Když dobře myšlený dotyk ubližuje. Jak se vyznat v osobních zónách
Jsme různého temperamentu, výchovy a kultur. Není divu, že mnohdy řešíme, kde jsou hranice projevování náklonnosti, kdy dotýkání a obejmutí jsou příjemné a léčivé, a kdy i dobře myšlený dotyk může způsobit distanc, nebo dokonce ublížit.
Doteky v sobě nesou významné nonverbální poselství. Už způsob, jakým podáváme ruku, o nás vypovídá, zda jsme bojácní, nesmělí, zdrženliví, chladní, nebo naopak sebevědomí, vřelí, vůdčí. Poplácání po rameni umíme chápat jako pochvalu nebo výraz povzbuzení, ale důraznější dotyk může znamenat i výhrůžku. Pokud jde o dotyky, téměř vždy jsme schopni beze slov vyhodnotit jejich význam a účel. Asi málokdo si na první dobrou pod pohlazením představí ohrožení nebo nebezpečí. Ale jinak už to může být v interakcích mezi muži a ženami, kde právě dotyky často mívají sexuální kontext a podtón. Ono tradované poplácání po zadku nebo jen otcovské položení ruky na rameno může v mnoha ženách vzbuzovat odpor, pocit strachu a náznak sexuálního obtěžování.
Článek si můžete poslechnout i v audioverzi:
Hranice osobní bubliny má každý člověk jednoduše nastaveny jinak, a jen obtížně bychom hledali pravidla, jak se lidí dotýkat nebo třeba jak blízko u druhé osoby stát, aby jí to ještě bylo příjemné. Vlivem rostoucí závislosti lidí na telefonech, tabletech a online fyzické samotě roste ve společnosti nedomazlenost, ta nás navzájem odcizuje a působí nám mnoho psychických potíží. Na bezdotykový svět bychom si ale měli dát pozor, jen si představte, jak by byl chladný a drtivý zároveň.
Když vás ovládne strach
Světová pandemie covidu hranice dotyku ještě posunula. Najednou jsme se ocitli ve světě, kde dotýkat se bylo přímo zakázáno, nebo významně omezeno. Na tomto místě je ale také třeba říci, že někteří lidé si bezkontaktní pravidla oblíbili natolik, že jim dávají přednost i nadále. Vždycky mají u sebe lahvičku dezinfekce, drží si pokud možno od druhých odstup a snaží se, aby si s nikým nemuseli podat ruku. Trpí haptefobií, chorobným strachem z tělesného dotyku. Co si počít s takovými obavami, ať už jsou různé intenzity? Jestliže vám strach z dotyku zasahuje do běžného fungování v životě, je nejrozumnější navštívit lékaře, klidně praktika. Jako první cesta ke zlepšení se nabízí terapie, následně potom léky na potlačení úzkosti, případně antidepresiva.
Síla laskavého dotyku
Každý má jinou potřebu fyzického kontaktu. Asi by bylo zvláštní žít ve světě, kde by lidé byli stejní a měli i stejné potřeby. Rozsáhlý výzkum na univerzitě v Miami ale ukázal několik významných důvodů, proč se dotýkat sebe i druhých pro své vlastní dobro. Dotyk v pozitivním slova smyslu, jako třeba pohlazení a objetí, má pro naše tělo i mysl nesporné benefity. Mimo jiné snižuje krevní tlak a množství stresových hormonů, zpomaluje srdeční frekvenci, pomáhá tělu vypořádat se s bolestí, snižuje hladinu glukózy v krvi a zlepšuje celkovou funkci imunitního systému.
„Člověk potřebuje několik pohlazení denně, jinak mu vysychá mícha,“ napsal před více než půl stoletím zakladatel transakční analýzy Eric Berne a postavil tuto větu jako filozofický základ svého učení. Transakční analýza je psychologický směr zabývající se především mezilidskou komunikací, analyzuje rozhovory a chování lidí a snaží se napomoci jejich spokojenosti a pozitivnímu růstu. Jde o komplexní psychologickou teorii, jejíž poznatky se využívají v individuální, párové i skupinové terapii. Její „biblí“ je kniha Jak si lidé hrají z roku 1964, která pomáhá porozumět tomu, co se děje během základních sociálních interakcí.
Berne mimo jiné zdůraznil, že fyzické dotyky jako projevy lásky jsou naprosto nezbytné pro novorozence a malé děti. Nejen teoreticky, ale z vlastní zkušenosti víme, že dotýkat se druhých lidí je v zásadě zdravé, už po pár vteřinách se nám začne vyplavovat hormon štěstí, který je spojen s blízkostí, láskou a důvěrou. Mnohdy ale zapomínáme, že abychom mohli lásku i pocit pohody a spojení pomocí dotyků dávat, musíme být sami v kontaktu se svým tělem a vnímat ho jako milovaný nástroj života a štěstí. Což se mnohdy musíme naučit. Tělo se totiž stále častěji stává jen sterilním nástrojem života, média a sociální sítě nám vnucují představu, že pouze dokonalá těla a dokonalí lidé jsou hodni lásky a zaslouží si být milováni a milovat. Jenže naše tělo by pro nás nemělo být přítěží, všichni potřebujeme pochopit, že příjemné dotýkání se sebe sama je základní forma porozumění si.
