít vyhrazené pracovní místo
👉 nepřepínat mezi domácími povinnostmi a pracovními úkoly
👉 vybudovat si rutinu, která dává pracovnímu dni rámec
Hybridní práce je budoucnost
Má práce z domova i přes veškerá svá úskalí budoucnost? „Rozhodně není dočasným trendem,“ je přesvědčen ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup Halbrštát a dodává, že pandemie byla v jejím případě jen katalyzátorem. Hybridní forma práce, tedy kombinace kanceláře a home office, se podle jeho slov stává novým standardem. „Ale zároveň se ukazuje, že ani plný home office není univerzální řešení. Pro některé profese nebo typy lidí může být skvělý, pro jiné naprosto nevhodný. Budoucnost je ve flexibilitě a schopnosti přizpůsobit pracovní prostředí konkrétnímu člověku i činnosti. Jednotné řešení nebude fungovat. Klíčové je, aby se firmy naučily s touto realitou pracovat, a ne ji ignorovat, ani nekriticky oslavovat. Budoucnost není o místě, kde pracujeme, ale o tom, jak efektivně a smysluplně dokážeme práci zorganizovat,“ upozorňuje.
Podobné stanovisko zaujímá i Martina Machová. „Práce z domova je transformace způsobu práce. Lidé dnes více než kdy jindy hledají rovnováhu, smysl a flexibilitu. Zároveň zůstává důležité budovat vztahy a týmovou kulturu – a proto věříme, že budoucnost je v hybridním modelu, který kombinuje to nejlepší z obou světů: svobodu a lidský kontakt,“ uzavírá personální ředitelka.
Zdroj: autorský článek
