Vybouchnete, uzavřete se, nebo jste řešič? Jak komunikujete ve stresu a proč vám lidi nerozumějí?

Komunikace je základem každého vztahu, jenomže když jsme ve stresu, začneme fungovat trochu jinak. Stres ovlivňuje nejen naše chování, ale i to, jakým způsobem se vyjadřujeme. Odborníci hovoří o takzvaném stress language, jazyku stresu. I to je jeden z důvodů, proč máme při hádkách často pocit, že každý mluví o něčem jiném. Jak během stresových situací komunikujete vy a co se s tím dá dělat?
Tento pocit zažila pravděpodobně většina z nás: Dohady s partnerem či partnerkou se vyostří, ale ač se snažíte vysvětlit tomu druhému, o co jde, máte pocit, že on absolutně nic nechápe. Jako byste mluvili grónsky. Váš protějšek má v tu chvíli nejspíš totožný pocit. A není to nic neobvyklého.
Ocitneme-li se pod tlakem, třeba v hádce, nasadíme svůj vlastní a specifický soubor chování a reakcí, který máme například přejatý z rodiny nebo se nám osvědčil. A protože každý má ten svůj, je jasné, že se málokdy budeme protínat.
Můžeme se o to ale pokoušet a jeden z nástrojů, který nám pomůže, popsala odbornice na wellness Chantal Donnelly: Jde o to poznat, jakým jazykem ve stresu komunikujeme. „Jde o způsob, jak prozkoumat výchozí tendence nebo vzorce chování našeho partnera, když je v tísni nebo přetížen,“ uvedla pro PureWow.com.
Pochopení svého jazyku stresu (a následně i lidí z vašeho okolí) vám pomůže zvládnout náročné situace. Donnelly popsala pět osobností v závislosti na jejich reakci na stres: exploder (výbušný typ), imploder (uzavřený typ), fixer (opravář), denier (popírač) a self-blamer (člověk, který obviňuje sám sebe). Každá z těchto osobností má své charakteristické rysy a způsob komunikace.
Výbušný typ
Výbušný typ (exploder) reaguje na stres hlasitě a otevřeně. Emoce, jako je frustrace nebo hněv, u něj vybublávají na povrch a často zasáhnou okolí. Tito lidé mají tendenci hledat viníka ve svém okolí a mohou působit agresivně.
Typický příklad? Člověk přijde po náročném dni v práci domů a má hlad, ale doma není nakoupeno. Místo toho, aby situaci s partnerem či partnerkou řešili konstruktivně (půjdeme se najíst ven, objednáme večeři, někdo skočí do večerky), spustí exploder na druhého: „Jak můžeš být tak nezodpovědný a nenakoupit? Já tu dřu, a ty nedokážeš splnit jediný úkol!“
Jak žít po boku explodera? Pokud žijete v partnerství s člověkem, který na stres reaguje výbušně, pomůže, když společně poznáte spouštěče hněvu či stresu a dopřejete mu před diskusí prostor k uklidnění.
Uzavřený typ
Imploder naopak všechny emoce pohlcuje a uzavírá se do sebe. Nechce ostatní obtěžovat svými problémy. Typická komunikace probíhá stylem: „Co je ti?“ – „Nic.“ Uzavřené typy mají potřebu trávit dost času o samotě, nekomunikovat, všechno si vyřešit samy. Pro jejich partnery to ale může být nepříjemné: Mohou se cítit ignorováni, bezmocní nebo vinni něčím, co neudělali nebo za co nemohou.
Jak si poradit? Pro uzavřené typy je klíčové cítit se bezpečně a mít jistotu, že sdílení jejich pocitů nebude znehodnoceno. Často stačí věta: „Teď se mi ještě nechce o tom mluvit, týká se to práce, později ti to povím.“ Partner či partnerka tak vědí, že se něco děje, a mohou nabídnout jinou formu podpory než rozhovor nebo nabídku řešení.
Opravář
Opravář neboli fixer je ten, kdo chce každý problém ihned vyřešit. Tito lidé jsou zaměřeni na akci a věnují málo pozornosti emocím ostatních. Někdy mohou působit, že „vědí všechno lépe“, což může jejich partnera či partnerku odradit. Lidé si občas potřebují jen postěžovat a potvrdit si, že jsou v těžké situaci, že mají právo být třeba smutní nebo naštvaní. Problémy v práci? Opravářova typická reakce je vychrlit řešení: „Musíš si udělat seznam úkolů a delegovat práci na ostatní.“ My jsme třeba jen chtěli slyšet, že to zvládneme.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Opravář by měl zapracovat na pozornějším naslouchání a rozpoznat, kdy jeho partner hledá radu a kdy potřebuje pouze porozumění. Pokud jste ve vztahu s takovým člověkem, klidně na začátku debaty řekněte, že potřebujete jen vyslechnout či politovat.
Popírač
Popírač neboli denier si nechce problém vůbec připustit. Často se chová, jako by všechno bylo v pořádku, nestálo to za zmínku, typické věty jsou „Ono to nějak dopadne“, „Nemusíme to hned tak hrotit“, „Kdyby tohle řešil každý, neděláme nic jiného“… Někdy je optimistický pohled na místě, u popíračů jde ale o ignorování vážných situací.
Co s tím? Pokud potřebujete s takovým člověkem něco řešit, určitě si připravte argumenty pro to, že situace si nějaký aktivní zásah opravdu zasluhuje. Zkuste předem, jemně a bez odsuzování ukázat důležitost dané situace.
Sebeobviňující přístup
Někteří lidé vidí chybu jen u sebe a mají pocit, že mohou za všechno, co se děje. Takové osoby často trpí nízkým sebevědomím a neustále o sobě pochybují. Když se jim něco nepovede, je to kvůli tomu, že na to neměli, že tomu měli věnovat více času nebo úsilí, že špatně odhadli své zkušenosti. Jejich věčné pochyby pak brání konstruktivnímu rozhovoru.
Člověk s takovými sklony by se měl naučit rozpoznávat, že problémy nejsou vždy jeho odpovědností. Partner či partnerka mohou nabídnout podporu a povzbuzení.