Rozchod jako restart: Odloučení může prospět, některé vztahy však slepit nejde
Rozchod je obvykle spojován s bolestí, smutkem a koncem vztahu. Ale nemusí to tak být vždy. Když je zvládnutý s otevřenou myslí a ochotou ke změně, zdravější a uspokojivější návrat není vyloučený.
Rozchod dvou lidí je často momentem hluboké introspekce. Když dvojice prochází bolestí z odloučení, může to vést k lepšímu pochopení vlastní identity, potřeb a hodnot. Odloučení dává jednotlivcům příležitost k zamyšlení nad tím, co je pro ně ve vztahu skutečně důležité. Rozchod je také momentem, kdy si můžeme uvědomit vzorce chování, které v minulosti mohly vztah sabotovat. Tento proces zahrnuje jak seberefl exi, tak práci na vlastních slabinách.
„Rozchod také vždy znamená přeskládání časového a silového pole obou partnerů, vytvoří více osobního prostoru pro oba, a to i za předpokladu, že v dané chvíli o tento prostor vlastně nestojíme a způsobuje nám bolest. Vzdálenost a odloučení mnohdy zpřesňují vnímání hodnot, významu sdílení a potenciálu společné tvořivosti ve vztahu. Přes častou tendenci k idealizaci některých částí společného života máme v čase odloučení konečně šanci vidět z odstupu vlastní vztahovou realitu. Aby mohl být rozchod v jakémkoli smyslu přínosný, je nutné, aby byli oba partneři ochotni uvěřit v proces postojové změny a opustit vlastní myšlenkové i emoční stereotypy,“ říká psychoterapeutka a odborná garantka kliniky ET MENTIS Mgr. Tereza Hartošová.
Podle ní rozchod skutečně může za určitých okolností vztahu dvou lidí z dlouhodobého hlediska prospět. Stejně tak může být pozitivní okolností v individuálním životním příběhu. Jde především o situace, kdy lidé, přestože se cítí zraněni, v sobě v souvislosti s řešením partnerské krize dokážou najít motivaci k osobnímu růstu. Kdy dokážou tuto nesnadnou životní etapu využít k seberefl exi, či dokonce k nastartování zásadních životních změn. I dočasné odloučení může přinést prostor pro nové náhledy, pro konfrontaci s vlastními potřebami, pro hlubší úrovně vnímání, pro korekci vztahové zkušenosti.
Rozchod nebo pauza?
Rozchod nemusí být vždy nutně trvalý. Pro některé páry může představovat jen pauzu, která jim poskytne prostor k přehodnocení svých priorit. Tato vědomá pauza dává partnerům šanci získat odstup od každodenních konfl iktů a zaměřit se na to, co vážně chtějí. Aby zde však vznikla šance na návrat, je potřeba, aby rozchod proběhl přijatelně pro obě strany.
„Dobrý rozchod vychází ze zralého rozhodnutí, ideálním případě společného, probíhá s minimem vzájemné dehonestace, bez aktivní účasti dalších osob, bez uzavírání účelových koalic s přáteli či rodinnými příslušníky. Bez vylučování toho druhého ze společných sociálních skupin. Bez zamlčování emočně zatížených témat, bez vnášení jakéhokoli nátlaku. Jde o proces, v němž máme čisté úmysly, kde jde o upřímnou snahu řešit krizovou situaci ve vztahu s respektem k prostoru osobní svobody, k dobru obou partnerů. Bez postranních motivací, se srozumitelnými a konzistentními postoji,“ vysvětluje psychoterapeutka.
Kdy je návrat vhodný?
O návratu do vztahu má smysl uvažovat tehdy, když jsou partneři připraveni vést pravdivý dialog o svých skutečných hodnotách, pocitech, potřebách, bolestech, touhách i plánech, o novém nastavení hranic ve vztahu. Jakmile znovu naleznou ve vzájemném kontaktu odvahu uvěřit v bezpečí vzájemnosti a spoluvytvářet prostor pro konstruktivní konfl ikt a případné odpuštění a také pokud vnímají ve vztahu i přes objektivní úskalí společný růstový potenciál a pro oba smysluplnou životní vizi.
