Sebepoškozování u dětí: Jak rozpoznat problém a jak na něj reagovat? Hlavně nekřičet!
Sebepoškozování se nejčastěji projevuje jako poranění kůže: jedná se zpravidla o malé řezné rány, které krvácejí a hojí se jako strupy. Zranění často vykazují pravidelnost, například rovnoběžné řezy, což je odlišuje od běžných poranění.
Článek odborně garantovala: Mgr. Kristýna Hlavatá, psycholožka online poradny MOJRA (www.mojra.cz)
Sebepoškozování je stále častějším jevem mezi dětmi a dospívajícími. Podle odborníků má každé čtvrté dítě zkušenost s tímto chováním. Rodiče si často kladou otázky, proč jejich dítě hledá úlevu v bolesti, jak to mohou odhalit a jak správně reagovat.
Nárůst sebepoškozování
V posledních letech se sebepoškozování výrazně rozšiřuje. Mladí lidé si úmyslně způsobují zranění, například řezáním žiletkou nebo škrábáním do krve. Smyslem tohoto chování není vykonat sebevraždu, ale snaha zmírnit psychické trápení fyzickou bolestí.
Proč se děti sebepoškozují?
Když se dospělí ptají: "Proč to děláš?", často dostávají odpovědi typu: "Nevím.", "Nemůžu si pomoci.", "Jen tak.", "Uleví se mi.", "Je mi lépe." Sebepoškozování může dítěti skutečně přinést úlevu od napětí, úzkosti a psychické bolesti. Někteří mladí lidé uvádějí pocit prázdnoty, který tímto způsobem překonávají, nebo touhu zapadnout do určité skupiny.
Hlubší příčiny sebepoškozování
Sebepoškozování je obvykle signálem hlubších problémů. Může jít o reakci na psychickou nepohodu a neschopnost vyjádřit své pocity či najít jiné řešení. Pocity, které dítě zažívá, mohou být různé – od vzteku a úzkosti až po beznaděj a osamělost.
Některé děti zažívají pocity prázdnoty a odcizení, známé jako disociativní stavy. Sebepoškozování pak slouží jako podivná forma samoléčby. Částečně může být na vině genetika, konkrétní kombinace vrozené citlivosti a impulzivity může zvýšit pravděpodobnost sebepoškozování.
Rodinné problémy, šikana ve škole nebo zneužívání mohou být také častými spouštěči. Když se přidají další stresory, jako ztráta jistoty a pocitu bezpečí například během pandemie, psychické napětí roste.
Jak rozpoznat sebepoškozování
Děti se často vymlouvají na nepravděpodobné příčiny zranění, jako například škrábnutí o hřebík, i když celý den sedí doma. Poranění mohou být skryta a doprovázena změnami nálad, chování a ztrátou zájmu o dříve oblíbené aktivity. Rodiče mohou mít pocit, že něco není v pořádku.
Typické příznaky sebepoškozování
- Neobvyklá poranění
- Skrývání a maskování zranění
- Nelogické vysvětlení původu zranění
- Změny nálady
- Izolace a omezení komunikace
- Vliv kolektivu
Někdy jde o experimentování ovlivněné sociálními sítěmi či partou. Sebepoškozování může být vnímáno jako forma intimity a příslušnosti k tajné komunitě. Pro některé dospívající je to forma euforie nebo vzrušení, což může souviset s endorfiny uvolňovanými při bolesti.
Sebepoškozování v dospělosti
U dospělých je sebepoškozování vzácnější, protože mají širší spektrum způsobů, jak se vyrovnat s psychickými problémy. Dospělí lépe vyjadřují své pocity a mají lepší sebekontrolu.
Jak reagovat na sebepoškozování u dětí
Rodiče by měli reagovat klidně, bez dramat, křiku a trestů. Dítě už tak trpí a sebepoškozování je jeho únikem. Dramatické reakce a výčitky situaci jen zhorší. Informujte se o problému, například na stránkách Linky bezpečí. Zavolejte si na jejich Rodičovskou linku.
Důležitá je rozumná diskuse a vytváření bezpečného prostředí. Dítě nemusí být hned připraveno se svěřit. Poskytujte mu alternativní způsoby úlevy a ukazujte, že je lepší se s vámi o své pocity podělit. Společné procházky nebo obědy mohou být vhodnou příležitostí k otevřené komunikaci.
Kdy vyhledat odborníka?
V lehčích případech může pomoci výchovný poradce nebo školní psycholog. V závažnějších případech je nutné vyhledat psychiatra pro vyloučení sebevražedného jednání. Opakované sebepoškozování či doprovodné problémy, jako jsou propady nálad, zhoršení prospěchu a izolace, vyžadují psychoterapii.
Role psychoterapie
Terapeut poskytuje dítěti stabilní a bezpečný vztah, kde může otevřeně hovořit o svých pocitech a traumatech. Cílem terapie je pomoci dítěti zpracovat a integrovat těžké zážitky, aby nadále nepůsobily negativně.
Najít vhodného terapeuta může být náročné, ale například Všeobecná zdravotní pojišťovna přispívá na péči v rámci pilotního projektu, jehož seznam terapeutů je k dispozici online.
Sebepoškozování
Co to je: Autoagresivní neboli proti sobě zaměřené chování, které se může vyskytovat u dětí i dospělých, může mít formu jednorázového incidentu, experimentování nebo pravidelného chování.
Příznaky: Nezvyklá poranění, jako jsou pravidelné řezy žiletkou, nožem nebo střepem, či píchání jehlou nebo kružítkem. Nelogické výmluvy a skrývání zranění, náladové propady, izolace, osamělost a snížená komunikace.
Léčba: Pro lehčí formy sebepoškozování může být dostačující konzultace s výchovným poradcem nebo intervence školního psychologa či jiné autority, například vedoucího oddílu. U vážnějších případů, kde je nutné vyloučit pokus o sebevraždu, je nezbytné psychiatrické vyšetření.
Prevence: Udržování psychického zdraví, osvojování technik zvládání stresu a navazování kvalitních vztahů.
