Jít na párovou terapii neznamená, že váš vztah je mizerný. Naopak
Ne všechno, co je rozbité, je ztracené. I v partnerství se to má jako se starým japonským uměním kintsugi, slepováním poškozené keramiky drahými kovy. Nese s sebou, jak už to u východních kultur bývá, vlastní filozofii. Z nedokonalosti se může zrodit něco krásnějšího. je možné začít znovu a lépe.
Prokristapána, je opravdu nutné nezavírat dveře od záchoda, když tam pak chodí kočka? To mi snad děláš schválně.“ Takové hlášky padají i v rodinách na hony vzdálených Homolkovým, a nezabrání jim ani akademické tituly před a za jmény. Mám já zapotřebí tohle poslouchat do konce svých dnů? Nebude lepší to zavčas zabalit? Ani tyto reakce vyřčené hlasitě či v duchu si nevybírají čas, sociální postavení či pohlaví. Drobnosti, které nestojí za řeč? Možná. Detaily pro ucho terapeuta? Rozhodně. Zvlášť když přemýšlíte nad tím, že váš vztah přesně toto ubíjí a potřeboval by něco jako techniku kintsugi.
Neznáme dne ani hodiny
Měla jsem za sebou rok velmi šťastného manželství a šla se kvůli článku ptát do manželské poradny, jak zachránit vztah. Při vzpomínce na moment, kdy jsem ženě tiše mě skenující zpoza brýlí tuto informaci radostně podala, bych to dnes uzavřela v řeči emotikonů alespoň třemi opicemi zakrývajícími si obličej. Blažená naivita dvaadvaceti let. Psycholožka požívající v oboru značný respekt jen pokývala hlavou, a pak pronesla památnou větu: „Škála řešení je široká. Můžete zjistit, jak zůstat spolu, a můžete se klidně zabít. Každému páru toto nabídnu. Je na klientech, co si vyberou.“
Kdybych neseděla, tak jsem to v tu chvíli udělala. Přeslechla jsem se? Takový naprosto nekorektní výrok ospravedlňující domácí zabijačky? To snad ne. Ale ano, je to čistá logika. A já už dávno vím, že nešlo o exhibici specialistky před mladou novinářkou a že lechtat na patě osud machrujícími výroky se zrovna nevyplácí. Ještě ten zimní večer se doma všechno pokazilo. A osud se smál, až se za břicho popadal. Ne že by to bylo naposled.
Nadhled a empatii nehodnotící třetí strany
Délku sezení stanoví terapeut, ale je dobré počítat až s 90 minutami
On-line konzultace bývají levnější
Další dějství přišlo po letech, kdy jsme se setkaly v jiném městě, obě s jinými, již trochu oblýskanými snubními prstýnky. Proč to vůbec zmiňovat? Inu proto, že nikdo nevíme, co v životě přijde a jakými proměnami náš vztah projde. Stejně jako nikdo nevíme, zda nebudeme potřebovat pomoc, abychom se rozhodli, jestli díru na potápějící se lodi stojí za to ucpat, nebo jestli je lepší skočit do vody a doplavat na nový ostrov, protože život máme jen jeden. V každém případě je již jasné, že díra v partnerské lodi je dobrý důvod k povolání nestranného pomocníka. Párového terapeuta, mediátora nebo třeba kněze.
Partnerská terapie na vzestupu
Do kostela v Česku není příliš zvykem chodit a do pracovny mediátora ještě méně. Největší šanci na důvěru mají u nás psychologové a terapeuti. Podle obsáhlé studie z počátku tisíciletí léčilo páry ve vyspělém světě kolem 70 procent terapeutů, dnes je tento trend ještě výraznější. Takže když americký psychoterapeut, autor více než 400 odborných publikací a 23 knih, John C. Norcross roku 2013 prohlásil, že do deseti let dosáhne párová terapie prudkého rozvoje, trefil to přesně. Dnes víme, nebo aspoň tušíme, o co jde, a jsme ochotni to vyzkoušet.
