Proč vlastně zíváme? Kvůli únavě to často není, „nakazit“ se můžete kdykoli
Zívání je jedním z našich nejzvláštnějších reflexů. Stačí přečíst titulek, vidět někoho zívat, nebo jen na zívání pomyslet a automatická reakce těla na sebe nenechá dlouho čekat. Hluboký nádech, doširoka otevřená ústa, prodloužený výdech, přivřené oči. Často si tento jev spojujeme jen s únavou, je to ale ten jediný a pravý důvod? Nejspíš ne.
Vědecké studie naznačují, že zívání je velmi komplexní a jeho nejdůležitějším úkolem je navození optimálního stavu mozku. Co tedy tělo zíváním ve skutečnosti říká a čeho pomocí tohoto reflexu potřebuje docílit?
Dlouho převládala představa, že zíváme, protože tělu nebo mozku chybí kyslík a hromadí se v něm oxid uhličitý. Zívnutí mělo být rychlý způsob, jak to napravit. Ukázalo se ale, že i když zívání zvýší objem vdechovaného vzduchu, krátce po něm objem dýchání klesá. Navíc zívají i plody v děloze, které kyslík získávají přes placentu.
Zívání jako klimatizace pro mozek
Jedna z hypotéz tvrdí, že zívání je pro náš mozek přirozený termoregulační mechanismus. Mozek je vysoce aktivní orgán, který produkuje teplo. A právě mírné zvýšení jeho teploty spouští reflex, který má zajistit efektivní ochlazení.
Při zívnutí dojde k hlubokému a prodlouženému vdechnutí vzduchu, který je obvykle chladnější než vnitřní teplota těla. Kontrakce obličejových svalů a protažení čelisti navíc dočasně usnadní odtok teplejší krve z oblasti mozku. A právě kombinace chladnějšího vzduchu a usnadněného odtoku krve funguje jako efektivní chladicí cyklus.
Podle studie publikované v odborném časopise Evolutionary Psychology vyplývá, že frekvence zívání je ovlivněna okolní teplotou a je nejvyšší v tzv. optimálním tepelném okně. Při extrémně vysokých nebo nízkých teplotách jednoduše zíváme méně, protože by chlazení nebylo efektivní, nebo by dokonce mohlo být kontraproduktivní.
Zívání jako restart
Nejspíš jste si i sami všimli, že zívání probíhá často během přechodu mezi stavy bdělosti a spánku (ráno po probuzení, nebo večer). Frekvence se zvyšuje ale i ve stresových situacích, při cvičení, před zkouškou nebo důležitou událostí. Zívnutí nám totiž sekundárně a krátkodobě zvýší srdeční tep a krevní tlak, a uvolní neurotransmitery (například dopamin). Tyto jevy pak vedou ke krátkodobému zvýšení bdělosti a koncentrace. Vědecká komunita se však kloní k názoru, že tento „restart“ je spíše sekundární výhodou chladicího mechanismu, jelikož ochlazený mozek je automaticky výkonnější a bdělejší.
Je zívání nakažlivé?
Jednou provždy, zívání nakažlivé je. Předpokládá se, že nakažlivé zívání může být evoluční mechanismus, který posiluje sociální vazby, nebo dokonce slouží k synchronizaci skupinové bdělosti ve „smečce“. Nakazit se můžete odkudkoli, od kolegy v práci, i od náhodné postavy v seriálu, který zrovna sledujete. Nakažlivost není automatická, podle studie, která se zabývala náchylností k nakažlivému zívání a mírou empatie, vyvíjí se s věkem a je slabší u jedinců s narušenou sociální interakcí (např. u dětí do 4–5 let).
Zívejte, jak je potřeba
Ať už je skutečný primární důvod jakýkoliv, zívání je zjevně prospěšný, komplexní reflex, který nám pomáhá udržovat optimální stav mozku a těla. Neměli bychom ho potlačovat. Až se vám příště bude chtít zívat, klidně se zhluboka nadechněte a dopřejte si to, co právě potřebujete, ať je to z jakéhokoli důvodu.
