Už se nám to krátí... Jak si nenechat zkazit letní pohodu myšlenkami na zářijový zápřah?

.

. Zdroj: Aral Tasher on Unsplash

Také na vás v polovině prázdnin doléhá pocit, že léto se strašně rychle krátí a za chvíli bude zase září? Nenechte si zkazit polovinu léta srpnovou úzkostí.

Na gymplu jsem měla francouzštináře, starého elegantního pána s prvorepublikovým šarmem. Bydlel jen kousek od nás, úplně sám, jenom se svým obřím vykrmeným basetem Sandym, který měl v jeho panelákovém 2+1 vlastní pokoj. A pokaždé, když jsem ho během prázdnin potkala, povzdechl si: „Už se nám to krátí! Za chvíli začne foukat ze strnišť.“ Naříkal takhle už od začátku července. Prázdniny se pro něj „krátily“ už od prvního dne.

Článek si můžete poslechnout i v audioverzi:

Školní prázdniny se mě už dávno týkají jenom prostřednictvím mých dcer, ale pořád je vnímám jako období příjemného zpomalení, kdy se sníží frekvence i návštěvnost pracovních porad, šéfové odjedou na dovolenou, ubude e-mailů a jejich odesilatelé neočekávají, že jim do deseti sekund odpovíte. Na začátku léta se prázdniny zdají bezbřehé a nekonečné. Ale sotva se přehoupnou přes svou polovinu a dlouhé letní večery se začnou zkracovat, vzpomenu si na našeho francouzštináře a dolehne na mě vědomí, že to všechno už brzy skončí. Září je za dveřmi a pracovní tempo za chvíli znovu nabere plné obrátky.

Stresařům a neurotikům je dobře známý fenomén „nedělní depky“, kdy se vám v druhé půli víkendu lehce svírá žaludek z nadcházejícího pondělka. A srpen je jako neděle, jenže trvá celý měsíc. Sice si ještě užíváme léta, ale zároveň už cítíme v zádech mravenčení stresu ze zářijových povinností.

Summertime sadness

Psychologové mluví o „srpnové úzkosti“, která postihuje lidi bez ohledu na to, před jak dlouhou dobou šli naposled prvního září do školy. Podle psychiatra Stephena Ferranda nejde o projev sezonní afektivní poruchy, kterou nejspíš znáte jako „podzimní depku“. Ta nastupuje později, obvykle koncem října s přechodem na zimní čas, a projevuje se spíše útlumem, zatímco srpnová úzkost s sebou přináší nervozitu a neklid.

Součástí srpnové úzkosti může být i pocit, že jsme si léta patřičně neužili, že jsme nestihli všechno, co jsme si plánovali, že jsme ho nějak propásli, jako by existoval povinný počet koupání, památek a výletů, který je potřeba splnit, abychom ho mohli považovat za úspěšné. A cizí fotky z dovolené na sociálních sítích ten pocit, že jsme něco zmeškali, jenom zhoršují.

Dolehla na vás srpnová úzkost a máte pocit, že léto vám proteklo mezi prsty? Berte to jako informaci, doporučuje terapeutka Debra Kissen: „Emoční diskomfort nám dává na vědomí, co právě teď potřebujeme, co nás vyživuje a co nám ubírá energii, co nám chybí, čeho potřebujeme víc, co nám přináší radost.“

Ve chvílích, kdy nás stresuje vědomí, že už za pár týdnů nás znovu čeká plný pracovní zápřah, nám nejvíc ze všeho chybí schopnost naplno prožívat přítomný okamžik. Jak ji přivolat zpátky? Třeba právě tím, že půjdete svým pocitům naproti. Klidně si dopřejte trochu nefalšované melancholie nad končícím létem a pusťte si k tomu Summertime Sadness od Lany Del Rey. Dívejte se na padající hvězdy (okolo 12. srpna nás čeká nádherný průlet meteorického roje Perseid), trhejte ostružiny, vyjděte si naposledy na opuštěnou pláž, brouzdejte po lese s prázdným košíkem. Dost možná právě v průběhu toho smutnění zjistíte, zaprvé, že jste najednou opravdu teď a tady, a zadruhé, že z léta ještě velký a lákavý kus zbývá.

