Komentář: Zrušme Den matek, myslím to vážně
Až dneska ponesete mamince její oblíbené květiny, zamyslete se společně nad tím, co neděláte, když zrovna sedíte na brunchi. Třeba přijdete na to, co by reálně zlepšilo její život. K jakému hnutí se přidáte, abyste ji mohli opravdu odměnit?
To, co je dnes otravně komerční záležitost, odstartovalo jako mírové hnutí zarmoucených matek a válečných zdravotních sester. Feministka a sufražetka Julia Ward Howe věřila, že ženy nesou odpovědnost za utváření společnosti i na politické úrovni. A to v době, kdy ještě neměly volební ani majetková práva a očekávala se od nich hlavně neplacená práce a absolutní podřízenost manželovi.
Samozřejmě ani její vlastní manžel s psaním Ward Howe nesouhlasil a snažil se všemozně překazit kreativní činnost této esejistky. Přesto v roce 1870 napsala krátý a nádherný „Apel ženám celého světa“, později známý jako „Proklamace ke Dni matek“, pacifistickou reakci na krveprolití americké občanské války a prusko-francouzské války. Text je překvapivě aktuální i v dnešní době.
„My, ženy jedné země, budeme příliš soucitné k ženám jiné země, než abychom dovolily, aby byli naši synové vychováváni k ubližování jejich synům. Z nitra zpustošené země k nám stoupá hlas, který se spojuje s naším vlastním. Říká: ,Odzbrojte, odzbrojte!´ Vražedný meč není vahou spravedlnosti. Krev nesmyje hanbu a násilí neospravedlní vlastnictví. Tak jako muži často opouštěli pluh a kovadlinu na válečné volání, nechť nyní ženy opustí vše, co zbylo z domova, kvůli velkému a vážnému dni porady,“ burcovala ženy k mezinárodnímu kongresu, na kterém vezmou osud světa do vlasních rukou.
Komerční zrada
Julia Ward Howe chápala Den matek jako výzvu k ženské solidaritě a veřejné angažovanosti. Jak uvádí Klára Kubíčková, pozdější pojetí Anny Jarvis mladší, která chtěla navázat na mírové aktivity své vlastní matky právě v průběhu občanské války, už ale zdůrazňovalo spíše soukromou oslavu mateřství, péče a rodiny. Den matek pak uznal americký Kongres v roce 1914, do Československa se rozšířil díky Alici Masarykové a poprvé jsme ho slavili v roce 1923. Škoda, že hezké věci nikdy moc dlouho nevydrží a už během prvních pár let se svátek proměnil v komerční oslavu, jakou známe dodnes. Květiny a přáníčka totálně přemazaly původní účel svátku. Annu Jarvis mladší to poprávu naštvalo a do konce života pak bojovala za to, aby byl Den matek zrušen.
Jaký má dnes ještě vůbec význam slavit Den matek v jeho komerční podobě, když za humny zuří válka, proti jejíž nesmyslnosti burcovaly jeho zakladatelky? Když se matka Země stává neobyvatelnou? Když je stále těžší si vůbec moci dovolit rozhodnout se pro mateřství? V nedávném rozhovoru o nízké porodnosti poznamenala Adéla Svatba: „Jenom díky naším privilegiím jsme si mohli sednout a říct si, teď chceme dítě.“ Mateřství popsala jako luxus.
Mzdový medián v ČR činil loni 45 523 Kč hrubého měsíčně, zatímco minimální důstojná mzda představuje v Praze cca 48 000 Kč hrubého a v Brně kolem 54 tisíc. Skupinou, která je u nás nejohroženější chudobou, jsou dlouhodobě samostatně žijící seniorky, něčí maminky či babičky. U žen byl loni průměrný starobní důchod kolem 19 900 Kč. Místo výběru předraženého čokoládového dárku nebo řezaných květin s ohromnou uhlíkovou stopou by bylo lepší napnout síly do politických ideálů o lepším světě, jako to udělala Julia Ward Howe.
