3 zlozvyky, které značí, že jste nejspíš inteligentnější, než si myslíte
Mluvíte si nahlas při vaření, rádi si občas zanadáváte a při nudné schůzce si snažíte vzpomenout, kdo vlastně zapomněl uklidit hrábě na zahradě, o které jste se pak málem přizabili? Podle odborníků nejsou tohle důkazy o vaší nespolehlivosti ani nedostatku sebekontroly. Jsou to totiž nejspíš signály toho, že váš mozek pracuje trochu jinak a lépe.
1. Mluvíte nahlas sami na sebe
Stojíte v supermarketu, hledáte hořčici a potichu (nebo bohužel né zas tak potichu) si říkáte: „Tak kdepak asi může být hořčice, vedle kečupů, to by dávalo smysl…“ Pán vedle se na vás podívá s lehce znepokojivým výrazem a až v tu chvíli si uvědomíte, že své myšlenky ventilujete nahlas. Stydět se za to ale nemusíte.
Psychologové Gary Lupyan a Daniel Swingley v roce 2012 provedli experiment, při kterém účastníci hledali předměty na obrázcích. Jedna skupina si název hledaného předmětu říkala nahlas, druhá mlčela. Výsledek? Ti, kdo mluvili, nacházeli cíl výrazně rychleji. Mluvení nahlas totiž aktivuje zároveň jazykový i sluchový systém mozku. Díky tomu, že slovo vyslovíme, se jednoduše zostří naše pozornost. Self-talk je navíc poměrně dobrý pomocník, dokáže nám ulehčit řešení problémů, zlepšuje nám pracovní paměť a dokáže i zregulovat pozornost. Lidé, kteří to dělají přirozeně, si vypěstovali jednu z nejspolehlivějších metod, která dokáže udržet myšlenky pod kontrolou.
2. Občas nadáváte
Ano, i tohle může značit, že je na tom vaše inteligence dobře. Kristin a Timothy Jay publikovali v roce 2015 sérii studií, které zpochybňují jeden z nejzakořeněnějších předsudků o nadávkách, a to že je používají lidé s chudou slovní zásobou, protože prostě nenajdou lepší slova. Ve skutečnosti je to přesně naopak.
V testech, kdy měli účastníci za minutu vyjmenovat co nejvíce slov začínajících určitým písmenem, dosahovali lidé s bohatší slovní zásobou také výrazně lepších výsledků v „tabu fluenci", tedy v rychlém vybavování nadávek. Slovní zásoba zkrátka funguje jako celek, kdo ji má objemnější obecně, má objemnější i ostřejší slovník.
Podle Timothyho Jaye plní vulgární výrazy ve slovníku nezastupitelnou roli, nesou totiž emocionální přesnost, která u běžných slov někdy může chybět. A používat vulgarity správně, vědět, kdy jediné ostré slovo řekne víc než celá věta, vyžaduje cit pro kontext a sociální situaci. To jsou ale schopnosti někoho se sofistikovanou jazykovou výbavou, ne s omezenou.
3. Při nudných věcech bloudíte myšlenkami
Sedíte na poradě, která mohla být e-mailem o třech řádcích, a váš mozek mezitím řeší, jak do obýváku narvat gauč, který jste si vyhlídli při scrollování cestou do práce. Zní to jako problém, ale vlastně není.
Podle studie z roku 2012, že lidé s vyšší kapacitou pracovní paměti, tedy ti, jejichž mozek zvládá najednou zpracovat více informací, mají tendenci k tzv. „mind-wandering" (bloudění myšlenek) ve větší míře nejspíš právě proto, že jejich mysl má volné kapacity, které je potřeba něčím zaplnit. Mozek s vyšším výkonem se zkrátka nenechá tak snadno pohltit rutinní nebo nudnou aktivitou a začne si hrát sám se sebou. Pozdější studie to sice nevidí tak jednoznačně, ale v každém případě vaše bloudění v myšlenkách není něco, čeho byste se měli bát.
Takže, pokud si občas ulevíte pikatní nadávkou, mluvíte si pro sebe nahlas, když hledáte klíče a během čekání na to, až kolega dokončí srdceryvný seznam jeho zásluh, přemýšlíte nad tím, co by se stalo, kdyby do Mordoru šel Frodo bez Samvěda, jste naprosto normální a nejspíš i chytřejší, než si myslíte.
