Spory ke vztahu patří: Pár tipů, jak se prohádat ke štěstí

.

. Zdroj: Hutomo Abrianto on Unsplash

Hádky ke vztahu patří. Jenže jak se hádat, jak kontrolovat vztek a jak si z toho vzít to dobré a posunout se k lepšímu? Ukočírovat jízdu na emočním tobogánu bývá husarský kousek.

Přemýšleli jste někdy o tom, jak se váš vztah vyvíjí v čase? Jak se ze zamilovaných lidí, kteří neřeší téměř žádné problémy a jejichž svět je zahalen do červánkového oparu lásky, stávají postupem času individualisté hledající na tom druhém častěji negativa než klady? Jak věci a vlastnosti, které jste na partnerovi milovali a obdivovali, vám najednou připadají trapné a nechápete, jak vás tento partner mohl přitahovat?

Začínáte si také všímat, jak do vašeho vztahu stále častěji vstupují hádky a spory, aniž byste často věděli, proč se hádáte nebo proč máte potřebu spory vyvolávat a eskalovat? Tak to ale prostě je, hádky ke vztahu patří. Bylo by naivní myslet si, že lze potkat ideální protějšek, se kterým budete natolik kompatibilní, že většinu věcí vyřešíte téměř beze slov. Nemusí se přitom jednat o zásadní věci. Hádky v dlouhodobých vztazích vznikají především z věcí téměř nepodstatných, mnohdy si v nich ve skutečnosti řešíme jiné, vážnější problémy, které s partnerem máme a prožíváme.

Jak zachovat klid

Způsob, jakým se páry vypořádávají s hněvem a frustrací, může rozbít vztah. Naštěstí existují způsoby, jak tyto emoce kontrolovat a ve vypjaté situaci pak zachovat klid a nadhled. Naše vztahy by přece neměly být nekonečnou jízdou na emočním tobogánu a boucháním dveří.

Hněv je přirozená lidská emoce, která se projevuje ve všech vztazích, nejčastěji potom v našich interakcích s milovanými. Míváme pocit, že si k našemu protějšku můžeme dovolit téměř vše. Mýlíme se ale, pokud se domníváme, že naše emoce vyjádřené jakýmikoli, klidně i nevhodnými způsoby budou vztah pozitivně ovlivňovat. Často právě naše chování a nezvládání hněvu a vlastních frustrací můžou vést k závažným problémům včetně ukončení vztahu, proto je dobré s nimi pracovat. Stejně tak ovládání vlastních reakcí na naštvaného partnera je užitečná dovednost, která může podpořit intimitu a zralost vztahu. Terapeuti mnohdy doporučí zaměřit se na to, jak naše impulzivní jednání ve vztahu brání tomu, kým chceme být. V reakci na vlastní hněv se často před partnerem uzavíráme, stěžujeme si přátelům nebo se snažíme partnera ovládat. I když nám tyto strategie mohou v danou chvíli ulevit, z dlouhodobého hlediska jsou jen zřídka účinné.

Zaměřte se na řízení sebe, nikoli partnera

Když se na nás někdo, koho milujeme, zlobí, často se cítíme nuceni ho co nejrychleji uklidnit. Ale v konečném důsledku nemůžeme ovládat něčí myšlenky, chování nebo emoce, máme za úkol pouze řídit své vlastní. Zůstat klidný je mnohem efektivnější, než snažit se uklidnit někoho jiného. Lidé, kteří se dokážou soustředit na zvládání vlastních emocí, úzkosti a reakcí, dávají prostor druhému, aby udělal totéž. Takže místo toho, abyste partnerovi řekli „Prosím, uklidni se!“, zkuste se v tu chvíli několikrát zhluboka nadechnout, uvolnit a zpomalit vlastní srdeční frekvenci.

Stejně tak pokud jste naštvaní na svého partnera a chcete, aby změnil chování, váš hněvivý pokus o jeho ovládnutí pravděpodobně přinese jen negativní reakci. Abyste dosáhli svého, doporučuje se co nejklidněji sdílet své myšlenky s nadějí, že budete vyslyšeni, nikoli druhého osočovat a zahanbovat. Je totiž nepravděpodobné, že partner bude schopný a ochotný naslouchat, pokud vaše slova a chování rozsvítí v jeho mozku strachovou reakci, což je terminus technicus.

Vztek nám jen zdánlivě propůjčuje odvahu a optimismus, že všechno dobře dopadne. Ve skutečnosti snižuje naši rozhodovací schopnost a zvyšuje manipulovatelnost. V konečném důsledku nedokážeme objektivně posoudit realitu a adekvátně reagovat. Doslova platí, že hněv je špatný rádce.

