Všichni jsme lháři: Kdy to ale začíná být nebezpečné?

Nemusíte se ani namáhat přemýšlením nebo odpovědí. Lžeme úplně všichni do jednoho. Lež se dávno stala běžným prostředkem mezilidské komunikace, pevnou součástí naší existence, a navíc je ve společnosti čím dál akceptovanější. Zkuste si představit, že každému na rovinu říkáte, co si nejen o něm myslíte. Brzy by vám mnoho přátel nezbylo. Vlastně by se s vámi záhy nebavili ani členové rodiny. Brutální upřímnost totiž lidské vztahy poškozuje víc než milosrdné lži a psychologové se shodují, že absolutní pravdomluvnost by nejspíš měla na společnost devastující účinek. Nějaká míra přetvářky a možná i lží je zkrátka potřeba.

Poslechněte si článek v audioverzi:

Lhaní je pro nás tak přirozené a tak samozřejmé, že k němu vychováváme i svoje děti. Jen v málo věcech jsme ale zároveň takoví pokrytci jako v tom, jak ke lži přistupujeme. Tři čtvrtiny z nás totiž považují lež za něco naprosto neomluvitelného - za všech okolností a z jakýchkoli důvodů. A to včetně těch, kvůli kterým lžeme my sami. Zatímco u sebe lež často jako velký problém nevnímáme, u jiných máme hodnocení nastavené mnohem přísněji.

Ale u mě je to něco jiného

Klasickým případem jsou partnerské vztahy. Jdete na kafe s dlouholetým kamarádem, se kterým jste kdysi cosi měla a doma řeknete, že jdete s kamarádkou. Proč lžete, když jdete opravdu jen do kavárny, nic s ním mít nechcete a o nic nejde? Jak by reagoval váš partner, kdybyste mu řekla pravdu? Cítil by se nejistý, ohrožený? Bylo by mu to nepříjemné? A vám? Uchylujete se ke lži možná proto, že nechcete doma riskovat dusno, možná se nechcete pouštět do diskusí kvůli blbostem. Navíc, proč byste tuhle drobnou lež nevyslovila? O nic přece nejde a svědomí máte čisté.