„Každý člověk potřebuje něco jiného, aby dokázal adekvátně zpracovat životní ztráty či zranění, přijmout nevyhnutelné změny, vývojové úkoly a odhodlat se k novému začátku. Po určitém čase potřebujeme také v procesu partnerské krize vnímat hmatatelný posun, zahájit řešení původního problému a zaznamenat zřetelné signály o nové šanci. Dobrý vývoj v tomto smyslu přináší odpočinek a zklidnění. Zkvalitnění komunikace a zážitek osobní růstové reality,“ dodává Tereza Hartošová.
Stigma slepovaných vztahů
I když vám pravděpodobně okolí bude tvrdit opak, slepované vztahy mohou být úspěšné, pokud jsou založeny na upřímnosti, otevřenosti a ochotě pracovat na sobě. Rozhodnete-li se pro návrat k bývalému partnerovi, mějte na paměti, že nejde jen o obnovení minulého vztahu, ale o vytvoření něčeho nového, silnějšího a zdravějšího. „Mnoho lidí vnímá v takovýchto vztazích velmi brzy podobnou frustraci jako před rozchodem. Základní vztahová dynamika a komunikační strategie zůstávají v takových případech stejné buď proto, že se je nepodařilo změnit, nebo proto, že se o to nikdo ani nepokusil,“ vysvětluje psychoterapeutka.
KDY JE ŠANCE NA NÁVRAT
1. Jasný a upřímný důvod rozchodu.
2. Vytvoření prostoru pro emoční zpracování.
3. Sebereflexe a práce na sobě.
4. Stanovení jasných pravidel pro budoucnost.
5. Otevřená komunikace o obavách a očekáváních.
6. Zapojení odborné pomoci, pokud je to nutné.
7. Pomalejší tempo a trpělivost.
Z čeho to pramení? Tereza Hartošová nabízí vysvětlení: „Příčinou může být tedy nedostatek skutečné a upřímné ochoty ke změně nebo kolísavá motivace k obnovení vztahu založená spíše na strachu ze ztráty či na idealizaci minulosti než na touze po zdravém vztahu k partnerovi. Tato idealizace se zpravidla s časovým odstupem od rozchodu objevuje jako přirozená součást reakce na ztrátu partnerské každodennosti. Ve vzpomínkách máme obvykle tendenci preferovat ty hezké, proto náročnější vzpomínky jaksi spontánně ustupují do pozadí. Naslepo slepované vztahy možná nefungují, upřímná snaha dvou svobodomyslných lidí se společnou vizí o osobní i partnerskou změnu však šanci na úspěch zcela jistě mít může.“
Jak poznat, že vztah nemá cenu?
Ne každý vztah lze obnovit, samozřejmě vznikají situace, kdy tato snaha postrádá smysl. O návrat byste se neměli pokoušet v případě, že se jedná o jednostrannou snahu, vyprchání citů nebo například násilné prostředí. Pokud mezi bývalými partnery stále panuje přetrvávající nedůvěra a neschopnost odpustit, případně se rozcházejí jejich zásadní životní cíle nebo nedochází ke změně chování a postojů, je patrně trvalý rozchod tím nejlepším možným řešením pro obě strany.
„Návrat není vhodný, když je mezi lidmi dlouhodobě přítomna skutečně toxická vztahová vazba. Když už partneři nejsou z jakéhokoli důvodu schopni vzájemné úcty, když se z jejich interakcí zcela vytratí respekt. Když je dlouhodobě součástí vztahového pole jakákoli forma násilí. Když dojde mezi partnery k hlubokému odcizení a součástí života obou jsou již cizorodé paralelní cesty, na nichž pro toho druhého není a nebude místo. Když již minulost a budoucnost nelze propojit. Když si oba hájí své pozice bez ochoty k dialogu a hledání kompromisu,“ uzavírá psychoterapeutka.
Zdroj: autorský článek