Komfortní zóna se mění
V každé rodině je role nahoty a dotyků jiná. V dětství je naše existence na dotycích postavena. Rodiče dítě chovají, nosí, ženy je často kojí, současné psychologické poznatky nám doporučují spát s malými dětmi v jedné posteli. Americký psychiatr a neurolog Michael J. Meaney zjistil, že mláďata, která jejich matky olizovaly (jakožto přirozený zvířecí dotyk) častěji a pečlivěji než ostatní samičky, byla zvídavější, nebojácnější a lépe se orientovala při pokusech v bludišti. Naopak málo olizované myšky se chovaly úzkostněji, bojácněji a v bludišti se orientovaly hůř. Takováto souvislost s množstvím dotyků a zájmu v raném dětském věku souvisí s psychickými poruchami a deprivací v dalším životě. Jak ale dospíváme, dotyky se ze života vytrácejí. Děti školního věku se vývojově potřebují osamostatňovat a začít si budovat vlastní soukromí, proto již nevyžadují takovou míru dotyků jako v minulosti, a rodiče by se měli snažit jim v tomto vycházet vstříc. Není dobré ani vhodné nutit dítě do aktivit, které mu už nejsou vzhledem k jeho věku a nastupujícímu studu příjemné, pro kluky to může být například pusinkování od maminek minimálně před druhými lidmi, pro dívky zase aktivity, při kterých se necítí komfortně, například v mužské společnosti. Ve fungující rodině je ideální už od dětského věku doprovázet dospívající na jejich cestě k přijetí sebe sama i vlastního těla.
Není to jen o sexu
Naše kůže je doslova poseta jemnými receptory dotyku, tlaku, vibrací i bolesti. Každý milimetr našeho těla umí vnímat a cítit. Nejcitlivější na dotyk i bolest jsou konečky prstů, jazyk, rty, nos a čelo. Určitě ale znáte mnoho lidí, a možná mezi ně patříte, kteří mají svá citlivá místa jinde. Někdo má citlivé ušní lalůčky, jiný krk a další třeba ramena. Známé jsou také erotogenní zóny, tedy oblasti fokus intimní zóna na povrchu těla, jejichž dráždění způsobuje nárůst sexuálního vzrušení, které v případě kontaktů a dotyků se sexuálním podtextem fungují u žen i u mužů většinou spolehlivě. Uvědomili jste si, že se sami sebe téměř nikdy nedotýkáte a že s tím chcete něco udělat? Zkuste si někdy v soukromí lehnout na pohovku a prozkoumat svoje tělo. Existují místa, kde je vám vlastní tělo nepříjemné? Máte na těle zóny, kterých se z nějakých důvodů obáváte dotknout? Také se můžete občas pozorovat při oblékání, úpravě vlasů nebo koupeli a sprše. Koukáte se na sebe rádi, umíte pojmenovat a pochválit to, jak vypadáte a jak se ve svém těle cítíte? Co se vnějších dotyků týče, dospělí si je hodně spojují se sexualitou, a tak se jim leckdy raději vyhýbají. Taky někdy váháte, jestli kamaráda nebo kamarádku obejmete a políbíte na rozloučenou? Nebo vás ovládne strach, aby si to nevyložili jinak, případně se prostě necítili nepříjemně? Mezi ženami je blízkost obecně víc zakořeněná, nikoho asi neurazí ani nepřekvapí, když se dvě dámy při setkání políbí a obejmou. Mužská blízkost je ale vnímána jinak. I před nejbližšími se muži často snaží zachovat si „chlapáckou“ tvář, a tak si většinou vystačí s podáním ruky nebo poplácáním po rameni.
Léčba dotykem
Léčivý dotyk je samostatná kapitola. Fyzioterapie, masáže, na fyzickém kontaktu závislé ozdravné techniky a terapie, je toho spousta. Například akupresura je technika alternativní medicíny, která se často používá ve spojení s akupunkturou. Je založena na konceptu životní energie proudící v těle v konkrétních dráhách a důležitých bodech ovlivňujících fungování těla, umí ulevit od bolesti, stresu i únavy. Správným tlakem na tyto akupunkturní body aktivujeme jejich schopnosti samoléčby. A nyní důležitý moment. Spousta lidí si masáží a dotykových terapií užívá beze studu, ruce cizí osoby na vlastním těle jim nečiní problémy. Jiným není nahota, a to ani částečná, před cizími lidmi příjemná, a dotykovým terapiím typu masáží se vyhýbají, což je v pořádku. Mohli by se ale zamyslet nad tím, že masáže mohou být dobrou výukovou metodou, jak na lásce k vlastnímu tělu a dotykům pracovat. A hledat si k tomu vhodného profesionála.
Muži jako ženy, všichni to potřebují
V dospělosti se větší míra doteků vrací do našeho života většinou až s partnerským vztahem. Dotýkáním se někoho, koho milujeme, dáváme najevo vděk za jeho přítomnost a sdělujeme mu svou lásku a touhu po něm. Ukazujeme mu jeho důležitost. Podle některých expertů dokonce v charakteristikách úspěšného manželství doteky převyšují sex. Vztahy, kde se lidé vzájemně hodně dotýkají, jednoduše lépe fungují. Mezi partnery se zvyšuje intimita a spokojenost. Asi většina z nás je přesvědčena, že při sexu a intimitách potřebují více fyzického kontaktu, blízkosti a objímání spíše ženy, ale mezinárodní výzkum Kinseyho institutu ukázal, že úplně stejnou potřebu mají i muži. Cítí se při něm více přijímaní, zbavují se napětí a jsou potom mnohem vášnivější.