Komunikační trojúhelníky

„Zase nemůžeš na oslavu? A víš, jak kvůli tobě před svou rodinou vypadám?“ Jsou vám takové poznámky povědomé? Říkáte často něco o tom, že kdyby ten nepořádek, jaký doma máte, viděli vaši sousedé, kamarádi, babička… zhrozili by se? Jestli ano, pak v komunikaci využíváte takzvaný argumentační trojúhelník. Funguje tak, že své potřeby a žádosti adresované partnerovi projektujeme do třetí osoby nebo osob, které ale o naší aktuální situaci nic nevědí. Jednoduše řečeno nejsme schopni své požadavky partnerovi sdělit otevřeně. Cena za tuto neschopnost? Ve většině lidí takové chování jen vyvolá potřebu konfl ikt eskalovat, proto téměř nikdy nedosáhneme zklidnění situace, vyřešení problému a nastavení nových pravidel.

A pak je tu další záležitost – emoční trojúhelník. Když jste naštvaní na partnera, může vám připadat úlevné stěžovat si kamarádkám, příteli nebo svému terapeutovi. Využívání třetí osoby ke zvládání stresu v souvislosti s další osobou je právě on. Chtít ventilovat emoce a problémy je normální a není to špatně. Ale někdy nám přehnané konzultování našeho života s lidmi zvenku brání v řešení problémů ve vztahu, partner se pak může cítit izolovaný, nebo dokonce ve větší defenzivě.

Takže až se příště na svého partnera naštvete a budete v pokušení zvednout telefon a zavolat přátelům, zeptejte se sami sebe, jestli žádáte a potřebujete pomoc, nebo jen hledáte někoho, kdo s vámi bude souhlasit. Pokud je to to druhé, možná se zkuste uklidnit, než do vašeho vztahu zatáhnete další osoby. Je taky nutné si uvědomit, s kým situaci hodláte konzultovat. Určitě není dobré stěžovat si na partnerovo chování společným přátelům a lidem, kteří vás oba znají. Jak by asi bylo vám, kdybyste věděli, že detaily vašeho intimního života, kam hádky a spory určitě patří, se dozvídají z partnerova pohledu. A i když není nic špatného na sdílení vztahového konfl iktu s terapeutem, uvědomte si, že jeho úkolem je zůstat neutrální a pomáhat vám dělat správná rozhodnutí. Není tady od toho, aby odsouhlasil, že váš partner je darebák.

Vztek je škodná našich vztahů

Zdravé vztahy mají základ ve zdravé komunikaci, respektu, stanovených hranicích a vzájemné podpoře. Když je hněv vyjádřen nekontrolovaným a škodlivým způsobem, vazby mezi partnery se narušují, dochází k přerušení komunikace. Emocionální zaplavení je termín, který se používá pro stav, kdy hněv ovládá situaci, a může docházet až k výpadkům v úsudku. Člověk mnohdy ztrácí přehled o tom, co ho vlastně rozzlobilo. Zaplavení emocemi často zažívají malé děti, jejichž emocionální vývoj teprve probíhá. Nemají ještě možnost mít situace, do nichž se dostávají, více pod kontrolou, proto je hlavně na rodičích, a vůbec na dospělých v okolí, aby jim v náročných chvilkách pomáhali a učili je s emocemi pracovat.

Na dětech si to přitom uvědomíme rychle: Vztek je jedna z nejméně přijímaných emocí, jeho energie je silná a i pro přihlížející je situace náročná. Sílu vzteku je obtížné zkrotit v krátké chvíli. A zároveň může potlačovaný vztek hodně ublížit. Taková záplava emocí může člověka dlouho udržet v režimu útoku a také v neustálé defenzivě. Ve vztahu, kde neexistuje efektivní komunikace a lidé se necítí bezpečně, se potom velmi snadno ztrácí důvěra a mizí odhodlání na něm pracovat.

Jak na hádky?

Hádka je emočně vypjatá situace, kdy dochází k výměně názorů mezi dvěma nebo i více lidmi. Hádku lze také vymezit jako krátkodobou neshodu vyvolanou odlišnostmi názorů. A ani v ideálním vztahu přece nečekáte, že budete mít na všechny věci a problémy stejný názor. Hádky můžou být vyvolány jinými emocemi, jako je třeba zlost, hlad, zdravotní problémy, odlišné představy o fungování společného života nebo třeba frekvenci sexu.

