Stigma osudového vztahu: Pravou lásku si občas idealizujeme, o to víc bolí konec
Osudová láska může být nejkrásnější a nejbolestivější zkušeností v našem životě. Když nevyjde, zanechá v nás hlubokou stopu a může se zdát nemožné pohnout se dál. Nejspíš vám připadá, že už nikdy nenajdete nikoho, koho byste mohli milovat stejně intenzivně, a vzpomínky na bývalého partnera i pohled na jeho štěstí vás blokují v cestě za tím vlastním.
Byla to osudová láska. Opojné štěstí, vášeň i vize společné budoucnosti zalité sluncem, jak už to tak bývá. Jenže síly ve vztahu nebyly vyrovnané a představy o budoucnosti se rozcházely, což vedlo k neodvratnému konci. Zatímco jeden z partnerů se rychle postavil zpět na nohy, užíval si nové vztahy, zážitky i kariérní postupy, druhý ani po letech nedokázal zapomenout a žil v bolesti z něčeho, co je nenávratně ztraceno. Někteří lidé v našich srdcích zůstanou navždy. To však neznamená, že my nemůžeme jít dál.
„S Pavlem jsme spolu chodili a žili téměř tři roky. Milovala jsem ho celým svým srdcem tak moc, že jsem nekoukala napravo nalevo. Náš vztah samozřejmě měl svoje problémy, přesto jsem ale byla přesvědčená, že právě Pavel je ten pravý, s nímž chci strávit celý život. Nikdy předtím ani potom jsem nic podobného necítila. Byla jsem o našem vztahu tak přesvědčená, že mě ani nenapadlo, že by to mohl on cítit jinak. Jenže bohužel cítil. Ačkoli nás k sobě táhlo nepopsatelné pouto, které nešlo přetrhnout ani po letech po rozchodu, Pavel ke mně tak silné city nechoval a nemyslel si, že je náš vztah osudový. Přesto jsme spolu nepřerušovaně udržovali dlouholetý poměr i po rozchodu. Zatímco já pořád doufala, že mu to nakonec dojde a vrátí se ke mně, on procházel dalšími vážnými vztahy, které mě ničily,“ vypráví čtyřicetiletá Simona.
„Až na krátké chvíle, kdy nám spolu bylo krásně, jsme se vlastně pořád hádali. Já byla nešťastná, žárlivá a dělala scény, on mi čím dál víc upíral svoji pozornost, ačkoli nikdy neodešel úplně. Až po letech mi došlo, jak se mnou manipuloval. Ovšem i když už spolu několik let vůbec nekomunikujeme, ani se nikde nepotkáváme, přesto mám pocit, že on byl to nejlepší, co mě ve vztazích potkalo. Vzpomínky na něj bolí i po letech, stejně jako to, když se od našich společných přátel dozvím, jak je šťastný a jak se v životě posouvá. Já jsem na rozdíl od něj na vztahy zanevřela a zamilovat se bojím. Navíc vždy, když si myslím, že už jsem z toho venku, Pavel se mi nějakým způsobem nevědomky připomene, což je pro mě obrovský trigger, a trápení začíná nanovo,“ přiznává Simona usouženě.
Hezké vzpomínky povoleny
Simona není jediná, kdo zažil hluboký vztah a bolestný rozchod, takové situace důvěrně zná mnoho z nás. I po letech se mohou vracet vzpomínky, které bodnou u srdce, ačkoli bychom se přes ně rádi přenesli. Pokud ale zůstaneme uzavřeni ve starém vztahu, který už nemá šanci na návrat, je těžké odrazit se ode dna a hodit minulost za hlavu. V situacích, jako je ta Simony, je ale namístě zaměřit se na sebe a své vlastní štěstí, místo lpění na minulosti, která přináší akorát bolest.
Někdy nelze zcela zapomenout a možná to ani není nutné, stačí k situaci zaujmout jiný postoj. Často si bývalé vztahy idealizujeme nebo naopak vidíme jen to špatné. Zkusme přestat hledat viníka všeho špatného a dopřejme si luxus hezkých vzpomínek, které jednou provždy zůstanou zamčeny v minulosti.
Nekrmme v sobě zášť, ale dovolme si být rádi za to, že jsme něco tak krásného mohli v životě zažít. Každá zkušenost nás něco učí, proto se zaměřte na to, co vám vztah dal. Možná jste se naučili víc si vážit sebe sama, objevili jste nové zájmy a přátele, nebo jste jednoduše zažili krásné okamžiky, které už vám nikdo nevezme. Přijměte je jako dárek minulosti, ale nenoste je jako břemeno do současnosti.
„Vztahy, které považujeme za ‚osudové‘, jsou často ty, ve kterých jsme zažili intenzivní emoce, včetně těch negativních, hluboké spojení nebo důležité životní změny. Po jejich skončení si pak můžeme navíc idealizovat minulost a zapomínáme na negativní zážitky. Bolest a zklamání, které pociťujeme, když vidíme bývalého partnera šťastného s jiným člověkem, je potřeba přijmout. Můžeme se zaměřit na svůj vlastní růst, hledat radost a pracovat na opuštění minulosti. Pokud se myšlenky na bývalého partnera neustále vracejí, může to znamenat, že v sobě máme ještě stále tyto emoce nevyřešené. Místo potlačování je lze analyzovat, zamyslet se, co nám teď chybí a jak můžeme tuto potřebu naplnit jinak,“ doporučuje PhDr. Mgr. Bc. Beáta Koňařík Bakošová, MBA, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy.
