Hororem proti úzkosti? Ano! I strach dokáže navodit pocity duševní pohody
Horory a strašidelné příběhy často považujeme za něco, co nám škodí nebo zbytečně stresuje. Překvapivě ale věda ukazuje pravý opak: správně dávkovaný strach může být pro naši psychiku prospěšný. Od evolučních obranných mechanismů po fyziologické reakce, které posilují tělo i mysl. Horory nás mohou učit zvládat stres, zlepšovat odolnost a dokonce přinášet pocit potěšení. Nevěříte?
Psaním se živím zhruba deset let a v podstatě píšu jen dva typy věcí – buď něco vtipného, nebo něco strašidelného. Na první pohled má horor s komikou jen málo společného, ale ve skutečnosti jsou si tak blízko, jak jen dva žánry mohou být. Oba bytostně závisejí na překvapení diváka či čtenáře, oba se snaží vyvolat intenzivní fyziologickou reakci, váš konkrétní vkus na humor či horor může překazit jinak uspokojivě se vyvíjející rande a v neposlední řadě jsou oba dobré pro vaše duševní zdraví.
V minulosti panoval obecný konsenzus o tom, že horory (a hororové filmy obzvlášť) jsou nejen zátěží pro psychiku, něčím, co poškozuje vaši mysl, ale i škodlivým společenským elementem. A není těžké pochopit, jak jsme k takovému názoru dospěli, hororové fi lmy, knihy a videohry musí být ze své podstaty vždycky trochu kontroverzní a transgresivní. Což je jen další důkaz toho, že jdou s komikou ruku v ruce. Ale v posledních letech vychází najevo, že strašidelné příběhy v jakékoli formě mohou svému příjemci po mentální stránce velice prospět.
Prastaré mechanismy uvnitř člověka
Jak všichni víme, člověk jen tak nespadl z nebes. Člověk se vyvíjel a vyvíjelo se i jeho okolí. Problém samozřejmě je, že svět kolem nás, naše civilizace a životy, jaké vedeme, se mění výrazně rychleji, než evoluce dovolí člověku. Jsme víceméně pořád ta samá stvoření, která za úsvitu věků ustrašeně vykukovala z jeskyně a snažila se vydedukovat, jestli ten drobný záblesk v temnotě křovisek byla světluška nebo oči šavlozubého tygra.
Desítky tisíc let člověk chodil po planetě, která byla narvaná nebezpečnými predátory, jedovatým hmyzem a smrtícím klimatem. Můžete si pravěk představovat jako Austrálii na steroidech. Proto jsme si vyvinuli spoustu obranných mechanismů, kterými se před hrozbami bráníme, a tyto mechanismy nám v minulosti sloužily velice dobře. Problém, jak už určitě tušíte, je, že tyhle procesy nezmizely společně s mamuty. Zůstaly uvězněné hluboko uvnitř nás.
Když dnes vyrazíte pro chleba do večerky, nehrozí vám, že vás cestou napadne šavlozubý tygr. Pokud nežijete v Brně. A všechno to evolucí pracně vytvořené vybavení pro detekci a ochranu před nebezpečím se tak úplně zbytečně válí ve vašem organismu jako ta motorka v garáži, o níž už sedm let tvrdíte, že ji jednou opravíte. A nejspíš kvůli těmto mechanismům velká část populace tíhne k něčemu, co vědci popisují jako „rekreační strach“.
To je termín vyvinutý, překvapivě, v Recreational Fear Lab, tedy Laboratoři rekreačního strachu, na Aarhus University v Dánsku. Podle ředitele laboratoře, doktora Mathiase Clasena, zhruba padesát procent lidí aktivně vyhledává tuhle více či méně bezpečnou formu strachu. Toto číslo je nicméně přiznaně nepřesné, protože podle doktora Clasena se téměř každý rád příjemně bojí. Však víte, ten moment, kdy vás trochu mrazí a máte husí kůži, ale ještě vám nevynechává srdce. Ale množství „hrůz“, které jste ochotni podstoupit, aby vám to ještě bylo příjemné, je vysoce individuální a liší se u každého diváka či čtenáře.
