PMS není jen „blbá nálada“ nebo výmysl. Co se vlastně v ženském těle před menstruací odehrává
„Ty to máš zase dostat, že jsi tak nepříjemná?“ Věta, kterou ve svém životě slyšela snad každá žena. Premenstruační syndrom není žádná výmluva na „den blbec“, ale období, kdy se v ženském těle odehrávají změny, které ho ovlivňují po fyzické i psychické stránce.
Všichni vás nenávidí, vy nenávidíte celý svět a do toho máte pocit, že si přátelé i kolegové šuškají za vašimi zády – o vás, samozřejmě: To je pocit, o němž jsem si ještě před pár lety myslela, že jej prožívám jen já. Se stále otevřenější diskusí o menstruaci i premenstruačním syndromu, který není (jak si někteří stále myslí) jen vymyšlenou výmluvou, se ale postupně dozvídám, že jde o stav známý spoustě žen. Pokud vám tedy někdo z vašeho okolí ještě někdy bude chtít namluvit, že jste přecitlivělá, zbytečně podrážděná a kvůli blížící se menstruaci přeháníte, nevěnujte mu pozornost. PMS není mýtus, ale skutečnost, která nás dokáže poslat do pořádně temných míst.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
S premenstruačními komplikacemi, výkyvy nálad i fyzickými změnami (patří mezi ně nafouklé břicho, citlivé bradavky, zavodněnost nebo bolavé klouby) se v životě setkala téměř každá žena, 50–70 % pak těmto problémům čelí každý měsíc. Některé je pro jejich nenápadnost téměř nevnímají, jiné si procházejí peklem. U některých žen se objeví jen pár dní před menstruací, další musejí s příznaky PMS žít od konce ovulace do začátku menstruace, tedy klidně i dva týdny.
Na vině jsou samozřejmě hormony – zatímco hladina estrogenu klesá, progesteron stoupá. A právě období, kdy se jejich koncentrace v krvi ustaluje, je obdobím fyzických i psychických výkyvů – PMS. Pokud vám tedy někdo řekne, že se vám „zase splašily hormony“, má tak trochu pravdu. Rozhodně se ale najde nespočet dalších způsobů, jak takovou informaci ženě sdělit. Občas by totiž stačilo říct, že její stav dotyčný bere na vědomí a respektuje jej. Případně by někdy nebylo na škodu mlčet a PMS přijmout jako přirozenou, byť nepříjemnou součást života.
Začalo to vysazením antikoncepce
Při diskusi se ženami z okolí mě překvapilo, nakolik se míra příznaků PMS u jednotlivců liší. Na sociálních sítích mnohé dámy o této fázi cyklu mluví jako o něčem, co všechny ženy spojuje. Přitom je to právě to, co nás v určitém slova smyslu značně odlišuje. Zatímco jednu ženu bolí hlava a cítí se unavená, jiná si dělá změny v kalendáři, aby se během těchto dní nemusela stýkat s lidmi, další má slzy v očích při pohledu do zrcadla a propadá úzkosti ze vzhledu svého těla.
Každé tělo i hlava jednoduše fungují jinak a tak je potřeba k tomu přistupovat. Často se totiž i ženy stavějí do pozice, kdy se PMS snaží generalizovat a omezovat jej na úzké spektrum příznaků. A právě kvůli tomu mívají pocit, že jsou na své tělo i psychické problémy samy. „Od šestnácti do zhruba jednadvaceti let jsem brala hormonální antikoncepci a PMS jsem neznala. Nechápala jsem, o čem kamarádky mluví, když řeší křeče nebo deprese spojené s menstruací. Zhruba tři měsíce po vysazení hormonální antikoncepce jsem je pochopila, protože jsem začala mít menstruační bolesti,“ začíná své povídání K. H., s níž jsem první diskusi na téma PMS zahájila zhruba před měsícem. Zároveň přiznává, že psychické projevy spojené s premenstruačním syndromem si naplno uvědomuje až posledních pár let.
„Bezpečně poznám příchod menstruace podle dvou věcí: Zhruba deset až sedm dní před tím mě bolí prsa a přesně den před začátkem mám pocit, že vyletím z kůže, nenávidím svět a on nenávidí mě. Když mě rozpláče i to, že mi při vaření upadne kus zeleniny na podlahu, vím, že menstruace je za rohem.“ K. H. svým vyprávěním zároveň naznačuje, jak úzce propojené mohou v tomto období být fyzické příznaky s těmi psychickými. Když se pak navíc začnou dotýkat velmi citlivých témat a stavů, jako je v případě této ženy vyléčení z anorexie, psychický propad se může ještě prohloubit. „Často se dostanu do spirály, že jsem odporně tlustá a oteklá, smutek pak řeším přejídáním, v důsledku čehož se zase nenávidím. Dělá mi přitom problém vrátit se do reality a uvědomit si, že jde o hormony,“ dodává.
