Multitasking: U žen není vrozený, jen se od nich automaticky očekává

Ženy nemají nadpřirozené schopnosti

Ženy nemají nadpřirozené schopnosti Zdroj: Photo by Harry cao on Unsplash

„Jak to, že nezvládáš dělat dvě věci najednou? Vždyť jseš ženská!“ Taky jste tuhle větu už slyšeli? Já stokrát. Třeba od bývalého přítele, který nechápal, jak to, že nevnímám, co mi říká, když telefonuju. Nezvládám dělat dvě věci najednou, protože jsem prostě neschopná. Dobrá zpráva ale je, že stejně neschopní jste i vy.

Multitasking, tedy výraz z angličtiny, který se vžil i u nás, je označení pro vykonávání dvou a více úkolů najednou. Podle všeobecně zažitého přesvědčení je doménou žen, kterým se na něj zřejmě při porodu nainstaloval nějaký speciální software. Pravda je ale taková, že jsme ho schopni všichni a nikdo úplně stejně kvalitně. Záleží na tom, jaké činnosti se rozhodnete najednou vykonávat.

Článek si můžete poslechnout i v audioverzi:

Jsou totiž aktivity, které zvládnete kombinovat poměrně snadno – například řízení auta. Levá ruka drží volant, pravá řadí, nohy šlapou pedály, do toho posloucháte rádio, kontrolujete zpětná zrcátka, značky, provoz na vozovce a nemáte problém. Že je řízení auta jen jedna aktivita? Ale kdeže, vzpomeňte si na svůj první den v autoškole, kdy jen to, že byste měli sundat ruku z volantu a zařadit rychlost, vám přišlo jako zbytečný hazard se smrtí. Postupem času se ale z řízení stala rutina, jen jakási sada naučených pohybů, nad kterými už mozek nemusí přemýšlet a vykonává je automaticky. To jediné, na co se soustředí, je dění na vozovce. Sice tedy ve chvíli, kdy sedíte za volantem, multitasking provozujete, ale vaši pozornost zaměstnává jen jedna aktivita. Je to podobné, jako když si půjdete zaběhat a poslouchat u toho podcast, nebo když budete jíst a u toho sledovat televizi.

Když mozek nestíhá

V momentě, kdy ale přidáte další aktivitu, která vyžaduje vaši pozornost, mozek jednoduše přestane stíhat. Představte si, že byste si při řízení auta četli. Je to naprostý nesmysl, protože oči musíte upínat na vozovku? Dobrá. A co kdybyste u řízení vyřizovali pracovní hovory nebo se o něčem důležitém přeli s partnerem? Pokud máte pocit, že když máte hovor puštěný ve sluchátkách nebo přímo do kabiny vozu a volné ruce, tak je všechno v pohodě, jste na omylu.

Honza Vojtko o genderové rovnosti

Video placeholde
O čem se mlčí: Genderová rovnost • Videohub

Váš mozek se ve skutečnosti nevěnuje telefonátu i dění na vozovce současně, ale mezi jednotlivými úkony přepíná. Co se stane, když se zrovna soustředíte na telefon a do vozovky vám znenadání vběhne teenager se sluchátky? Tušíte správně – mozek se musí přepnout, a jeho reakční doba je tak mnohem delší. Je přitom úplně jedno, kolik tisíc kilometrů máte naježděno a jak perfektní jste řidiči. V momentě, kdy se stane něco neočekávaného, vám rutina nepomůže.

Podobně je to s dalšími činnostmi, z nichž obě vyžadují, abyste jim věnovali pozornost. Nemůžete se naučit na zkoušku, když u toho posloucháte podcast, nezvládnete sledovat děj filmu, pokud si u něj scrollujete sociálními sítěmi, a nedokážete odepisovat na mail a vnímat, co vám říká partner. Prostě jednu věc vnímat nebudete, protože váš mozek to zkrátka neumí. Kde ale tedy vznikl mýtus, že ženy multitasking, na rozdíl od mužů, zvládají? Jako v tolika věcech i zde můžeme, s notnou dávkou sarkasmu, poděkovat genderovým stereotypům. Narodili jsme se do společnosti, v níž ženy odmalička dostávají panenky a kuchyňky a kde je ostuda, když si se stejnými hračkami chtějí hrát kluci, kteří přece mají autíčka a pistolky.

Do společnosti, kde se stále drží zažité představy, že muži loví, zatímco ženy se starají o oheň v jeskyni. V současné době tak můžeme pozorovat fascinující paradox, kdy i v domácnostech, v nichž žena vydělává víc peněz než muž, je stále péče o domácnost z velké většiny na ní. Ženy tak aktivity, jako je péče o domácnost, o děti, vaření a jejich organizace, dělají mnohem častěji než muži. Spoustu z nich proto mají zautomatizovanou. Jednoduchým příkladem je vaření. Pokud budete připravovat jídlo, které jste dělali už stokrát, máte ho v malíčku a nemusíte se soustředit, klidně přitom zvládnete zhlédnout nejnovější díl oblíbeného seriálu. Když se ale rozhodnete uvařit něco nového podle receptu, najednou to bude výrazně složitější.

