Syndrom vyhoření: Hlásí se nenápadně a přijít může kdykoliv
Máte někdy pocit, že nestojíte za nic, že vaše dny jsou stále stejné, vidina lepší budoucnosti je v nedohlednu a vy se pořád jen honíte jako křeček v kolečku? Syndrom vyhoření začíná nenápadně a uvědomíte si ho, až plamen energie začne dohasínat a nemůžete dál.
Většina z nás má tendenci varovné signály, které by nás před příchodem nebezpečí v podobě totálního vyhoření měly varovat, ignorovat. Hlavně lidé velmi vytížení, na významných a náročných pozicích, kteří pracují dlouhé hodiny a plní velmi náročné úkoly, mají sklony své pocity spojené s vlastním duševním stavem ignorovat a zlehčovat. Současně jsou k sobě mimořádně nároční a snaží se vyniknout za každou cenu sami před sebou i před kolegy a nadřízenými. Jenže ono je velmi důležité vlastní vyhoření rozpoznat a umět si s takovou situací poradit, vědět, jak se svojí psychikou pracovat, aby vás co nejméně poznamenala, a zvedli jste se dříve, než totálně padnete na ústa.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Syndrom vyhoření je psychický stav, jehož klíčové složky tvoří emoční vyčerpanost, značné oslabení kognitivních funkcí a velice často celková únava a vyčerpání organismu. Většinou ale nejdříve dochází k tomu, že nás začne svět kolem otravovat, všechno nám přijde zbytečné a věci, které nám ještě před pár týdny dělaly radost a těšili jsme se na ně, najednou ztrácejí smysl. Syndrom vyhoření prostě udělá ze světa nudné, nezajímavé a neinspirující místo, kde se necítíme ani trochu dobře. Ovšem pro svůj kvalitní život potřebujeme pozornost, pohotovost, paměť, schopnost abstrakce a usuzování, vyjadřování, porozumění a prostorovou orientaci.
Epidemie vyhoření je na spadnutí
Světová zdravotnická organizace uvádí ve své Mezinárodní klasifikaci nemocí syndrom vyhoření jako „pracovní fenomén“. Vědci ze Stanfordovy univerzity zkoumali, jak stres na pracovišti ovlivňuje zdravotní náklady a úmrtnost ve Spojených státech. Zjistili, že vedl k utracení téměř 190 miliard dolarů, což je asi 8 % vnitrostátních výdajů na zdravotní péči, a až ke 120 000 úmrtí každý rok. K syndromu vyhoření jsou velmi náchylné profese, jako je lékař nebo zdravotní sestra.
Podle studie WHO trpí celosvětově 615 milionů lidí depresemi a úzkostí. Organizace odhaduje, že téměř každé páté dítě nebo teenager a každý čtvrtý dospělý budou v určitém okamžiku svého aktivního života postiženi syndromem vyhoření. Situace ve vyspělých zemích je tak dramatická, že WHO přidala syndrom vyhoření na svůj seznam celosvětově uznávaných nemocí a definovala jej jako syndrom „chronického stresu na pracovišti, který nebyl úspěšně zvládnut“.
A jak jsme na tom v Česku? Podle Psychiatrické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice se zhruba každý čtvrtý Čech potýká se syndromem vyhoření. Čísla se, stejně jako ve světě, zvýšila po pandemii covidu a se zhoršením ekonomické situace. Ještě před pěti lety studie uváděla, že se vyhořením cítilo ohroženo 34 % respondentů, trpěli jím častěji ženy a mladší lidé, nejčastěji pak profese spojené s velkou odpovědností a pracující s lidmi.
Nejhorší je stav u manažerů, u lidí na řídících pozicích, naopak nejméně jsou ohroženi zemědělci a farmáři. Psychiatr Cyril Höschl ale říká: „Není manažer jako manažer, velcí bossové, kteří dávají rádi na odiv náročnost své pozice, jsou sice stresovaní – tři milenky, prostřílené auto, bankovní transakce, mafie za zády, policie z druhé strany, přesto jsou poměrně zdraví. Trpí jejich tajemníci a asistenti, kteří mají stejnou odpovědnost, nemají však vliv na události, protože seshora přicházejí jen nařízení a zezdola mají problémy.“ A dodává, že v prostředí dnešní tovární velkovýroby trpí zejména střední management, mistři, kteří mají obrovskou odpovědnost a minimální možnost něco ovlivnit, což je právě patogenní. Rozhodující tudíž není ani tak zátěž, jako daleko spíš nemožnost mít vliv na události.
