Nová studie: Duševní poruchy se mohou přenášet mezi dospívajícími spolužáky jako nákaza!
Pokud je ve školní třídě jen jeden člověk s duševním onemocněním, je to spojeno s vyšším rizikem výskytu této diagnózy u jeho vrstevníků. Co je ale příčinou tohoto stavu odborníci přesně nevědí. Jednou z teorií je, že se psychické potíže šíří jako epidemie.
Duševní zdraví dospívajících na tom není dobře. Ukazují to studie prováděné v různých zemích světa včetně České republiky. Pilotní národní monitoring duševního zdraví žáků na základních školách v České republice ukázal, že víc jak 50 procent žáků devátých tříd v Česku projevuje známky zhoršeného well-beingu.
Článek si můžete poslechnout i v audioverzi:
Studie také ukázala, že u 30 procent dotazovaných se navíc projevují znaky, které ukazují na středně těžké až těžké úzkosti. „Většina duševních onemocnění vzniká v dětství a adolescenci, které tak představují nejen období zvýšeného rizika, ale především období, které je enormně důležité pro systematickou, cílenou a na evidenci založenou prevenci a včasnou intervencii,“ vysvětluje Petr Winkler, ředitel Národního ústavu duševního zdraví, ale možné příčiny je těžké určit.
Proč se duševní zdraví dětí zhoršuje?
Zhoršující se duševní zdraví mladých lidí má několik vysvětlujících teorií. Patří mezi ně relativně nedávný rozmach používání sociálních médií, ale i dlouhodobější společenské změny, jako je rostoucí tlak na dobré výsledky ve škole nebo měnící se styl výchovy, kvůli kterému mohou být děti méně odolné.
Nově vědci přišli s teorií, kterou nějakou dobu tušili, ale teprve nyní ji potvrdila studie publikovaná letos v květnu v prestižním lékařské časopise Jama. Celou studii si můžete přečíst zde.
Ta ukazuje, že problémy s duševním zdravím se mohou určitým způsobem přenášet mezi skupinami přátel.
Pokud je to pravda, znamenalo by to, že je třeba přehodnotit naše přístupy k pomoci problémovým dospívajícím s úzkostnými stavy a depresemi, říkají odborníci. Některé věci, které děláme, by mohly situaci ještě zhoršit. Jak silné jsou tedy důkazy?
Christian Hakulinen a jeho kolegové z Helsinské univerzity ve Finsku sledovali školní a zdravotní záznamy všech finských dětí, které v letech 2001–2013 dovršily 16 let. Celkem jich bylo 700 tisíc. Všimali si toho, jak psychické onemocnění jednoho žáka ovlivnilo jeho spolužáky.
Ukázalo, že v prvním roce, kdy se u někoho ve třídě objevil psychický problém, byla o devět procent vyšší pravděpodobnost, že nějakou takovou poruchu získají i jeho spolužáci. Ti, kteří měli více než jednoho postiženého spolužáka, měli o 18 procent vyšší riziko, že budou sami diagnostikováni.
Účinky byly silnější, když se vzaly v úvahu vazby mezi konkrétními stavy: Jinými slovy, pokud by jeden žák trpěl úzkostí, ostatní měli větší pravděpodobnost, že se u nich úzkost objeví. To by platilo i pro deprese a poruchy příjmu potravy.
Společné prožívání
Vědci děti a následně dospívající sledovali i v dalších letech, a to po dobu v průměru 11 let. Efekt „nákazy“ zůstával, i když se zmenšoval, i v závislosti na počtu postižených spolužáků. „Myšlenka přenosu neznamená, že duševní poruchy jsou doslova nakažlivé, jako by byly způsobené bakteriemi nebo viry. Říká se, že když dospívající vidí, že jeden nebo více jejich přátel trpí takovým onemocněním, je pravděpodobnější, že je budou následovat,“ vysvětluje výsledky studie Christian Hakulinen z Helsinské univerzity ve Finsku.
