Co každá dívka potřebuje od svého táty? Tohle opakovaně potvrzují výzkumy
Každý vztah mezi tátou a dcerou je jedinečný a není nic neobvyklého, že děti vyrůstají v neúplných, duhových nebo rozvětvených „patchworkových“ rodinách. Zdaleka tedy nejde jen o biologické otce. Ve výzkumech se totiž opakovaně objevují vzorce, které nám napovídají, co má na dívky zásadní vliv a co si pak z rodiny odnášejí do dospělosti i do budoucích vztahů.
Jedna z nejdůležitějších věcí, které svým holčičkám tátové (i mámy) můžou dát, je sice úplný základ, ale bohužel ani ten není ve všech rodinách samozřejmostí. Dcery by měly mít dovoleno zůstat dětmi a neměly by zastávat roli pečovatele. Dívka by neměla mít pocit, že je zodpovědná za psychickou pohodu svého táty, že ho musí třeba uklidňovat, zachraňovat nebo naplňovat jeho emoční potřeby.
Když se role obrátí a dítě na sebe vezme část rodičovské role, odnáší si to do dospělosti například v podobě nejistoty ve vztazích nebo nižší spokojenosti v partnerství. Dítě totiž potřebuje oporu, ne být oporou dospělým. Pokud vás téma parentifikace zajímá více, můžete si o něm přečíst i tento článek.
Čas je nejlepší investice
Zásadní je také i obyčejná lidská vřelost. Jasně, táta může obstarávat obživu a taky je (ideálně) fyzicky přítomný, ale měl by být své dceři dostupný i emočně. Umět jí naslouchat, zajímat se a reagovat na její potřeby. Dívky, které svého otce vnímají jako chladného nebo odmítajícího, mají podle výzkumů vyšší riziko depresí a častěji popisují vztah, ve kterém se cítily neviditelné. Zajímavé přitom je, že samotní otcové si tenhle odstup ani nemusí uvědomovat, můžou mít pocit, že je všechno v pořádku, přitom jejich dcery prožívají pravý opak. Vřelost je stejně tak důležitá i pro syny.
S emoční dostupností souvisí i obyčejně strávený čas. Ne nějaké velké, dokonalé momenty na Instagram, ale každodenní sdílení, společné aktivity, hry a rozhovory. Výzkumy ukazují, že když se otcové aktivně zapojují do života svých dcer, má to na dívky široce pozitivní dopad. Od lepších sociálních dovedností přes vyšší sebevědomí až po schopnost rozhodovat se a zvládat vlastní emoce. Nejde tedy o to, být naprosto perfektní (to ani není možné), ale dětem se opravdu věnovat, byť bychom na to měli jen patnáct minut před spaním.
Rovnováha a opora
Dokážete udržovat rovnováhu mezi blízkostí a respektem k autonomii? Být dceři oporou neznamená řídit každý její krok. Dívka potřebuje cítit, že je milovaná a přijímaná, ale zároveň že má prostor k tomu, být sama sebou. Pokud je vztah s otcem postavený na vysoké kontrole a nízké míře náklonnosti, může to v dívkách vyvolávat úzkosti, a vést dokonce k nespokojenosti s vlastním tělem i poruchám příjmu potravy.
Táta bývá prvním mužem v životě dívky, právě skrze něj si vytváří představu o tom, co je ve vztazích „normální“. Všechno si vědomě i nevědomě odnáší dál: Jestli je spolehlivý, respektující a dostupný, nebo naopak nepředvídatelný a vzdálený. Dívky nepotřebují táty se six packem a šestimístným zůstatkem na účtu, ale takové, na které je spoleh, kteří jsou přítomní, vřelí a zároveň dívkám umějí dát prostor vyrůst. Táty, kteří se neopírají o ně, ale o které se mohou opřít ony.