Hádky jsou někdy také defi novány jako nemoc z nedostatku – nemáme dostatek lásky, pozornosti, doteků, intimity, bezpečí, respektu. Když na sebe ve vztahu dlouhodobě nemáme čas a ignorujeme vlastní potřeby i potřeby toho druhého, nahromaděný stres a pocit odloučení směřují k eskalaci frustrace a výbuchu emocí. Existuje vědecký výzkum, který dokonce tvrdí, že páry se v průměru dohadují a hádají 2455krát za rok. To je asi 7 hádek za den. Nejvíce se prý ve vztazích řeší chrápání, problémy s penězi a nedostatečné naslouchání.

O genderových stereotypech

Video placeholde
O čem se mlčí: Genderová rovnost • Videohub

Jak tedy k hádkám přistupovat, aby váš vztah nedestruovaly, ale naopak napomáhaly řešit problémy a nedorozumění, které logicky při společném soužití vznikají? Zásadní je přistupovat ke sporům s rozmyslem, ideálně si dopředu sami pro sebe defi novat, jaký problém řešíme, zda jsme schopni situaci komunikovat bez zvyšování hlasu, dusné atmosféry a napětí, které při konfrontaci s protějškem vzniká. Stejně jako vy, i váš partner jistě prožívá momenty, v nichž mu vaše chování nevyhovuje, případně řešíte problémy jinak, než by si představoval.

Horké hlavy versus flegmatici

Určitě byste velice snadno dokázali definovat sami sebe. Jste spíše přemýšlivý typ, který v životě a životních situacích jedná s rozvahou, ovšem nechá se snadno ovlivnit? Nebo cholerik a horká hlava, tedy jedinec neklidný, útočný a impulzivní, ale stálý ve svých názorech a životních hodnotách? Málokdy se stane, že se ve vztahu sejdou dva shodně reagující lidé, tedy takoví, kteří by i náročné situace chtěli řešit podobně. Zkuste si představit hádku dvou choleriků – ano, to jsou ty situace, kdy doma létají skleničky a sousedé občas volají policii. Naopak flegmatik spíš dá na vysvětlování. Čím víc se ovšem rozčílíte a budete během sporu agresivnější, tím spíše se uzavře do sebe a přestane komunikovat. Dohodnout se s flegmatikem po dobrém je daleko efektivnější než na něj tlačit a předvádět hysterické scény.

Komunikace a práce se sebevědomím je klíč

Je dobré si tedy uvědomit, s jakým typem osobnosti máte tu čest, a podle toho i ke komunikaci přistupovat. Rovněž platí, že ráno moudřejší večera, což se týká řešení sporů ve vztahu. Je lepší si věc několikrát promyslet, než partnera konfrontovat s vlastními neuváženými soudy, výtkami a výčitkami. Mnohý vcelku spokojený vztah už ztroskotal na tom, že jeden z dvojice neunesl dlouhodobý stres způsobený právě zálibou protějšku v hádkách a vyvolávání sporů.

Jste tím emocionálnějším vy? A uvědomili jste si někdy, že do osočování a obviňování druhých jen projektujete vlastní nedostatky a obavy? Že třeba představy o tom, že se váš muž vždy otočí za každou „blondýnou v krátké sukni“, značí pouze vaši nespokojenost se sebou a nízké sebevědomí? Nebylo by lepší se zamyslet nad tím, jak pracovat s vlastní duší a pocity, než své strachy projektovat do jiných osob právě prostřednictvím sporů a hádek? Sebevědomí je složitý psychologický pojem, odráží vaši víru v sama sebe, vaše schopnosti, vnímání své hodnoty, sebepřijetí. Je to velmi subjektivní pocit jistoty, který ovlivňuje myšlení, emoce a chování. Sebevědomí lidé vyzařují sebejistotu a sebeúctu, což přitahuje pozitivní reakce ostatních lidí a současně jim to umožňuje snadněji navazovat partnerské vztahy a také jimi klidněji procházet. Sebevědomí přitom samozřejmě nesouvisí s objektivními úspěchy či krásou, to je známá věc, v souvislosti s partnerskými rolemi nicméně hraje významnou roli.

Na to, jak pracovat s vlastním sebevědomím, existuje mnoho triků a cvičení. Genderové stereotypy říkají toto: Ženy svou hodnotu nejčastěji spojují se svým vzhledem, naopak muži spíše s pracovními úspěchy, kariérou a hmotnými statky. Ale ať už své sebevědomí stavíme na čemkoli, je důležité umět si vážit sami sebe. Pokud to tak není, ve vztahu se snadno stanete obětí a otrokem lepšího sebevědomí vašeho protějšku. Lidé neprůbojní a bojácní, kteří si sami sebe neváží, jsou na tom vždycky hůř, neuhájí ve sporech své zájmy, nemluvě o tom, že se snadno dostanou do spárů manipulantů a násilníků. A v takových vztazích nikdo z nás být nechce.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 12/23