Již dlouho je známo, že některé méně běžné duševní poruchy, jako jsou například poruchy příjmu potravy, se mohou šířit prostřednictvím skupin přátel. Nedávno se ukázalo, že se šíří i prostřednictvím on-line sítí. Předchozí studie také zjistily, že dva nejběžnější stavy duševního zdraví, úzkost a deprese, se mohou objevovat společně ve skupinách přátel. To však může být způsobeno tím, že někdo, kdo má například sklon k úzkostem, může být přitahován jinými úzkostnými lidmi.
Nejasnosti, které studie vyvolává
Důležitým upozorněním je, že tento druh studie může ukázat pouze korelace, nikoli příčinnou souvislost. Všechny děti ve třídě mohou být ohroženy horší duševní pohodou kvůli něčemu jinému, proto také vědci brali v úvahu všechny faktory ovlivňují duševní zdraví dětí, jako je úroveň příjmů a míra zaměstnanosti v dané oblasti.
Dalším vysvětlením by mohlo být, že vyšší počet dětí s psychickými potížemi souvisí s tím, že jsou společně vystaveny nějakému stresoru, jako je například šikana ve třídě nebo špatný učitel. „To je však méně pravděpodobné, protože účinky se projevily až několik let po dovršení 16 let, říká Jack Andrews z Oxfordské univerzity, který se na studii nepodílel, a dodává: „Nemyslím si, že by se to dalo vysvětlit tím, že třída prošla těžkou zkušeností.“
Zvýšit odolnost?
Pokud opravdu k takovému přenosu dochází, pak se to podle odborníků z oblasti psychologie děje těmito způsoby. Například v psychologii je známý jev „ruminace“, čili společného prožívání, kdy dva přátelé, kteří trpí depresí nebo úzkostí, mají tendenci nadměrně hovořit o negativních zážitcích, což vede k tomu, že se nálada obou zhoršuje.
Mohou zde působit i nevědomé vlivy. Dospívající, kteří se prostřednictvím svých přátel dozvídají o problémech s duševním zdravím, mohou s větší pravděpodobností interpretovat každodenní stres nebo trápení jako něco, co sami nezvládnou a co potřebují řešit s odborníky.
Někteří mladí lidé mohou také závidět postiženým spolužákům, že se jim dostává větší pozornosti nebo podpory, a pak sami přehánět jakékoli podobné příznaky.
Na druhou stranu, podle člena týmu Jussiho Alho z Helsinské univerzity by mohlo být užitečné i to, že lidé častěji vyhledají podporu kvůli diagnóze svého přítele, protože by se jim dostalo včasné léčby. „Tento druh normalizace léčby a diagnózy by mohl být považován za prospěšný přenos duševních poruch.“
Pokud jsou duševní poruchy skutečně sociálně nakažlivé, naznačuje to několik možných cest prevence. Například pokud se u jednoho člověka ve třídě objeví sebepoškozování nebo porucha příjmu potravy, dospělí by si mohli chtít více všímat případných podobných příznaků u svých spolužáků. „Případně mohou školy při rozdělování tříd zvážit, zda někoho, kdo je považován za ohroženého, nezařadit mezi dospívající, kteří se zdají být odolnější," říká Andrews.
Co je ještě normální
Navrhuje také, aby vzdělávací kampaně o duševním zdraví vysvětlovaly rozdíl mezi každodenními potížemi a klinickým stavem. „Musíme si dávat pozor, abychom to s léčbou nepřehnali a nemysleli si, že normální reakce jsou nějakým způsobem nenormální chování,“ říká Hakulinen.
Andrews spolu se svou kolegyní Lucy Foulkes, rovněž z Oxfordské univerzity, již dříve upozornili, že počet duševních poruch stoupá částečně proto, že dobře míněné osvětové kampaně přispívají k tomu, že lidé mají tendenci léky řešit i běžné životní vzestupy a pády.
"Myšlenka, že se duševní onemocnění může šířit ve skupinách dospívajících, může být některým lidem nepříjemná a nejnovější studie není v žádném případě nezvratným důkazem, že se tak děje," dodává na závěr Andrews.
Přesto jsou tato zjištění dalším dílem skládačky, který nám může umožnit pochopit složité mechanismy, jež stojí za epidemií duševních problémů. A zdá se, že cokoli, co nám pomůže bojovat s tak důležitým problémem veřejného zdraví, stojí za pozornost.
