Ženy prožívají stres jinak než muži. Klasická poučka „bojuj, nebo uteč“ u nich neplatí
Když se řekne stres, většině z nás se vybaví známá fráze „bojuj, nebo uteč“ (fight or flight). Je to ten instinkt, který nám velí buď se postavit hrozbě, nebo co nejrychleji zmizet. Tato reakce, zkoumaná především na mužích, však není jediná. Ženy totiž na stres reagují často docela jinak.
Zatímco muži v ohrožení častěji volí útěk nebo přímou konfrontaci, ženy mají tendenci k jinému chování. Americká psycholožka Shelley Taylor ho pojmenovala jako „pečuj a spřátel se“ (tend and befriend). Znamená to, že ve stresových situacích se ženy snaží chránit sebe a své potomky a navazovat co nejvíce sociálních kontaktů, aby získaly potřebné bezpečí a podporu.
Rozdíl v prožívání stresu má své kořeny v evoluci a souvisí i s péčí o potomstvo. Klíčovou roli zde hraje hormon oxytocin, který se podílí nejen na porodu, ale také hraje roli v mateřství jako takovém a sociálním sbližování. V neposlední řadě pomáhá i snižovat stres.
Různé koktejly stresu
Když dojde na stres, lidské tělo u obou pohlaví reaguje uvolňováním stresových hormonů. Nicméně u žen bývá uvolňování těchto hormonů a neurotransmiterů, jako je kortikotropin nebo kortizol, obecně vyšší než u mužů. Ženské estrogeny mají navíc tendenci zvyšovat stresovou odezvu, zatímco mužské androgeny ji naopak tlumí.
Není to ale jen o množství hormonů. Liší se i citlivost receptorů, které tyto hormony vážou. Například u samic krys se objevuje více receptorů, které spouštějí stresovou reakci, zatímco samci mají více receptorů, které ji naopak ukončují. Tento rozdíl může přispívat k vyšší úzkosti u žen a rychlejšímu zotavení ze stresu u mužů. A také to může být jeden z důvodů, proč jsou nemoci jako posttraumatický stres, úzkostné poruchy a deprese právě u žen častější.
Pochopení těchto rozdílů nám může pomoci lépe se vyrovnávat se stresem v každodenním životě. Ženám nemusí vyhovovat strategie, které jsou obecně doporučované mužům, a bude to i naopak.