„V první fázi člověk pociťuje silnou únavu, která nereaguje na běžný odpočinek. Může prožít pohodový víkend i hezkou dovolenou, ale necítí se po nich odpočatý,“ popisuje klinický psycholog Radek Ptáček, který vede výzkumný tým lékařů mapujících výskyt syndromu v Česku. Podle něj člověk postupně přestává komunikovat, své pocity skrývá a uzavírá se do sebe. „Může se jednat především o takzvaná pomáhající povolání, lékaře, učitele, sociální pracovníky. Anebo jde o profese spojené s velkou odpovědností, což jsou nejčastěji manažeři či podnikatelé,“ dodává.
Učitelé bez plamene
Pětina českých učitelů trpí fyzickým vyčerpáním a šest procent z nich splňuje diagnostická kritéria pro syndrom vyhoření. To vyplývá z podzimního výzkumu Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI), do kterého se zapojilo 1768 pedagogů, z nichž dvě třetiny byly ženy. Důležitým faktorem, který ovlivňuje spokojenost vyučujících, a tím pádem i dětí a rodičů, je podle autorů průzkumu kvalita vedení školy. A o tom se, jak víme, příliš nemluví.
Jak na work life balance? Poslechněte si podcast Moje psychologie:
Výsledky také potvrdily, že to v této profesi funguje jako jinde – nejvýznamnějším zdrojem vyhoření je obtížné skloubení kariéry a rodiny. „Opatření na podporu pracovního zdraví pedagogů a pedagožek by se proto měla zaměřit na zlepšení podmínek pro harmonizaci práce a rodiny a větší podporu při zvládání přemíry pracovních nároků, například těch administrativních,“ komentuje výsledky šetření Kateřina Zábrodská ze SYRI a Psychologického ústavu AV.
Stojíte nad propastí?
Syndrom vyhoření stejně jako duševní onemocnění přicházejí pomalu, a často si na počátku ani nevšimnete, že se s vámi něco děje, přitom to, že duševní bolest je horší nemoc než tělesná, věděl už římský filozof a dramatik Publilius Syrus. Tendence podceňovat signály vyčerpání a psychické únavy může být i fatální. Jde o stejnou situaci, jako bychom týdny jezdili s rozbitým autem a ignorovali to. Snadná oprava na počátku problému by byla nejen levnější, ale i mnohem rychlejší a jednodušší, jenže tu jsme propásli, a tak musíme řešit dražší, závažnější problém.
O vlastní duševní zdraví bychom měli pečovat stejně jako o to fyzické. V počátečních fázích můžete mít potíže s usínáním nebo poruchou spánku jednou nebo dvakrát týdně. Jestli se vám často stává, že na práci a s ní spojené problémy myslíte těsně před usnutím a v hlavě vám duní agenda dalších dnů nebo nároky šéfa, je jasné, že usínat se vám nebude snadno. Pandemie covidu také změnila naše pracovní návyky a s nimi spojené oddělení práce a volného času. Lidé pracující z domova se museli přizpůsobit novému režimu práce i péče o děti. Mnohým z nás se z domova stala i kancelář a hodně fi rem i zaměstnanců dodnes benefi ty home office využívá. Syndrom vyhoření ale může právě práce z domova zhoršovat. Zatímco v kanceláři strávíme asi osm hodin denně, doma se postupně vytrácejí hranice začátku a konce pracovní doby. Lidé nedopřejí tělu odpočinek – přestávky, změnu prostředí a přirozené rozptýlení jako popovídání si s kolegy, společný oběd nebo kávu.
Důležité příznaky
I přes přehnaně dlouhý čas, který v práci nebo prací trávíte, nejste výkonní a šéf vás obviňuje z lelkování? Místo prémií a odměn na konci měsíce končíte s výčitkami a ve stresu? Právě vyčerpání a váš chronický stres přitom můžou za to, že už nejste tak produktivní a kreativní, jako jste byli. Takový stav může dlouhodobě vést k prohloubení vašeho stresu, může skončit i vynucenou změnou práce, váš pocit méněcennosti a psychická sebedestrukce se budou jen prohlubovat. Stejně tak byste měli zpozornět, když najednou začnete trávit méně času venku s přáteli a rodinou, budete mít tendence zůstávat sami a trápit se vlastními problémy a selháními, které ale často v počátečních fázích žijí pouze ve vaší hlavě.
Jak daleko máte k vyhoření?
Jestli si nejste jistí, jak na tom s vyhořením, případně se sklony k tomuto syndromu jste, doporučujeme dotazník, který připravilo Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra pro své zaměstnance.
U každé položky vyberte kladnou nebo zápornou odpověď podle toho, zda uvedené tvrzení odpovídá vašemu pocitu či situaci. A buďte sami k sobě zcela otevření a upřímní.
Za každou kladnou odpověď si udělejte čárku – 1 bod. Na konci si pak sečtěte body a porovnejte výsledek s bodovou škálou dole.