Co víc, tenhle „sweet spot“, jak takovému ideálnímu mixu emocí doktor Clasen říká, je pohyblivý u samotného jednotlivce. Jste-li kupříkladu vyčerpaní či nemocní, výše tolerance vůči rekreačnímu strachu klesá, zatímco plně odpočatí, zdraví a sebevědomí jste schopni dát i Řbitov zviřátek nebo živý přenos z Poslanecké sněmovny. Nicméně, jakmile svůj sweet spot najdete, je to mimořádně efektivní způsob, jak polechtat své pravěké já. A zdravý způsob k tomu!
Horor uklidňuje
Stephen King dělí hrůzu ve fikci na tři různé kategorie. Říká jim nechuťárny, horor a teror. Nechuťárny jsou víceméně jasné, to jsou slizká monstra, vyhřezlá střeva a písně Michala Davida. Vzhledem k našemu tématu jsou ale důležitější zbylé dvě kategorie. Hororem King myslí ten šok, kdy příšera vyskočí ze tmy nebo když vás ve tmě zpod postele chytne ruka za nohu! A teror je takový ten hluboký, paranoidní strach, znepokojení a neklid, které do vás dobrý horor zašije na týdny a týdny. Královská disciplína.
Výsledky z pokusů na Aarhus University v podstatě říkají, že jak horor, tak teror jsou pro naše zdraví přínosné, byť každý trochu z jiného důvodu. Zažijete-li horor, vyděsíte-li se u filmu, reakce je vždycky stejná. Trhnete sebou, rozbuší se vám srdce, naskočí vám husí kůže, možná dokonce vyjeknete. A všechny tyto projevy jsou přirozené a prospěšné. Husí kůže je pozůstatek z dob, kdy jsme měli srst, která by se vám měla naježit, abyste působili větší. Srdce pumpuje krev do svalů, ať jste připraveni utéct, nebo bojovat. Výkřik má varovat zbytek vaší tlupy před nebezpečím. (Ano, nekvičíte u Halloweenu jako malé děcko, ale prokazujete službu společnosti, buďte na sebe pyšní.)
Doktor Clasen tyto reakce přirovnává k tomu, když vezmete auto na generálku. Zkontroluje se, jestli je všechno tak, jak má, jestli vaše instinkty pořád fungují, jestli jste pořád schopní reagovat na nebezpečí. Navíc tahle fyzická reakce vyplavuje hormony jako adrenalin, noradrenalin a kortizol, které vám mají zlepšit nejen bojeschopnost, ale i náladu, a když je po všem, mozek vás uklidňuje slaďoučkým serotoninem. Aniž byste u toho museli dostat osm set lajků na fotku.
Teror je z hlediska mentálního zdraví ještě zajímavější. Studie naznačují, že pro lidi trpící úzkostmi je horor uklidňující proto, že původně neidentifikovatelný zdroj vašeho neklidu a nepohody se konkretizuje na to, co sledujete nebo čtete. Takže moře úzkostí vystřídá Freddy Krueger a ten je za devadesát minut z vašeho života pryč. Pravidelní diváci hororů si dokonce podvědomě budují mechanismy, které jim pomáhají vyrovnávat se se strachem a stresem. Laboratoř rekreačního strachu tak vypozorovala, že během covidové pandemie se fandové strašidelných her, fi lmů a knih lépe vypořádávali s nastalou situací. A podle mého pomohlo i to, že konečně měli čas odehrát celou Resident Evil sérii…
Zkrátka, pokud chcete trochu zapracovat na své duševní pohodě, pusťte si horor, vždycky se najde nějaký, který je pro vás tak akorát. A postupem času, říká doktor Clasen, si navíc vybudujete proti žánru imunitu, takže zvládnete filmy a knihy temnější a strašidelnější. A kdybyste chtěli tip, kde začít, zkuste knihu Horory s TGM. Ideální způsob, jak zvládnout gargantuovskou mentální tíhu nadcházejících Vánoc.
