Nenávidíte hluk? Možná jste geniální
Zvuky, které ostatní sotva registrují, vás rozpalují doběla? Možná vás spíš než „přecitlivělost“ charakterizuje něco mnohem zajímavějšího.
Dokáže vás rozčílit obyčejné cvakání propisky, mlaskání u jídla nebo jemné popotahování? Někdo si toho ani nevšimne, ale pro jiné je to hotové peklo. Pokud patříte k té druhé skupině, možná jste už narazili na pojem misofonie, což je přecitlivělost na určité zvuky, která dokáže spustit silnou podrážděnost, až úzkost, ale nemusí to být jen prokletí.
Historie je plná lidí, kteří hluk doslova nesnášeli, a přesto (nebo právě proto?) patřili mezi největší mozky své doby. Immanuel Kant prý utekl z bytu kvůli kokrhajícímu kohoutovi, a dokonce si stěžoval na zpívající vězně. Marcel Proust si nechal vyložit ložnici korkem, aby se odstřihl od světa. A podobně na tom byli i Charles Darwin nebo Franz Kafka. Co když tedy citlivost na zvuky souvisí s tím, jak náš mozek zpracovává informace?
Udělejte si náš test, zda se misofonie týká i vás.
Kreativita i stres
Výzkum ze Severozápadní univerzity v Illinois ukazuje, že lidé s misofonií mohou mít takzvané propustnější senzorické filtry a jejich mozek méně filtruje podněty z okolí. Zatímco většina lidí dokáže hluk v pozadí jednoduše vypnout, u těch citlivějších proniká do hlavy, někdy až příliš intenzivně. Tahle „propustnost“ ale znamená, že mozek pracuje s mnohem širším spektrem podnětů. Všímá si detailů, které jiným unikají, a dokáže mezi nimi vytvářet nečekané souvislosti. A to je klíčová ingredience kreativity.
V psychologii se tomu říká divergentní myšlení, jde o schopnost přicházet s různými nápady, vidět věci z více úhlů a hledat neobvyklá řešení. Jenže samotné generování nápadů ještě neznamená skutečný kreativní úspěch. Ten podle výzkumů souvisí právě s tím „méně dokonalým“ filtrováním reality. Lidé s propustnějšími senzorickými branami totiž nejen že vidí víc možností, ale zároveň dokážou do svého uvažování zapojit i zdánlivě nesouvisející podněty. Výsledkem jsou originální nápady, které by jinak vůbec nevznikly.
Vedoucí výzkumnice Darya L. Zabelina to popisuje jednoduše, kreativní lidé mají sníženou schopnost ignorovat „nepodstatné“ informace a právě to jim umožňuje vytvářet spojení mezi vzdálenými myšlenkami. Samozřejmě, u misofonie to může zajít až na extrémní úroveň. Když vás zvuk doslova „bodá do mozku“, je těžké to vnímat jako dar. V běžném životě to často znamená spíš stres než inspiraci. Ale jak říká sama Zabelina: „Když se tyto citlivosti nasměrují správným směrem, mohou náš život obohatit a dodat našemu vnímání jemnější odstíny.“ A možná i trochu génia navíc.
