Jak se vyhnout soutěživému životu? Dělat, co vás baví!
V naší současné společnosti je soutěživost vetkána téměř do všech aspektů života. Již od útlého věku chápeme, kdo jsou vítězové a kdo poražení, a považujeme tento způsob myšlení a chování za přirozený. Ukazuje se ale, že to nemusí být nejlepší strategie.
Standardní příběh, který se učíme - dobré známky vedou k přijetí na dobrou vysokou školu, což vede k získání dobré práce, která vede k úspěchu - je založen na oslavování soutěže. Neustále tak či onak bojujeme jeden s druhým, což nás nabádá k agresivnímu a dokonce bojovnému myšlení a chování, abychom získali náskok před domnělou konkurencí.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Možná si myslíme, že tento způsob myšlení je "přirozený" a že to tak bylo vždycky - ale není tomu tak. Richard M. Huber ve své knize The American Idea of Success z roku 1963 popsal převládající rané americké "evangelium" úspěchu jako cestu, v níž byli ambiciózní jedinci poučováni, aby potlačili své osobní touhy a podřídili se vůli Boží.
Vydělávání peněz bylo podle populárních děl Cottona Mathera a Benjamina Franklina (jednoho z otců zakladatelů Spojených států) morálně posvěceným činem, přičemž největší šanci na úspěch měli poctiví a pracovití křesťané. Stále ještě vítězil idealismus.
Konzum ovládl všechno
Na počátku 19. století se však již původní pojetí úspěchu v národě začalo zvrhávat, protože americkou kulturu začaly ovládat síly konzumního kapitalismu. Peníze, moc a sláva se rychle staly hlavními kritérii hodnocení úspěchu, což urychlilo míru soupeření v každodenním životě.
Při určování toho, zda člověk je či není úspěšný, se začalo ve velké míře spoléhat na různé vnější ukazatele - příjem, bydlení, zaměstnání, vzdělání a dokonce i oblečení.
O dvě století později je soutěživost více než kdy jindy vetkána do struktury každodenního života. Standardizované testy se staly všudypřítomnou součástí vzdělávání a učí děti, že úspěch a předpoklady k němu se dají měřit. Jako dospělí se neustále přetahujeme o pozice, snažíme se dostat do nejkratší fronty, nebo do nejrychlejšího pruhu pro auta, abychom ušetřili čas. Agresivní myšlení a chování nejen akceptujeme, ale i odměňujeme, což vede k tomu, že naše společnost je jak z hlediska jedince, tak kolektivu založena na soutěžení.
V rámci takového modelu však může být relativně málo vítězů, takže se mnozí z nás cítí jako poražení, přestože mají být na co hrdí. Většina z nás je zapojena do absurdní snahy překonat jeden druhého, abychom dosáhli vrcholu, což je snaha o to směšnější, že žádný skutečný vrchol neexistuje. Vždycky je tu někdo jiný, kdo má víc peněz, moci nebo slávy.
Jak to změnit?
Existuje alternativní životní cesta, která by vycházela z vnímání sebe sama jako jednotlivce, a ne jako soutěžícího? Existuje způsob, jak definovat úspěch, který se neopírá o honbu za penězi, mocí nebo slávou?
Naštěstí se zdá, že ano. Pro svou knihu Success Built to Last z roku 2006 vyzpovídali odborníci na leadership a wellbeing Jerry Porras, Stewart Emery a Mark Thompson 300 "pozoruhodných lidských bytostí z celého světa" ve snaze zjistit, co mají úspěšní lidé společného.
Byli mezi nimi miliardáři, generální ředitelé, prezidenti států, nositelé Nobelovy ceny a celebrity. A jaké bylo hlavní zjištění této ambiciózní studie? "Když úspěch znamená jen bohatství, slávu a moc, netrvá dlouho a není uspokojivý," uzavřeli spoluautoři.
Opravdovým receptem na úspěch spojený se štěstím je dělat to, co vás baví. “Tajným receptem, jak být skutečně úspěšným dělat to, co vás baví a neustále přijímat nové výzvy. Vzhledem ke všem faktorům, které ovlivňují náš život, je to sice těžký úkol, ale existují důkazy, které naznačují, že opuštění soutěživého života ve prospěch života, kde se myslí na vlastní zájmy, může vést k většímu naplnění a spokojenosti,” uzavírají autoři knihy
