Jste nešťastní? Možná máte příliš vysoké IQ
Ruku na srdce, čím dále od středu Gaussovy křivky IQ se vysoce inteligentní lidé nachází, tím méně je ostatní v kolektivu mohou chápat (nebo vůbec chtít pochopit). Přirozeně to v nich vyvolává pocit osamění a postupně i sklon k uzavřenosti, která ne vždy odpovídá jejich skutečné povaze. Pocit jinakosti ale není jedinou příčinou, proč lidé s vysokým IQ mohou propadat neštěstí.
I když si vysoké IQ představujeme jako životní výhru, může nám pěkně zavařit. Jak jsme již psali v jednom předchozím článku, inteligentní lidé umí mnohem lépe posoudit svou i cizí inteligenci. Proto na sebe často kladou opravdu vysoké nároky, které je pak těžké naplnit. Paradoxně jim také může škodit i to, že se ve škole mnoho věcí naučí velmi snadno. Kvůli tomu si tak dobře neosvojí vytrvalost a disciplínu, schopnosti klíčové pro dlouhodobý úspěch i osobní spokojenost. Jaké jsou další nevýhody vysokého IQ, které působí spíš jako prokletí? A poznáte se v těchto charakteristikách?
Sklony k úzkostem
Pokud jste vysoce inteligentní, máte větší sklon k úzkostem než ostatní. Vyše mysl si dokáže do detailu představit, co všechno by se mohlo pokazit, a zároveň se k těmto myšlenkám neustále vrací. Snadno tak ve snaze pochopit, kde nastala chyba, sklouznete k ruminaci. Co je pro ostatní drobnost, je pro vás tématem, kterému věnujete neúměrné množství pozornosti. Jestli se v tomhle poznáváte, zkuste si příště položit otázku: „Posouvá mě tahle myšlenka k řešení, nebo se jen točím v kruhu?“ Případně se podívejte na náš článek Jak zastavit ruminaci a získat zpět klid ve vlastní hlavě.
Moc myšlenek
Jako člověk s vysokým IQ trávíte hodně času „ve své hlavě“, přemýšlením, analyzováním a hledáním souvislostí. Vaše mysl bývá neustále aktivní, takže je pro váš náročnější zpomalit a jednoduše „být“ v přítomném okamžiku. I když byste opravdu potřebovali vypnout, máte tendenci všechno dál rozebírat. Můžete žít v neustálém vnitřním napětí a s pocitem, že si nedokážete od myšlenek odpočinout. Jestliže se v tomhle poznáváte, dejte šanci technikám mindfulness. Není to nic složitého, začít můžete tak, že si každý den na 5–10 minut budete vědomě všímat svých pocitů a potřeb. Klidně cestou v MHD.
Střet s realitou
Občas k neštěstí stačí i obyčejný střet s realitou. Pokud jste vysoce inteligentní, nejspíš vynikáte v tom, co děláte. Snadno tak získáte pocit, že můžete věci poztivně ovlivnit. Společnost ale bohužel nefunguje podle logiky nebo „nejlepšího řešení“. Vaše skvělé nápady tak mohou přijít vniveč, protože je ostatní zkrátka nepochopí. Z rozdílu mezi tím, jak by věci mohly fungovat, a tím, jak věci skutečně fungují, vzniká frustrace. Efektivním krokem, jak se frustrace zbavit, je zkrátka přijmout skutečnost, že i s tím nejlepším plánem nikdy nemáme naprostou kontrolu nad výsledkem. Vždycky se může něco pokazit. Můžete také zapracovat na tom, jak věci ostatním říkáte. Na lidi taky spíš než logika zabere, když si je pořádně vyslechnete a zkusíte do hledání toho nejlepšího řešení zapojit. Ano, víme, i to může být pořádně frustrující.
Sociální izolace
Navazování a udržování přátelství může být pro vysoce inteligentní lidi pořádná výzva. Nejde ani tak o to, že byste si neměli s ostatními co říct, ale rozdíly ve způsobu uvažování nebo komunikaci z vás dělají trochu „exota“. Když naplno projevujete své znalosti a schopnosti, může to v druhých vyvolávat nejistotu nebo dojem, že jste pěkně arogantní. Když se zase snažíte zapadnout, tolik vás to nenaplňuje a tak trochu ztrácíte sami sebe. Jak z toho teda ven? Klíčovou roli tu hraje takzvaná intelektuální pokora, což je schopnost připustit vlastní omylnost a dát prostor i pohledu druhých. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří tuto vlastnost mají, působí sympatičtěji a lépe navazují vztahy.
Puntíčkářství
Nejspíše si dobře všímáte nedostatků a můžete mít tendenci opravat chyby ostatních. Opakované opravování ale vyvolá napětí i v případě, že jste měli pravdu. Lidé totiž nemají rádi, když někdo ohrožuje jejich sebevědomí či kompetence. Ať už máte IQ jakékoliv, když vás kolektiv kvůli tomu odmítá, může to mít přímý dopad na vaši spokojenost a duševní zdraví. Vy si k tomu musíte navíc zpracovat i pocit nespravedlnosti, protože to nemyslíte zle, jen očekáváte přesnost a správnost.
Zkuste jít tedy ostatním trochu naproti a zapracujte na svém pedantství. Pomůže vám například jednoduchý filtr: „Má tahle chyba skutečný dopad, nebo jen není všechno naprosto perfektní?“ Pokud je nutné nedostatek skutečně odstranit, místo přímé opravy mnohem lépe funguje otázka nebo návrh: „Nešlo by to zkusit takhle?“
Vím, že nic nevím
Vysoce inteligentní lidé si často neuvědomují jen to, kolik toho vědí, ale i to, kolik toho naopak neví. Právě tahle schopnost vidět vlastní limity může být dvojsečná. Na jedné straně ve vás podporuje pokoru a otevřenost, na druhé ve vás vyvolává pochybnosti a pocity nedostatečnosti. Psychologie tento jev částečně popisuje pomocí Dunning–Krugerova efektu. Zatímco méně zkušení lidé mají tendenci své schopnosti přeceňovat, ti schopnější si uvědomují složitost problémů i vlastní omezení. Musíte se naučit žít s tím, že neúplnost poznání je nevyhnutelná, zaměřte se proto na pokrok, ne na dokonalost.
