Vztah na druhý pokus: Proč se (ne)dát dohromady s ex?
Rozchod je pořádná rána, bolest, pošramocené ego a prázdné místo v posteli… Musíme si znovu uspořádat život i to, kdo jsme my sami bez toho druhého. I když tohle všechno překonáme, mnoho z nás to pak dá znovu dohromady s tím, s kým to už jednou nevyšlo. Má takový vztah šanci?
Někdy stačí pár měsíců ticha, jindy to zabere roky, kdy už oba žijí úplně jiné životy. A pak nenápadně, nebo naopak s velkou pompou to dají zase dohromady. Možná byste vy nad něčím takovým nikdy neuvažovali, přesto se to děje mnohem častěji, než se může zdát. Podle některých odborných odhadů se skoro polovina lidí někdy vrátí ke svému či své ex. Srdce má zkrátka vlastní rozum.
Často je to jednoduše proto, že city nikam nezmizely. Jen se přehlušily. Výzkumy říkají, že právě přetrvávající pocity jsou úplně nejčastějším důvodem, proč lidé zkouší návrat. Dalším magnetem je známost. U bývalého víme, jaký má smysl pro humor, jak funguje doma, kdy mlčí kvůli únavě a kdy mlčí, protože je naštvaný. Tenhle druh blízkosti se nedá koupit ani nahradit rychlým randěním. Někdy je snazší se vrátit k dobře známému, než to zkoušet jinde od začátku.
Pak je tu samota, neodbytná společnice po rozchodu. Když nezmizí, začneme přemýšlet, zda by návrat nemohl zaplnit prázdnotu. Jindy svou roli hraje nový úhel pohledu. S odstupem vidíme, co jsme předtím přehlíželi, a dojde nám, co ten druhý znamenal. Nebo že se mezitím opravdu změnil. Možná jsme oba dospěli, možná prošli zkušenostmi, které nás teď na sebe lépe vylaďují.
Ne tak růžová realita
Mezi další důvody, proč se vracíme k ex, patří i to, že jsme nikoho „lepšího“ nepotkali. Díky novým známostem pochopíme, že to předtím bylo lepší. A samozřejmě existují i návraty z lítosti, kdy už předem tušíme, že rozchod byla chyba, a chceme to napravit. Nebo se cítíme provinile a bojíme se tomu druhému způsobit další bolest.
Nicméně tyto návraty jsou romantické hlavně v našich představách a realita už tak růžová nebývá. Mnoho párů, které se k sobě vrátí, brzy zjistí, že po novém nadšení přichází staré vzorce chování. A s nimi zklamání, protože člověk doufal, že tentokrát „to bude jiné“. Výzkumy uvádí, že vztahy „na druhý pokus“ často nedrží tak pevně jako ty, které žádný rozchod nezažily. Páry se po návratu obvykle cítí méně spokojené, doceněné, zamilované, naplněné (a to i fyzicky a zkrátka celkově méně dobře. Obzvláště ti, kteří zkusí druhý pokus jen proto, že jsou osamělí nebo je jim partnera líto, bývají méně spokojení než ti, kteří během odstupu získali nový vhled do sebe i druhého. Čím víckrát se ale pár rozejde a zase dá dohromady, tím víc se negativní stránky prohlubují.
Záleží ale samozřejmě i na tom, proč jsme se rozešli. Něco jiného jsou neslučitelné cíle nebo například násilí a něco jiného je obava ze vztahu na dálku. Ačkoliv průměrná kvalita opakovaných vztahů bývá nižší, existují páry, kterým druhá šance skutečně prospěje. Někdy je totiž právě čas a odstup tím, co umožní společný příběh začít psát lépe než poprvé. A nikdy není ke škodě si takový návrat udělat „ve třech“ a přizvat k němu i párového terapeuta či terapeutku.
Otázky, které vám pomohou uspořádat myšlenky o návratu k bývalému partnerovi či partnerce:
- Co se od našeho rozchodu skutečně změnilo? Je to stabilní změna, nebo jen slib?
- Umím partnerovi znovu důvěřovat? Může partner opět důvěřovat mně?
- Vyřešili jsme příčinu rozchodu, nebo ji jen obcházíme?
- Chci se vrátit z lásky, nebo ze strachu z osamělosti?
- Jde o vztah, po kterém skutečně toužím, nebo jen o známé bezpečí?
- Cítím, že mě tento člověk dlouhodobě podporuje a respektuje?
- Umíme spolu mluvit lépe než dřív? (Komunikace je často kámen úrazu.)
- Vidím v partnerovi člověka, se kterým mohu růst? Nebo mě vztah spíš stahuje zpět?
- Odpustil/a jsem to, co se stalo? Dokážu to nepřípomínat při každé neshodě?
- Je moje touha po návratu autentická, nebo je v tom i trochu ego?
- Umím si představit zdravou budoucnost, nebo jen doufám?
- Kdyby to byl úplně cizí/nový člověk, vybral/a bych si ho?
