Rodičům svůj život nedlužíte. Ti narcističtí vám budou tvrdit opak, omluvu od nich nečekejte
Ani štěstí, kariéru, rodinu – nic. Váš život je zcela váš, i když vaše narození bylo výsledkem jednání rodičů. Ti, kteří vám neustále připomínají, co všechno vám obětovali, očekávají vděčnost a odsuzují vaše rozhodnutí, si nezaslouží, abyste se jim neustále přizpůsobovali.
Je to paradox, ale právě ti rodiče, kteří od dospělých dětí požadují vděk a uznání za to, že jim „darovali život“, ho dokážou pěkně znepříjemňovat. Co je to za dar, když jsme pravidelně zahanbování a citově vydíráni? Pamatujte si, že rodiče – i ti „normální“ i ti narcističtí – si vás vybrali. Rozhodli se vás přivést na svět a dát vám takovou kvalitu života, jakou dali.
Pokud vám rodiče rádi připomínají, kolik bezesných nocí jste jim jako malé děti připravili, kolik energie a peněz obětovali, abyste se mohli rozvíjet nebo kolikrát vás vzali pod stan, nepopisují žádné luxusní zacházení. Krmení, šacení a mentální i emoční stimulace patří k běžnému rodičovskému údělu. Je to základní péče, kterou by zodpovědní rodiče měli svým potomkům poskytovat. Fakt, že se vás těmito výčitkami snaží manipulovat, vypovídá o jejich nezralosti, nebo dokonce narcistických tendencích.
Jistě, můžete být rodičům vděčni za to, že vás nepohodili v lese, ale i kdybyste je denně na rukou nosili, nikdy to nebude stačit. Kvůli délce lidského dětství, je někdy těžké se v životech již samostatných dětí tolik neangažovat, ale jestli máte tu čest s narcistickými rodiči, nebude jednoduché se vyhnout jejich tendenci vám neustále organizovat život.
Ať už bylo vaše dětství jakékoliv, uvědomte si, že rozhodnutí, která činíte v dospělosti, jsou a mají být čistě vaše a nenáleží vašim rodičům. Kromě toho, že můžete být vděčni sami sobě za ta dobrá, je nutné na druhou stranu přijmout zodpovědnost i za své přešlapy a netočit se donekonečna jen na tom, že vás poznamenali vaši rodiče. Jinak se nikam neposunete.
Stůjte si pevně za svými rozhodnutími, abyste mohli vystoupit ze stínu rodičů a prožili autentický život podle sebe. Zranění, která vám způsobili, si zaslouží uznání hlavně od vás. Omluvu od narcistických rodičů nečekejte, možná by vám ani nepřinesla vytouženou úlevu.
Uznat zranění
Mezinárodní studie publikované v roce 2023 (Vícegenerační klinická anamnéza rodiny s několika členy s narcistickou poruchou osobnosti a Kvalitativní studie zkoumající romantické vztahy u dospělých dětí narcistických rodičů) zjišťovaly, jak narcističtí rodiče škodí duševnímu a emocionálnímu vývoji dětí. Podepisují se na stylu citové vazby, vztahových strategiích, sebevědomí nebo pocitech studu.
Pokud si tato zranění uvědomíte a připustíte, máte prostor s nimi dále pracovat, aniž by se vaše myšlenky upínaly k představě, že je pro jejich řešení nutné, aby je uznali právě vaši rodiče. Není. Pro jejich řešení je potřeba jen vaše vlastní rozhodnutí. Pojďme si tedy shrnout některé poznatky o tom, jak se na dětech podepisuje narcismus rodičů. Možná, že v nich poznáte právě ta zranění, se kterými se potřebujete vyrovnat.
Nadměrná kontrola: Narcisisté mají potřebu vše kontrolovat a neustálým řízením, koučováním a kritizováním omezují samostatnost svých dětí. Děti mohou mít v důsledku nedostatek sebevědomí, nezávislosti, schopnosti sebeřízení nebo omezený úsudek.
Sobectví a egocentrismus: Děti vyžadují dost emocionální energie a pozornosti. Narcističtí rodiče věnují pozornost primárně sobě, a proto nejsou schopni poskytnout adekvátní péči dětem. Mezi rizika pro vývoj dítěte patří nejistota, pochybnosti o sobě, nejistá vazba a chybné pojetí sebe sama.
Necitlivost: Nedostatek úcty k pocitům druhých znamená, že narcističtí rodiče příliš často nevidí, neocení a nenaplňují potřeby dětí. Necitlivost rodičů se promítá do nízkého sebevědomí a pocitů bezcennosti. Děti narcistických rodičů mohou prožívat emocionální „hlad“ či nízkou důvěru v okolí.
Neschopnost milovat: Pro bezpečný vývoj dítěte je potřeba, aby rodiče milovali dítě, které jim bylo dáno. Ne dítě, které si přáli. Narcisisté postrádají schopnost bezpodmínečné lásky. Ta podmíněná vede k negativnímu sebepojetí, základní nejistotě v životě, pocitům „nemilovatelnosti“ a bezcennosti.
Nízká tolerance: Narcistický rodič nezvládá tolerovat „špatné“ chování dětí, které patří k určitému vývojovému období. Věří, že mu dítě dělá naschvály nebo že kvůli němu bude špatně vypadat. „To ti zase vyrostla noha? To máš zase hlad?“ Děti narcistických rodičů tak mohou mít sklony k perfekcionismu a trpět záchvaty vzteku a úzkostí včetně pocitů studu s nedostatečnosti.
Nedostatek empatie: Empatie je nezbytná pro to, aby si děti rozvinuly bezpečnou citovou vazbu, prožívaly důvěru a naučily se brát na vědomí potřeby druhých, které narcisisté nejsou schopni plně ocenit. Narcističtí rodiče tak nemusí své děti chápat a mohou reagovat necitlivým způsobem. Mezi rizika pro vývoj dítěte patří problémy s důvěrou, nejistá vazba, pocity nejistoty, izolace a emoční necitlivost.
Grandiozita: Rodiče, kteří touží po pozitivním uznání, mohou z dětí dělat nástroj pro uspokojování těchto potřeb. Talentované děti vnímají jako prodloužení sebe samých a ty méně nadané pak bez výčitek odmítají. Rizikem je v obou případech zpomalený emocionální růst a strach z odmítnutí.
Přehnané emoce: Narcisisté mívají přehnané reakce a emoční výbuchy, děti tak nikdy neví, jak rodiče mohou zareagovat. Emocionální nestálost narušuje emocionální bezpečí a děti narcistických rodičů tak zažívají v dospělosti nejistotu, problémy s důvěrou, úzkosti a potíže s vlastní regulací emocí.
Zkreslování reality: Narcisisté interpretují svět převážně z hlediska vlastních potřeb. Objektivní realita jim může uniknout a nemusí být vybaveni pro to, aby dítěti pomohli identifikovat jeho silné a slabé stránky nebo poskytli nezaujatý pohled na svět. Mezi rizika pro vývoj dítěte patří chybné, negativní nebo nerealistické sebepojetí a nezralé nebo nepřesné chápání světa kolem sebe.
