První lásky: Proč je nebagatelizovat a jak s teenagery mluvit o intimitě?
První lásky jsou intenzivní, všeobjímající a pro dospívající naprosto zásadní. Co se dospělému může zdát jako krátká epizoda, to pro teenagera často znamená životní drama. O tom, jak se v těchto emocích vyznat a jak je z pozice rodiče zvládnout, jsme v podcastu Moje Psychologie mluvili s psycholožkou Annou Frombergerovou.
„V pubertě se vztahy posouvají od kamarádství a držení za ruku k hlubším citovým i tělesným prožitkům,“ vysvětluje Anna. Dnešní teenageři navazují „vážné“ vztahy často už kolem 14. až 15. roku, kdy začínají hledat svou identitu – a to i v oblasti sexuality.
Pokud vám dítě svěří, že je gay, bisexuální nebo například trans, zkuste reagovat s pochopením namísto překvapení či popírání. Důležité je naslouchat a zajímat se. „To, že vám o tom dítě řekne, je projev velké důvěry. Neztraťte ji,“ radí psycholožka. Stejnou citlivost bychom měli zachovat i v případě, že má náš potomek partnera, který prochází tranzicí nebo je jinak „odlišný“. Je v pořádku, pokud se v těchto tématech jako dospělí neorientujete – můžete se ptát a společně hledat informace. Klíčem je vyhnout se posměchu nebo snaze dítěti direktivně vysvětlovat, co je „správné“.
Jak mluvit o sexu bez studu?
O sexualitě mluvte otevřeně, bez moralizování a přehnaného varování. Mnoho mladých lidí dnes získává informace z internetu, kde jsou často zkreslené. Pokud se rodič dokáže bavit bez studu, vytváří bezpečný prostor, kam se dítě může vrátit s otázkami o intimitě, souhlasu či ochraně. Můžete sdílet i vlastní zkušenosti, ale bez zacházení do přílišných detailů. Vyplatí se zdůrazňovat, že intimita by měla přicházet až ve chvíli, kdy je ve vztahu vybudovaná důvěra a pocit bezpečí.
Varovné signály a rozchody
Jak poznat, že vztah dítěti ubližuje? Varovným signálem jsou:
- výrazné výkyvy nálad a uzavírání se do sebe,
- pocity strachu, viny nebo výčitky,
- náhlá ztráta sebevědomí.
Zakazovat kontakt však podle Anny Frombergerové většinou nefunguje – pouze to zvyšuje odpor a izolaci. Mnohem účinnější je mírně zrcadlit to, co vidíte: „Zdá se mi, že po setkání s ním býváš často smutná.“ Nechte dítě, aby samo reflektovalo, co se ve vztahu děje.
Po rozchodu se vyplatí emoce nebagatelizovat. I když vztah trval jen pár měsíců, pro dospívajícího může být jeho konec devastující. Věty jako „To přejde“ nebo „Byla to jen dětská láska“ nepomáhají. Lepší je uznat bolest, nabídnout empatii a připomenout, že každá zkušenost – i ta bolestná – nás formuje.
Zdroj: autorský text