- Když si v neděli odpoledne vzpomenu na to, že zítra musím zase do práce, nestojím za nic. Ano Ne
- Kdybych měl/a možnost odejít do důchodu (např. předčasného), udělám to hned zítra. Ano Ne
- Nesnáším už ani spolupracovníky, ty jejich stále stejné řeči jsou k nevydržení. Ano Ne
- To, jak mě dráždí spolupracovníci, není nic proti tomu, jak mě dokážou vyvést z míry lidé, se kterými musím jednat v rámci své profese. Ano Ne
- Práce s lidmi už mě ubíjí, vysává mé síly. Ano Ne
- Za poslední tři měsíce jsem odmítl/a účast na vzdělávacích aktivitách (seminářích, kurzech). Ano Ne
- Svou práci zvládám „levou zadní“, myslím, že už mě nemůže nic překvapit. Ano Ne
- O své práci se těžko dozvím ještě něco nového. Ano Ne
- Na konci pracovního dne bývám unaven/a tak, jako bych těžce fyzicky pracoval/a. Ano Ne
- Mám pocit, že už je jen málo věcí, ze kterých se dokážu opravdu radovat. Ano Ne
Vyhodnocení:
- 1–2 body – syndrom vyhoření nehrozí.
- 3–5 bodů ukazuje na příznaky počínajícího syndromu vyhoření.
- 6–8 bodů značí již nastupující rozvoj tohoto syndromu a je nutné zjistit, za jakých okolností k tomuto rozvoji došlo.
- 9–10 bodů je indikací k odborné (psychologické nebo psychiatrické) intervenci.
Podle některých expertů syndrom vyhoření zahrnuje až víc než stovku různých psychických a fyzických příznaků, které na sobě můžete pozorovat. Mezi psychické patří nejčastěji únava, pokles výkonnosti a kreativity, deprese, úzkosti, pocity zklamání ze sebe sama, ze svých pracovních výkonů i ze života mimo práci. Vyhoření může být spojeno s poruchami paměti a soustředění, neschopností uvolnit se, radovat se z věcí, které nás dříve těšily, dostavuje se také emoční oploštělost a postrádání smyslu v zaměstnání i životě. Tělesné příznaky mohou zahrnovat chronickou únavu, ztrátu energie, bolest na hrudi, bušení srdce, dušnost, bolesti hlavy, poruchy trávení a dýchání, pokles libida, sklony k návykovým látkám jako alkohol, tabák, drogy, ale i sladkosti. Ale stejně jako u deprese nebo úzkostné poruchy platí, že by všechny vaše fyzické příznaky měly být vyhodnoceny lékařem, aby se potvrdilo, že vaše problémy skutečně pramení z hlavy, a ne z nemocného těla.
Vzhledem k tomu, že vaše tělo je vyčerpáno, váš imunitní systém se stává oslabeným, což může podporovat vznik infekcí, můžete být náchylnější k nachlazení, chřipce a mohou vás ohrožovat i další problémy spojené s imunitou. V počátečních fázích se možná nebudete cítit hladoví a vynecháte pár jídel. V pozdějších fázích může dojít k téměř úplné ztrátě chuti k jídlu a velkým ztrátám na váze. Úzkost je další projev syndromu vyhoření, v počátečních fázích se můžete cítit smutní, beznadějní, váš život se zdá bezcenný a zbytečný. Můžete pociťovat zlost a odpor sami k sobě, cítit izolovanost a opuštěnost. Pokud pociťujete podobné stavy, které by mohly ohrožovat váš život nebo život vašich blízkých, je nutné stejně jako v případě deprese vyhledat odbornou pomoc. V nejhorších momentech se někdy dostaví pocit, že jste v pasti, a také těžká deprese s přemítáním, že svět by byl bez vás lepší. Tady už má svítit červená kontrolka: Nebezpečí!
Možná otravné, ale funkční
Pokud jsou vám věci a symptomy výše popsané úplně neznámé, můžete si gratulovat. Pravděpodobně jste nikdy syndrom vyhoření ve svém vlastním životě nepoznali. Je ale dobré si uvědomit, že psychické problémy a vyhoření můžou potkat každého z nás v kterékoli fázi života. Pokud vám přijde, že se s vaším blízkým nebo kolegou děje něco podivného, buďte ostražití. A nyní důležitá otázka: Jak nejlépe vyhoření předcházet? Zázračný recept neexistuje, opakuje se to, co u většiny duševních potíží, tedy sport, psychohygiena a trénink důsledného oddělování práce a osobního života. Také dělení se o své emoce a pocity s blízkými a snaha nenechat si na sebe nakládat příliš povinností a pracovní odpovědnosti. Že už vás tato doporučení nudí a stejně se k nim „nedokopete“? Může být, problém je v tom, že reálně fungují.