Cesta k vnitřnímu klidu
Vědomí toho, že bývalý partner žije šťastný a naplněný život bez toho, aby si na vás byť jen vzpomněl, dokáže působit ochromující bolest a vy máte pocit, že jste se zacyklili v místě, z něhož se nedokážete pohnout. O to víc vás jeho úspěchy a životní kroky ničí a stahují do větších smutků. Prvním krokem ke zvládnutí této situace je uznat, že naše emoce jsou přirozené. Cítit smutek, bolest nebo žárlivost není známkou slabosti, ale důkazem, že jsme daný vztah brali vážně.
Lidská mysl má tendenci idealizovat minulost, zvláště když vidíme bývalého partnera šťastného. Můžeme si začít říkat, že jsme udělali chybu, že jsme ho měli získat zpět, nebo že to bylo to nejlepší, co jsme kdy měli. Zkuste si ale připomenout reálné důvody, proč vztah skončil, a uvědomte si, že nový vztah vašeho ex neznamená, že je jeho život dokonalý.
„Není asi jednoduché přijmout, že se náš bývalý partner nebo partnerka posouvají dál, zatímco my stojíme na místě a trápíme se. Může se taky stát, že na osudového partnera nikdy úplně nezapomeneme. To ale neznamená, že jsme odsouzeni žít minulostí. Pomůže nám práce na vlastním sebevědomí, s využitím například technik mindfulness. Zaměřit se na své vlastní štěstí, nové výzvy a aktivity nám může pomoct znovu získat důvěru v budoucí partnerské vztahy. Přijetím této skutečnosti a nasměrováním pozornosti na přítomnost můžeme najít cestu ke svému vnitřnímu klidu,“ vysvětluje psychoterapeutka.
Právo na lásku
Jestliže žijete s pocitem, že vám život proplouvá mezi prsty, uvědomte si, že jste to pouze vy, kdo s tím může něco udělat. Přestaňte se srovnávat s bývalým partnerem a jeho životní cestou, a najděte si vlastní, novou a nedlážděnou bolestí.
✓ Pokud se uzavřeme ve starém, vyšumělém vztahu, je těžké se odrazit ode dna.
✓ Hezké vzpomínky si chraňme, to je v pořádku.
✓ Ničí vás, že bývalý partner žije dobře v novém vztahu? Připusťme si, co cítíme, a zkusme si připomenout důvod, proč vztah skončil.
✓ Nesrovnávejte se pořád s bývalým partnerem, energii věnujte spíše hledání vlastní cesty.
✓ Nehledejte za každou cenu náhradu, ale novým kontaktům se otevřete, život přináší překvapení.
✓ Nepřestává to bolet? Vyhledejte podporu: u přátel, rodiny, terapeuta.
A hlavně otevřete svoje srdce. Možná se vám zdá, že už nikdy nenajdete nikoho, koho byste mohli milovat stejně intenzivně. Jenže život je plný překvapení a často nám někoho přivede do cesty v ten nejneočekávanější okamžik. Dejte si čas, ale neuzavírejte se možnostem. Nesnažte se za každou cenu najít náhradu, ale buďte otevření novým kontaktům. Choďte ven, seznamujte se. I když z toho nevzejde ihned nová láska, poznávání jiných lidí vás může obohatit a posunout dál. Když si vybudujete šťastný život sami pro sebe, bolestivé vzpomínky se stanou jen nenápadnou součástí vaší historie, nikoli překážkou vaší budoucnosti.
Strach ze zranění nás často uzavírá do sebe. Ale každý vztah je jiný a člověk si zaslouží lásku, která nebude bolet. Otevřete se možnosti, že na vás čeká někdo, kdo vám ukáže, že láska může být laskavá, radostná a hlavně naplněná. Důležité je neztrácet víru v lásku a v to, že vám do cesty přijde člověk, který si vaše city zaslouží. Nejlepší lék na minulost je žít naplno a spokojeně v současnosti, protože pak pro vás bude snazší novou lásku přijmout.
Někdy se stane, že se po měsících nebo dokonce letech cítíte stejně ztraceně, pak může jít o patologickou fixaci, kterou je třeba řešit s odborníkem. Máte-li tedy pocit, že se z bolestných emocí nemůžete dostat sami, neváhejte vyhledat podporu. Může to být blízký přítel, rodina nebo terapeut, který vám pomůže situaci lépe pochopit a zvládnout. „Je rozumné vyhledat terapeuta a prostřednictvím terapie pracovat na vztahu k sobě. Odpustit si, pokud nás trápí pocit viny. Uvědomění, že jsme ve vztahu a pro vztah dělali to nejlepší, co jsme v daný moment mohli a uměli, může být pro naši duši osvobozující,“ uzavírá psychoterapeutka Beáta Koňařík Bakošová.
Zdroj: autorský článek