PMS začala řešit se svým gynekologem, který jí nabídl návrat k hormonální antikoncepci. Pro K. H. to ovšem nebylo přijatelné. „Kamarádka mi doporučila přírodní kapky, které jsem brala poměrně dlouho a opravdu zabraly na křeče i na rozhozený cyklus. Co se týče psychických projevů PMS, ty jsem nikdy medikací neřešila, přesněji řečeno beru hořčík pro celkovou psychickou pohodu,“ vysvětluje s tím, že poslední rok se u ní silné PMS doprovázené intenzivní podrážděností a plačtivostí objevuje vždy ob měsíc.
„Během horších měsíců se snažím přeorganizovat program tak, abych mluvila s co nejmenším počtem lidí a měla klid si třeba poplakat nebo zalézt na chvíli do postele. Hodně si přitom opakuju, že jde o PMS, že se neděje nic hrozného a že to zítra, nejpozději pozítří přejde. Pomáhá mi to se v té úzkosti trochu ukotvit. Zároveň se celkově cítím lépe od té doby, co jsem si připustila, že mi PMS dělá určité věci, je to součást života, a začala jsem tomu nechávat víceméně volný průběh,“ doplňuje.
Nechce se mi mezi lidi
Má druhá známá A. V. mi sdělila, jak moc se jí před menstruací mění chuť a síla vydat se do společnosti. „Zatímco po menstruaci nebo během ovulace jsem nabitá energií a nevadí mi řešit různé věci, týden před menstruací se cítím, jako kdyby na mě někdo hodil deku. Konkrétně se u mě úzkost projevuje tak, že se mi nechce mezi lidi a nechci řešit jakékoli nepříjemnosti – cítím se zkrátka paralyzovaná,“ svěřila se mi s tím, že by si v ideálním případě podle svého menstruačního kalendáře plánovala i schůzky, výlety, návštěvy rodinných příslušníků nebo naopak zcela volné dny. „Ne vždycky to jde, ale je dobré to brát v potaz – a pokud to jde, tak psychicky náročnější program přesunout na jindy,“ doporučuje A. V.
Úzkosti v období PMS řešila i se svou terapeutkou a o těchto stavech jakožto přirozené součásti ženského cyklu se též snaží mluvit doma se svým partnerem i rodinou. „Někdy si ale připadám, jako bych mluvila do zdi. Téma se mnou nerozvíjejí, spíš jdou od toho. A i když jsme se s partnerem dohodli, že o PMS budeme mluvit i z praktických důvodů, pořád mu musím připomínat, aby nereagoval s ironickým povzdechem a uvědomil si, že naopak potřebuji třeba obejmout. Bohužel zde platí, že kdo to nezažil, nepochopí,“ dodává.
PMS a ideál krásy
Pár měsíců je bezproblémových, ale pak to přijde. Své PMS výkyvy popisuje třetí známá K. J. jako pouťovou jízdu – jednou bez problémů, podruhé peklo. Co se ovšem opakuje každý měsíc, je zvýšená citlivost. „Jsem empatický člověk a mám tendenci si na sebe vázat bolesti druhých, což nakonec ubližuje jen mně. V období před menstruací jsem ještě citlivější a vnímavější. Doprovázejí to domněnky, které si vytvářím v hlavě,“ popisuje K. J.
Nakolik je PMS provázané s psychickou i fyzickou stránkou, si nicméně uvědomila teprve před čtvrt rokem, kdy se dostala do stavu pracovního vyčerpání. „Úzkost mi od té doby vyvolává zejména to, jak vypadá mé tělo. A myslím si, že to tak má spousta žen. V těle se něco děje, objevují se pupínky, nafouklý podbřišek nebo třeba bolest prsou, což způsobuje nekomfort. Ten pak podpoří pocit nespokojenosti a následně může vyvolat i úzkost,“ říká K. J. s tím, že právě PMS období často ukazuje, jak v sobě stále máme zakořeněný onen pomyslný ideál krásy, kterého se snažíme (často neúspěšně a hlavně zbytečně) dosáhnout i ve chvílích, kdy naše tělo potřebuje odpočinek a zklidnění.
Jak se podle K. J. z tohoto bludného kruhu dostat? „Pomáhá mi říct si, že musím pro sebe dělat to nejlepší, co dokážu, a to nejlépe hned. Pokud se potěším jakoukoli maličkostí, zvedne mi to náladu. Zároveň se neustále učím sebelásce a vnímání ženského cyklu. Není to ve skutečnosti úžasné, jak naše tělo funguje? Do takového stavu ale člověk musí dozrát – sám rozhodně nepřijde.“
