Ani zkušený gynekolog nepozná, zda měla žena penetrační styk. Intimní poprvé stále provází stigma i nepravdy
Všichni máme rádi příběhy o začátcích. Ptáme se, jak někdo odstartoval svou kariéru, odkud se vzal nápad na knihu, nebo jak se seznámili naši přátelé, kteří jsou spolu už roky. A možná nás občas napadne i otázka prvního sexu. Co takhle zeptat se na to svého partnera nebo partnerky?
Co vlastně ten „první sex“ znamená? Většina lidí by ho nejspíš definovala mainstreamovým, penisocentrickým způsobem – tedy jako situaci, kdy penis pronikne do vagíny nebo, abych byla trochu méně konzervativní, vagína obepne penis. Ale proč to tak vnímáme, když víme, že orální sex nebo průnik prsty jsou také formy sexu? A co když jsem lesba a nikdy nebudu mít sex s mužem? Znamená to, že zůstanu „pannou“ po celý život? Nebo jako gay budu považovat svůj první sex až ten anální? Tolik otázek!
Co nás ve škole neučili?
Stejně nejasný je i pojem „přijít o panenství“. Možná jsem přecitlivělá, ale tahle fráze zní, jako bychom něco nevratně ztráceli, místo abychom získali novou životní zkušenost. A co ta slavná „panenská blána“, která, pro mnohé překvapivě, vůbec není spolehlivým ukazatelem sexuálních zkušeností?
Pojďme se na to podívat postupně. O panenské bláně koluje spousta mýtů. Sama jsem se o některých věcech dozvěděla až ve třiceti, což mi jako majitelce ženského těla přijde dost pozdě. Zaprvé: Blána není umístěná hluboko v pochvě (a ta je mimochodem mnohem kratší, než si mnozí představují), ale přímo u poševního vchodu. Každá osoba s ženským tělem si tedy svou blánu může snadno prohlédnout. Pokud jste před prvním stykem použila tampon a zdálo se vám, že „nesedí“, protože naráží na blánu, nejste jediná. Také jsem si léta myslela, že právě to byl důvod, proč jsem s tamponem měla problémy.
A teď přichází další překvapení: Panenská blána vlastně není blána. Rozhodně ne taková, jak si ji většina lidí představuje – třeba jako tenkou vrstvu podobnou balonku nataženému na tubus. Hymen má nespočet různých podob, tvarů a otvorů, kterými odtéká menstruační krev. Prakticky neexistují dvě naprosto stejné blány, a dokonce i dvě téměř identické mohou fungovat úplně odlišně – jedna se může při penetraci snadno narušit, druhá zůstane pevná. Blána se navíc mění s věkem. U mladších dívek bývá pevnější, ale během dospívání vlivem hormonů postupně měkne, povoluje a její struktura se upravuje. Velmi zřídka blána dokonce postrádá otvor, což může způsobit bolest při první (nebo i druhé či třetí) menstruaci, protože krev nemá kudy odtékat a hromadí se v pochvě. Projevuje se to často nepříjemným pocitem v podbřišku. Takový problém se obvykle řeší na gynekologii, stejně jako situace, kdy je blána příliš pevná a znemožňuje penetraci.
Musí žena při prvním sexu krvácet?
Právě proto, že panenská blána může mít různé tvary a pevnost, některé ženy při prvním penetračním sexu krvácejí více a jiné méně. U mě to poprvé bylo málo bolestivé a krve bylo méně než při nešikovném krájení mrkve. Kdybych žila v jiné kultuře, možná bych musela zmíněným krájením zachraňovat reputaci a ušpinit prostěradlo na důkaz své ctnosti. Díkybohu – nebo spíše díky feministkám – se to nestalo. Jen jsem se utřela papírem na záchodě na koleji. Mám ale kamarádku, která krvácela až při druhém sexu, shodou okolností v posteli rodičů. Možná byla u toho prvního hodně vzrušená, takže blána byla elastičtější a přirozený otvor stačil.
V rozhovoru se zkušeným gynekologem jsem se dozvěděla, že ani on nemůže stoprocentně určit, zda žena měla penetrační sex. Je možné poznat, že je blána nějak poškozená, ale rozhodně nedokáže říct, jestli v pochvě byl penis. Existuje spousta situací, při kterých může být blána narušena, například při sportu, masturbaci nebo průniku pomocí prstů. Pro někoho to možná zní děsivě, ale je to úplně normální. Váhu panenské bláně přikládáme my sami, a je načase s tímto nesmyslem skončit.
Tlak onoho „poprvé“ cítí i muži
Panenství u žen je často bráno jako poklad, dar, který by měl dostat jen někdo výjimečný. Uvědomuji si, že to lidé mohou vnímat různě, ale sleduji jeden zajímavý trend, který bych nazvala „naruby“. V naší kultuře se první sex ženy stále vnímá jako něco významného. Dívky by si údajně měly své panenství uchovávat, už možná ne do svatby, ale přesto by měly pečlivě zvážit, komu ho „dají“, nejlépe někomu, koho milují a s kým mají vážný vztah. Takhle to sice někdy opravdu funguje, ale realita bývá dost často jiná. Mnoho žen přiznává, že svůj první sex chtěly mít prostě za sebou. Cítily se pozadu oproti spolužačkám nebo věděly, že to nebude nic příjemného, a chtěly to jednoduše rychle vyřešit.
Podle mého názoru to u mužů funguje opačně. Neřeší, s kým „o to přijdou“, nikdo je za to zpravidla nebude soudit a nemusejí dokazovat svou zkušenost fleky na prostěradle. Pro společnost to není důležité. Naopak pro muže samotné je ztráta panictví velké téma a tlak na první sex je u nich často obrovský.
Kdy už to bude?
Pro podcast a knihu jsem se ptala lidí na jejich první sexuální zkušenosti. Překvapilo mě, kolik z nich reagovalo: „Nic zajímavého, nestojí to za zmínku, bylo to spíš trapné.“ Mě ale zajímají i ty obyčejné příběhy. Příznačné – a trochu děsivé – je, že mnoho lidí mělo svůj první sex pod vlivem alkoholu. Nemyslím nutně první penetrační sex vůbec, ale první sex s novým partnerem nebo partnerkou. Zeptejte se svých známých. Sama nad tím občas přemýšlím. Ten sex pod vlivem alkoholu, který jsem zažila, byl sex, který jsem chtěla, alkohol mi jen dodal odvahu. Ale někdy si říkám: Pokud bych to neudělala střízlivá, měla bych to dělat vůbec? Silná pozitivní role alkoholu v naší společnosti má nepopiratelný vliv i na sexuální život. Kdybych měla vyslovit jedno přání, bylo by to toto: Přestaňme tolik řešit první penetrační sex. Užijme si antikoncepci a každé „poprvé“.