Ženský a mužský mozek neexistují

Že ženy mají při takzvaném multitaskingu úplně stejné problémy jako muži, dokázal i mezinárodní výzkum v roce 2019, jehož závěry vyšly v odborném časopise PLOS One. Tento výzkum testoval, jestli jsou ženy schopné přepínat mezi jednotlivými úkoly rychleji, a vykonávat tak víc úloh současně. A navzdory všeobecně rozšířenému mýtu se ukázalo, že naše mozky jsou na tom úplně stejně. Obě pohlaví dostala za úkol identifi kovat písmena a číslice.

V některých částech pokusu museli účastníci dávat pozor na dva úkoly současně (jednalo se tedy o multitasking), v jiných jen postupně přepínali koncentraci. Vědci následně měřili reakční čas i přesnost odpovědí a zjistili, že plnit dva úkoly současně bylo mnohem složitější než plnit je postupně. Výsledky u obou pohlaví dopadly hůř jak v přesnosti, tak v délce plnění úkolů.

Přesto po ženách stále chceme, aby byly schopny vykonávat víc činností najednou, a to jednoduše kvůli zažitým stereotypům. Očekáváme, že je ženy zkrátka vykonávat musejí. Mozek žen ale při multitaskingu trpí úplně stejně jako mozek mužů. Vědecké studie pak ukazují, že po narození dítěte jsou matky obecně až v dvojnásobně větším časovém presu než otcové. Často se tolik nevyspí, protože jsou to ony, kdo k dítěti vstává v průběhu noci, a také v drtivé většině častěji opouštějí placenou práci, aby se věnovaly péči o dítě a o domácnost.

Druhé dítě pak tyto rozdíly prohlubuje ještě víc, a matky tak velmi často trpí dlouhodobým zhoršením psychického zdraví. Přirozeně také jako manažerky dětí a domácnosti na sebe nakládají nesrovnatelně větší mentální zátěž spojenou s organizací každodenních povinností. Jsou to ony, kdo má přehled o tom, jestli dochází toaletní papír, tablety do myčky nebo prací prášek, kdo přemýšlí nad tím, co bude k večeři a co nakoupit na nedělní oběd, drží v hlavě, kolik čistých ponožek má jejich partner v šuplíku, a bez problémů vám vysypou, kdy má které dítě jaký kroužek, zápas nebo písemku z chemie. Nemají tak biologickou výhodu, spojenou s jejich pohlavím nebo chromozomy, ale jen naučený sled událostí a aktivit, protože někde v hloubi duše vědí, že jim nic jiného nezbývá, protože to za ně nikdo jiný neudělá.

Utrpení superhrdinek

Superhrdinkám by pomohlo si uvědomit, že ačkoli všechny tyto věci vykonávají, neznamená to, že se je perfektně naučily, ale že jejich mozek trpí pod nánosem informací a úkolů, psychické zdraví strádá s každým dalším dnem, kdy mu takto nakládají.

Plánování a organizování věcí je samo o sobě práce na plný úvazek a my po ženách chceme, aby věci organizovaly, plánovaly a zároveň je i vykonávaly. A k tomu ještě chodily do práce. Vzniká tak obrovská psychická zátěž z pocitu, že si nemohou dovolit na nic zapomenout. Na vyzvednutí dárku pro tchyni, objednání granulí pro psa, vyžehlení košile na školní focení, dokončení projektu v termínu. Je to věčná, neskutečně vyčerpávající, a co je nejhorší, úplně neviditelná práce, o které nemá drtivá většina heterosexuálních mužů nejmenší ponětí, protože se jich nikdy netýkala.

To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.

Cesta z kruhu

Samozřejmě že nás to nikdo nenutí dělat s pistolí u hlavy, ale současně si moc dobře uvědomujeme, že pokud to dělat přestaneme, bude tím trpět celá rodina. Rezignovaně tedy přijímáme fakt, že pro dobro všech budeme věnovat i nadále 25krát víc hodin domácím pracím než muži. Pro dobro všech, kromě nás samotných. Co s tím? Rozhodně si neříkejte o pomoc!

Když od vás totiž partner bude očekávat, že mu řeknete, kdykoli budete potřebovat jeho pomoc, nevědomky vám dává najevo, že odmítá svůj podíl na psychické zátěži, a role manažerky domácnosti se nezbavíte. A stále bude vaše povinnost vědět, co a kdy je potřeba udělat. Také slovo „pomoc“ je naprosto nesmyslné. Vy s péčí o domácnost pomoci nepotřebujete, protože péče o domácnost není na vaší zodpovědnosti.

O domácnost by měl pečovat každý, kdo v ní žije. Váš partner vám tedy skutečně nepomáhá, ale prostě se stará o prostředí, ve kterém žije. Pokud opravdu oba toužíte po změně, musí si váš protějšek uvědomit, že domácnost je také jeho zodpovědnost.

Zkuste si rovnocenně rozdělit opakující se nedůležité povinnosti a postupně směřujte k těm důležitějším. Občas si vyměňte role a jednou začas opusťte dům bez postarání se o všechno, aniž byste se u toho cítila provinile. Mýtus, že jste superhrdinka, musíte vyvrátit nejdřív u sebe doma, ale je dobré ho vyvracet i jinde, například v práci, kde se vám možná také kupí víc úkolů než vašemu mužskému kolegovi, protože i tam bude pravděpodobně panovat nesmysl, že ženy přirozeně zvládají multitasking. 

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 10/23