„Nejde o módní vlnu, ale o praktický nástroj, který v ideálním případě pomůže ucpat díru, srovnat kormidlo a ještě doplavat na nový ostrov. Tím není míněno, že si vybudujeme paralelní život s novým partnerem a ten „starý“ nám k tomu bude přejícně mávat ze zalátané bárky, ale že vztah posuneme někam, kde nám oběma bude spolu lépe,“ přemítá španělská psycholožka a popularizátorka párové terapie Aida Rubio. „Hodnoty si srovnává nejen nový pár, ale i ten, co trvá roky a hodně zažil. Lidé se samozřejmě v průběhu času mění, ale důležité je, aby základní hodnoty, které sdíleli, jednotlivce nezadusily a pár neroztrhly.“ Co je nejdůležitější? Odpověď terapeutky je stručná. „Především respekt!“
Jak to může fungovat
„Párová terapie může pomoct v jakékoli fázi vašeho vztahu, bez ohledu na rodinný stav, věk, rasu, víru nebo sexuální orientaci, to je třeba stále dokola zdůrazňovat,“ upozorňuje Brian Mueller, přední americký psycholog z Columbia University, specializovaný na párovou terapii. „Jde v ní o zlepšení vztahu, jeho obnovení nebo také ukončení, ale už bez drásajících pochybností.“
Jak poznat, zda potřebuji terapeuta
Ačkoli terapeuti logicky očekávají oba partnery, nemusí být účast ve dvou podmínkou. „Párová terapie v ideálním případě vyžaduje přítomnost vás a vašeho partnera. Jestliže tomu ale partner není otevřený, můžete se také rozhodnout pro párovou terapii sami, jen abyste lépe porozuměli vašemu vztahu a našli cestu, jak jej zlepšit,“ snaží se odbourat ostych lidí, kteří potřebují zoufale poradit, ale je jim jasné, že pokud partnera k sezení přimějí, bude to pro něj krajně nepříjemná dobrovolně povinná disciplína, takže atmosféra doma spíše zhoustne. Nemluvě o těch, kterým je jasné, že se jim to nikdy nepovede.
Mantra: chceme to
Důležité při hledání terapeuta je proto nemlžit a nelhat, a zároveň se předem ujistit, že vás jako samostatného klienta opravdu neodmítne. A pokud vám nabídne konzultaci, počítat s tím, že zatlačí na doprovod partnera. Bude mít samozřejmě pravdu. Párová terapie začíná, až když se na cestu vydají oba partneři. To podstatné, co je zapotřebí k lepšímu vztahu udělat, není práce pro jednoho. Když budete bez pomoci obstarávat dům, záhumenek a sekat klestí v lese, jak dlouho to vydržíte? Nastavení „chci to“ je dobrý začátek, ale „chceme to“ má úplně jinou váhu. Pokud existuje v „párovce“ nějaká mantra, pak je to přesně tato. Možná ještě jedna: kintsugi…
Proč do toho jít
Důvodů, kvůli kterým hledáme specialisty na udržení vztahů, je v dnešním světě řada. Na rovinu si řekněme ten hlavní: Můžeme si to dovolit. Ekonomicky i společensky. Padají zábrany, a to i díky sociálním sítím. Roste vztahová tíseň, rozvodovost i počet párů, pro které není rozchod tolik komplikovaný. Zároveň rostou naše požadavky na partnerský život. V minulosti lidé od terapie spíše očekávali, že jim pomůže vytrénovat toleranci k potížím až utrpení ve vztahu, dnes ji stále častěji vidí jako cestu k lepšímu životu ve dvou a minimálně vnímají, že je bláhové najít svoji „dokonalou polovičku“. Jak spolu žít, nikoli přežívat? Jak si zbytečně neznepříjemňovat život? Jak ustát tlaky okolí? Jak přežít krize a ještě se umět držet za ruce? Nelehké otázky náročného světa. A odpověď na počáteční proč.
Volně dýchat
Párová terapie začala jako „manželská“ terapie. V zásadě se řídila pevnými představami o tom, že pár tvoří muž a žena, jeho právním postavením v manželské instituci a často stereotypním souborem očekávání v souvislosti se sociálními rolemi. Zacílena byla především do zkušeností bílých Evropanů a Američanů střední a vyšší společenské třídy. Na změnu tohoto přístupu k párům měly značný vliv feministické, queer a multikulturní pohledy. Párová terapie je dnes prostředkem pro pomoc s intimními vztahy napříč pohlavím, sexuálními preferencemi, třídou, kulturou, rasou, etnickým původem a dalšími aspekty sociálního zařazení. Takže pokud je kvalitní, stíhá proměny světa.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie 5/23