Ostatně, leccos z prázdninového životního stylu si můžeme přenést i do nadcházejícího podzimu. Na dovolené intenzivněji vnímáme své okolí, s úžasem hledíme do krajiny, pozorujeme západy slunce, vdechujeme voňavý vzduch po dešti, ve městech zakláníme hlavu a obdivujeme sochy a fasády domů. Zkrátka, chováme se „jako turisti“. Jsme zvědaví na místní speciality, ochutnáváme nová jídla, experimentujeme s neznámými sporty, neuzavíráme se novým zážitkům a zkušenostem. Trochou turistické zvědavosti, otevřenosti a ochoty žasnout můžeme dodat barvy a vůně i do všedních dnů.

Mimochodem, hlavním důvodem, proč na prázdninách a dovolených všechny vjemy vnímáme naplno, je právě jejich dočasnost. Uvědomujeme si, že jsme tu jenom nakrátko, a tak využíváme všech příležitostí, které se nabízejí. V každodenním životě tento pocit nemáme a necháváme se ukolébat zdáním, že to či ono přece můžeme dělat kdykoli, nikam nám to neuteče. A tak zážitky odkládáme na jindy, často na neurčito.

Umění těšit se na září

Srpnová úzkost pro nás může být poučná ještě v jednom směru. Pokud nás sevře opravdu silně, takže pociťujeme strach z návratu do běžného pracovního tempa a všedních kolejí, možná nám signalizuje, že v našem životě není něco v pořádku. Prázdniny a dovolená by neměly být jediným útočištěm, k němuž se celý rok upínáme s nadějí, že nás vysvobodí z úmorného „skutečného života“. Čeho se doopravdy bojíme? Je to ranní vstávání? Nepříjemní kolegové? Domácí dusno? Finanční stres? Silná srpnová úzkost je docela spolehlivou blikající kontrolkou, která nám dává na srozuměnou, co potřebujeme ve svém životě změnit. A zrovna září je dobré období pro malé i větší životní změny. Pravděpodobně lepší než leden, kdy startujeme do nového roku po vysilujícím období předvánočních příprav a několika dnech emočně náročných vánočních a silvestrovských sešlostí.

Účinným lékem na srpnovou úzkost je mít před sebou něco, na co se v září těšíte. Nejlépe celou sérii malých podzimních těšení, ať jsou to procházky ve spadaném listí, nový podzimní kabát, premiéra v divadle, nebo pokračování lekcí jógy. Že nic takového nemáte? Tak si to naplánujte! Najděte si recepty, které chcete vyzkoušet, zapište se do kurzu malování, kupte si lístky do divadla a vykročte do podzimní sezony plné inspirace. Těšení nepřichází samo od sebe, je to umění, které vzkvétá tím víc, čím větší péči mu věnujeme.

Ještě celý jeden den

Stejně jako můj francouzštinář i můj táta býval učitelem na gymplu. A taky miloval prázdniny. Ale nikdy jsem od něj neslyšela „už se nám to krátí“. Přesně naopak: „I když zbývá jen poslední den prázdnin, pořád ještě je to celý jeden den volna!“ říkal. A to je nejspíš ten správný klíč.

Jakkoli dlouhé prázdniny nebo dovolenou si můžeme zkazit tím, že budeme od začátku odpočítávat čas zbývající do konce. Ale taky můžeme přestat přemýšlet o tom, kolik času už uběhlo, a na ten zbývající se dívat jako na neporušený celek. Zbývají ještě dva dny dovolené? Bezva! Jsou to ještě celé dva dny. 

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 8/23