Mužská a ženská energie: Kdo je vlastně zvíře a komu patří růžová

Zdroj: Alexander Grey on Unsplash

Jak je na tom vaše vnitřní bytost? Cítíte dostatek ženské energie? A co vy, pane? Nekastrujete svoji mužskou energii? Jste prostě vůbec dost chlap nebo dost ženská?

Když si do vyhledávače zadáte termín mužská nebo ženská energie, vyjede vám spousta výsledků. Většina z nich je zaměřená na jakýsi duchovní proces hledání a posílení sebe sama a samozřejmě také na partnerské vztahy. Jasně že vám to skřípe, když vy jste víc položená v mužské energii a jeho tak nutíte, aby ho ovládala energie ženská, to potom nemůže ladit. Každý z nás si pod ženskou a mužskou energií něco představí. Co to ale opravdu je, už se nikde moc nedočtete. Tedy pokud se nechcete spokojit se snůškou genderových stereotypů, jako že žena je křehká, pečující, ustupující a emotivní, muž silný, rozhodný, cílevědomý a agresivní.

Poslechněte si článek v audioverzi:

Onu magickou „energii“ máme tendenci stavět na emocích a přívlastcích, jenže žádná emoce není mužská nebo ženská, i když se ji stovky let do těchto škatulek snažíme nacpat. Vztek není jen výsadou mužů. Podívejte se na malé děti, máte pocit, že se holčičky méně vztekají? Možná časem. Není to ovšem proto, že by nad jejich rostoucími tělíčky převzala kontrolu ženská energie, ale proto, že jim to odmalička vtloukáme do hlavy.

Kolikrát jste jako malá slyšela, že holky se nevztekají, nekřičí, neperou se, nemračí a nemluví sprostě? A kolikrát jste slyšela v dospělosti, co všechno pravá dáma nedělá a že jestli budete nosit a dělat to a to, tak vás žádný muž nebude chtít? Chlapci na tom nejsou o moc lépe, pro ně se zase nehodí ženská energie. Kluci nebrečí, nehrají si s panenkami, nemazlí se s tatínkem, a když jim někdo dá ránu, tak ji musejí vrátit, jsou přece chlapi! To, že muži musejí být za každou cenu silní a nehroutit se, si pak chlapečci přenášejí do dospělosti, v případě psychicky náročných období ze studu nevyhledají pomoc odborníka, ale sáhnou po návykové látce a nad ženami také suverénně vedou v počtu sebevražd. Pěkně děkuju za takovou mužskou energii.

V hlavě máme to stejné

Nikdo se nesnaží tvrdit, že muži a ženy jsou biologicky stejní. Nicméně co se mozků týče, ty víceméně stejné jsou, jak dokázalo mnoho studií v předchozích letech, včetně studie Lise Eliot, neuroložky a autorky knihy Pink Brain Blue Brain. Mozek žen je sice v průměru zhruba o 10 % menší, nicméně to jsou všechny ženské orgány vzhledem k tomu, že i ženy jsou v průměru menší než muži. Jak je tedy možné, že ženy jsou opravdu lepší v péči o druhé a muži v přivrtávání poliček? Odpověď hledejte v děloze. Respektive v otázkách okolí, které přijdou poté, co jim oznámíte, že čekáte potomka. Nejčastěji totiž uslyšíte: „A bude to chlapeček, nebo holčička?“

O genderových stereotypech s Honzou Vojtkem

Video placeholde
O čem se mlčí: Genderová rovnost • Videohub

Pohlavím a genderem jsme jako společnost nepochopitelně posedlí. Plod ještě nemá ani vyvinuté končetiny, ale my už chceme vědět, jestli bude nosit růžové, nebo modré bodíčko. Nejabsurdnější je, že na tom vůbec nesejde. Doby, kdy jste potřebovali mužského potomka, aby po vás měl kdo nastoupit na trůn, nebo aspoň převzít grunt, jsou už dávno pryč. Naše potřeba vědět, co bude mít miminko mezi nohama, je proto jenom společensky zajetý zvyk. Ovšem ovlivňuje spoustu věcí – od toho, jakou barvou vymalujeme pokoj, přes nákup hraček po představy, které si do dítěte začneme projektovat. V neposlední řadě ovlivňuje také to, jak se k němu budeme prakticky od narození chovat. A právě tady se rodí všechny ty počátky nesmyslů o mužských a ženských energiích. Ve stereotypech, které lidem přisuzujeme podle toho, s jakým pohlavím se narodili. A které v dětech ochotně živíme, protože jsme jim kdysi sami uvěřili.

Muži to umějí taky

Když se opravdu hluboce zamyslíte nad reálnými rozdíly v chování mužů a žen, sami přijdete na to, že žádné nevychází z jakési jejich mystické „přirozené podstaty“. Mnohem větší roli v tom hrají geny a právě sociální faktory. Muž, který žije sám, nezemře zavalen nepořádkem a hladový, protože vaření a úklid jsou přece přirozeně ženské práce. Normálně si po sobě uklidí a uvaří si, ostatně spousta nejlepších světových šéfkuchařů jsou muži. Ženě se při porodu nenahraje software, jak umýt miminku zadek nebo ohřát mléko, musí se to normálně naučit. Možná jsou statisticky v péči o děti skutečně lepší ženy než muži, rozhodně to ale není díky nějaké magické schopnosti související s jejich pohlavím. Na vině bude spíš skutečnost, že ženy berou v porovnání s muži v České republice stále o 17 % nižší platy, a tak jsou to v drtivé většině případů ony, které odcházejí na rodičovskou dovolenou nebo berou OČR, když jsou děti nemocné. A není žádným překvapením, že v jakékoli aktivitě bude lepší člověk, který se jí věnuje pravidelně na denní bázi, než ten, který ji dělá párkrát do měsíce.

Rozdíly mezi muži a ženami jsou vděčné téma. Je totiž srozumitelné, týká se úplně každého a může nás snadno stavět do pozice: Sparta, nebo Slavia? Kopete za jeden z těchto fotbalových týmů, soupeříte o to, který je lepší, smějete se chybám a nedostatkům toho druhého. Jenže tenhle přátelák nekončí remízou, ale prohrou obou stran a takovou divnou pachutí v šatně. Není to proto, že byste v sobě měli jedné energie moc a druhé málo, ale proto, že je to všechno jeden velký nesmysl, který bude muset rozbourávat ještě několik generací, než si jej konečně vyženeme z hlavy. 

Obchodníci s energií

Na nesmyslných principech mužské a ženské energie často staví svůj byznys nejrůznější samozvaní koučové a koučky, kteří vám za desítky tisíc korun zaručí, že z víkendového hledání vnitřní ženy nebo muže odjedete celí v souladu a magicky tím vyřešíte všechny potíže, především ty vztahové. Kromě toho, že tyto podvodné kurzy staví většinou na lidském neštěstí, podporují nesmyslné stereotypy, že muž má brát a žena dávat. Probouzí v mužích i ženách dojem, že oni jsou viníky svých vztahových problémů, protože svojí neladící energií protějšek dráždí. Není proto výjimkou, že například udržují ženy ve vztahu s násilníky, protože „si za to přece můžou samy“. Extrémní byly i případy, kdy přímo na těchto seminářích, za cílem probuzení ženské energie, docházelo k sexuálnímu zneužívání klientek.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 2/24