Svět potřebuje introverty. Nejhorší je snažit se své nastavení změnit
Doba přeje extrovertům, lidem, kteří jsou spontánní, otevření, nadšení, dynamičtí, přizpůsobiví. Zdá se, že být introvertem se v dnešní době moc nenosí. Jenže svět potřebuje nejen ty, kteří umějí rozparádit dav, ale i tiché strážce majáku. Ale nemylte se, v tiché osobité kočce se často skrývá tygr.
Díky za pozvání, ale nepřijdu. Jsem introvertka a když mám volno, jsem ráda o samotě. Na první pohled jednoduché sdělení, které se ale ostatním Anna naučila říkat až ve svých třiatřiceti letech. Jen pár slov jí ale do života dokázalo vnést nesmírnou úlevu a ulehčení. Nicméně odvahu k tomu pronést je nahlas sbírala dlouho. Už od dětství bojovala s tím, že v očích druhých – ale popravdě řečeno ani sama před sebou - nechtěla vypadat divná. A není v tom zdaleka sama. Hodně lidí, kteří dávají přednost svému vnitřnímu světu před tím vnějším, přiznává, že si od dětství na sobě nesou nálepku divnosti.
Je divnej
„Hele, není nějakej divnej?“ kladli mi otázku nebo spíš směřovali poznámku na mého tehdy teprve pětiletého syna, který se nehonil za kopačákem po hřišti s ostatními kluky, ale raději si o samotě četl knihu. Dnes je mu jednadvacet a příliš se nezměnil. Nestal se z něj vymetač večírků ani obratný a vtipný řečník. Pořád se raději v tichosti a soustředěně věnuje svým věcem. A já jsem navíc přesvědčena o tom, že poznámky na adresu své divnosti (naštěstí!) ani nezaznamenal. Nebo možná ano, ale bylo a je mu to úplně fuk. Přiznávám ale, že i mně dlouho trvalo, než jsem si uvědomila, že to, jestli někdo je nebo umí být společenský, nemá vůbec nic společného s tím, jestli je šťastný.
Vylézt z ulity
Jenže každý introvert se svým vnitřním nastavením takhle úplně srovnaný být nemusí. Grafičce a ilustrátorce Lence Blažejové k tomu přijmout sebe sama jako citlivou introvertku pomohlo až to, že o tom napsala a nakreslila knihu. „Celý můj život, zvlášť v období dětství a dospívání, mi přišlo, že tak úplně nezapadám, že jsem prostě divná…“ vysvětluje mi Lenka, jaká byla její motivace k napsání polokomiksové knihy s názvem Cíťa. „Práce na knížce byla svým způsobem autoterapie. Ale nedělala jsem ji jen pro sebe. Sebrat odvahu a vyjít s ní ven mi pomáhalo i vědomí, že tím můžu pomoci ostatním, kteří to prožívají podobně jako já.“
Typy introvertů
(podle respektované studie psychologa Jonathana Cheeka z univerzity Wellesley College)
zdrženlivýtichý, drží si odstup, vše si promýšlí.
úzkostlivýsamotářský, často se zabývá minulostí.
přemýšlivýhloubavý, více ho zajímají jeho myšlenky než lidé kolem.
společenskýmá rád společnost, pokud se v ní ale necítí komfortně, stahuje se do sebe.
