Co každá dcera potřebuje od své matky? Tohle dokazují i dlouhodobé psychologické výzkumy
Psychologie se zabývá i tím, jak se vztah mezi rodičem a dítětem liší specificky v závislosti na pohlaví. Dnešní rodiny mají spoustu různých podob, ne každé dítě vyrůstá v domácnosti typu máma + táta + holka a kluk, ale některé vědecké poznatky jsou vlastně dost univerzální. Co od svých matek v průběhu dětství a dospívání dívky potřebují?
Možná už jste narazili na rozdělení rodičovských stylů podle psycholožky Diany Baumrind. Jde o tři základní přístupy: autoritativní, autoritářský a permisivní styl rodičovství. Způsob, jakým rodiče komunikují (a nastavují si vztahy) se svými dětmi, může mít dlouhodobý vliv na to, jak potomci přemýšlí o sobě a o světě. Právě autoritativní styl, tedy kombinace podpory, zájmu a jasně nastavených hranic, se dává do souvislosti s lepší psychickou pohodou i nižším rizikem budoucích duševních obtíží nejen u dcer, ale i u synů.
Jedna studie zaměřená na již dospělé dcery zjistila, že ženy, které vnímaly své matky jako autoritativní, měly menší tendenci rozvíjet negativní myšlenkové vzorce spojené se studem, pocitem nedostatečnosti, sociální izolací nebo přesvědčením, že nad svým životem nemají kontrolu.
Pozor, je snadné si název „autoritativní“ zaměnit za „autoritářský“, tedy naopak přísný a vysoce náročný styl, kdy rodiče očekávají bezvýhradnou poslušnost a na oplátku nabízí jen málo emoční podpory.
Blízkost a bezpečí
Právě emoční podpora i samotný pocit bezpečí je důležitý pro všechny dívky (i kluky). Jedna zajímavá studie sledovala, jak může vztah mezi matkou a dcerou ovlivňovat prožívání stresu. Dospívající dívky v ní měly za úkol projít typickou stresovou situací, kterou všichni nesnášíme: pronést krátký improvizovaný projev před ostatními. Přitom jim byla měřena stresová reakce pomocí galvanické kožní odezvy, která zachycuje tělesné projevy napětí.
Jejich matky byly rozděleny do dvou skupin. Některé během projevu držely svou dceru za ruku, jiné pouze seděly vedle. Ukázalo se, že dcery, které měly fyzickou oporu v podobě doteku, prožívaly při projevu nižší míru úzkosti. U dvojic, které mezi sebou měly velmi blízký a kvalitní vztah, se ale větší pocit pohody objevoval i bez fyzického kontaktu. Samotné vědomí, že je matka nablízku (a představuje bezpečný vztah), tak může pomáhat jako uklidňující dotek. Pevný a důvěrný vztah mezi matkou a dcerou představuje důležitý zdroj psychické opory, zvlášť v období dospívání, kdy jsou emoce a sociální tlak velmi intenzivní až neúnosné.
Asi není divu, že dcery, které svůj vztah s matkou vnímají jako laskavý, podpůrný a stabilní, obvykle uvádějí, že je jejich vztah jako celek pozitivní. Možná vás ale překvapí, že tyto dcery mívají zároveň i zdravější sebevědomí a jsou spokojenější se svým tělem. Naopak konfliktní nebo emočně náročné vztahy korelují s nižším sebevědomím a větší nejistotou ohledně vlastního vzhledu.
Pozitivní vztah k tělu
Z výzkumu nelze jednoduše vyvozovat přímou příčinu a následek. Není možné s jistotou říct, jestli náročnější vztah s matkou přispívá k nižšímu sebevědomí, nebo zda děti, které se samy cítí nejistě, pak obtížněji navazují bezpečné vztahy i se svými rodiči. Nejspíš je všechno o něco složitější a jednoduše to neznamená, že vztah s matkou je jediným faktorem, který ovlivňuje, jak se na sebe bude dívka koukat. Sebevědomí i vztah k vlastnímu tělu se utvářejí pod vlivem mnoha dalších věcí (např. zkušenosti s vrstevníky, sociální sítě, společenské nastavení).
Je ale pozoruhodné, jak může dívky v tomto směru máma ovlivnit už tím, jak vidí sebe a jak o sobě mluví. Pokud se mámy za své tělo stydí nebo nejsou spokojené se svým vzhledem, mohou častěji vychovat dcery, které jsou podobně nejisté. Jde i o každodenní maličkosti. Dcery matek, které se hodně kontrolovaly v zrcadle, upozorňovaly na své „nedostatky“ nebo se tělem výrazně zabývaly, dělaly totéž. Děti velmi citlivě vnímají, jak o sobě rodiče mluví a tyto vzorce přebírají, aniž by si to kdokoliv uvědomoval.
Autorka studie z roku 1999 proto zdůrazňuje, jak důležité je dcerám ukázat, že ženské tělo nemusí být dokonalé, aby bylo přijatelné a mělo hodnotu. To může být obzvlášť ošemetné ve chvíli, kdy matka a dcera sdílí podobné fyzické rysy. Pokud je matka hlasitě nespokojená třeba kvůli svému nosu, dcera to může „okopírovat“, zvlášť pokud vidí, že právě typickému hrbolku na nose se doma věnuje velká pozornost.
Dosažitelná očekávání
Jak ilustrovaly příklady výše, ve výzkumu vztahů mezi rodiči a dětmi je občas složité určit, co je příčina a co následek. Proto jsou velmi cenné takzvané longitudinální studie, které sledují stejné lidi po velmi dlouhou dobu. Díky nim můžeme lépe pochopit, jak se zkušenosti z dětství projevují v dospělosti. Jedna taková studie sledovala více než 3 000 dívek přes 20 let. Ukázalo se, že už samotná víra matek v to, že jejich desetileté dcery úspěšně dokončí školu, souvisela s tím, že si dcery ve třiceti letech připadaly více kompetentní a častěji cítily větší kontrolu nad vlastním životem. Tento vztah zůstal patrný i poté, co byly zohledněny další faktory, jako třeba socioekonomické zázemí, studijní schopnosti, duševní zdraví či rodinná situace. Realistická důvěra rodiče v dítě může až takhle dalece ovlivnit, jak dítě vnímá samo sebe a své možnosti.
Nejde o přísný tlak na výkon nebo přehnaná očekávání, ale pocit, že matka dceři věří, podporuje ji a bere její schopnosti vážně. Právě taková důvěra může postupně pomáhat budovat zdravé sebevědomí i pocit vlastní kompetence.
Tyto poznatky samozřejmě netvrdí, že existuje jeden „správný“ způsob rodičovství nebo že vztah s matkou absolutně určuje dceřinu budoucnost. Přesto si můžeme říct, že děti obecně prospívají, když cítí podporu, bezpečí, blízkost a důvěru. Když mají vedle sebe rodiče, kteří nastavují hranice s respektem, věří jejich schopnostem a zároveň jim dávají najevo, že nemusí být dokonalé, aby byly milované. Buďte svým dcerám nablízku, věřte jim, a zkuste být laskavé i samy k sobě a svému tělu. Nemůže vám to uškodit.
