„Do nothing challenge“ je prastarý koncept s virálním zásahem. Není ale pro každého
Má to hrozně jednoduchá pravidla: Člověk si na pár minut sedne a doslova nedělá vůbec nic. Žádná hudba, podcast, práce, čtení ani scrollování. Na tak banální výzvu to ale může být překvapivě těžké. Zvládnete to?
Možná i vy jste přistihli svého teenagera, jak v pokojíčku nedělá vůbec nic. A jako na potvoru, zrovna když jste potřebovali, aby si splnil své povinnosti. Nejspíš vás tentokrát opravdu nechtěl provokovat, jen zkoušel téměř zenovou výzvu k lelkování. Internetový trend „Do Nothing Challenge“ (doslova výzva nedělat nic) se rozšířila mezi generací Z hlavně přes TikTok, kde uživatelé sdílí, jaké to bylo, když „jen tak byli“ deset nebo dvacet minut. Většinou popisovali neklid nebo nutkání okamžitě sáhnout po telefonu.
Jak už to na internetu bývá se vším, nejde o žádný nový nápad. Výzva navazuje na nizozemský koncept „niksen“, což by se dalo přeložit jako „umění nicnedělání“. Niksen vznikl jako reakce na dnešní kulturu výkonu, kdy musíme být pořád produktivní, něco poslouchat, sledovat nebo aspoň „efektivně“ odpočívat. Na niksen je zajímavé, že nejde o meditaci ani mindfulness v klasickém smyslu. Člověk se nemá soustředit na dech nebo správně relaxovat. Pointa je prostě prožít bezcílnou chvíli. Sedět, koukat z okna, ležet na gauči, jít na procházku bez sluchátek a nechat mozek chvíli běžet bez nějaké stimulace navíc.
Přetížený mozek
Notifikace, krátká videa, multitasking a nekonečný příval informací drží naši pozornost neustále pod krkem. Již v předchozím textu jsme popisovali, že když opravdu nic neděláme, aktivuje se takzvaná „default mode network“, tedy síť v mozku, která funguje během odpočinku. Tehdy mozek třídí myšlenky, zpracovává emoce nebo třeba propojuje vzpomínky. Proto se nicnedělání nebo nuda doporučují i jako způsob, jak rychle posílit krativitu.
Co o „Do Nothing Challenge“ míní psychologie nebo neurověda? Běžně se dočteme, že náš mozek je dnes prakticky permanentně přetížený, protože není stavěný na to být nonstop stimulovaný každou volnou sekundu. Na druhou stranu ale nikdo netvrdí, že deset minut civění do zdi vyřeší naše uštvané životy. Obyčejné chvíle ticha a nudy přesto mají svůj význam, i když jsme si od nich už trochu odvykli.
Škoda jen, že internet i z úplně normálního odpočinku dělá další wellness trend. I když při „Do nothing challenge“ nemáme odpočívat nějak aktivně, pořád je to něco, co máme splnit. Případně je to už od začátku námět pro obsah na naše sociální sítě. Ani do zdi už se nedá koukat bez publika. Dřív bylo normální jen tak sedět na lavičce nebo koukat z okna a nikdo tomu nedával speciální název, ani si na to nemusel dělat místo v kalendáři.
Zlatá střední cesta
Stejně jako jezení skořice nebo polévání se ledovou vodou, ani nicnedělání není pro každého. Pro některé lidi může být lelkování opravdu náročné. Třeba když je někdo hodně úzkostný, vyčerpaný nebo si prochází depresivní epizodou, může se stát, že ho v tichu pohltí nepříjemné myšlenky. Má tedy cenu to zkoušet?
I tady asi platí zlatá střední cesta. Raději než nějakou hardcore challenge, zkuste malý experiment. Třeba si vychutnejte oběd bez mobilu a bez sluchátek, dejte si koupel v tichu, cestou do práce v MHD nescrollujte a koukejte z okna nebo běžte nakupovat bez podcastu v uších. Nemusíte se stát zenovým mistrem, jen si otestujte, jak moc jste si navykli zaplňovat každou vteřinu nějakým podnětem. Třeba se vám malý návrat do života bez neustálého rozptylování zalíbí.
