Všechno je tu boží? I pozitivita může být toxická
Představte si, že se cítíte pod psa, ale místo toho, aby vám někdo naslouchal a podpořil vás, slyšíte: „Usměj se a bude ti líp!“ Zní vám to povědomě? Tato situace odráží něco, čemu se říká falešná nebo také toxická pozitivita. Tlak na to, abychom se vždy tvářili optimisticky, i když se uvnitř cítíme jinak. Vždyť, koneckonců, bolest je příležitost, co tě nezabije, to tě posílí, tak jaképak smutnění, nasaď úsměv a svět bude zase v pořádku. A co když ne? Co když nám tato neustálá potřeba předstírat, že je všechno v pohodě, ve skutečnosti ubližuje?
Co je to toxická pozitivita?
Toxickou pozitivitou se označuje přístup, kdy se lidé nutí být neustále šťastní a pozitivní, bez ohledu na to, jak se doopravdy cítí. Ano, na jednu stranu platí, že „jaké si to uděláš, takové to máš“ a „všechno je jen otázkou pohledu“. Pokud se ale v každé situaci budeme snažit být optimističtí, pozitivní či veselí, budeme pravděpodobně ignorovat nebo potlačovat negativní emoce a náš pohled na svět bude optimistický jen zdánlivě. Tento jev není tak ojedinělý, je navíc často poháněn sociálními médii: tam se smutek, naštvání nebo zklamání nenosí. A pokud ano, tak jen ve chvíli, kdy už je dokonalá bytost za tím vším, a ze všeho vyšla posílena.
Článek si poslechněte v audioverzi:
Příklady toxické pozitivity
Procházíte složitým obdobím a někdo vám řekne: „Ale co, mohlo by být ještě hůř. Podívej se na děti v Africe…“ Ano, děti v Africe jsou na tom jistě hůře, vy ale žijete jinde a to, že se má někdo někde hůře ještě neznamená, že nemáte právo na vlastní pocity. Jaké jsou další příklady toxické pozitivity?
V práci: Pokud zažíváte silný stres v zaměstnání a svěříte se svému kolegovi, který na to reaguje slovy: „Buď rád, že máš práci,“ místo aby naslouchal vašim obavám, jde o falešnou pozitivitu. Tím, že se problém bagatelizuje, se situace může ještě zhoršit.
V osobním životě: Při ztrátě blízké osoby můžete slyšet věty jako: „On/ona už je na lepším místě, všichni tam jednou musíme.“ Tato slova, i když jsou dobře míněná, mohou znít jako ignorování hluboké bolesti, kterou prožíváte.
„Dobrá rada“: Člověk trpící depresí může často slyšet rady typu: „Mysli pozitivně a bude ti líp,“ což nejenže ignoruje komplexnost duševního onemocnění, ale také může způsobit, že se dotyčný bude cítit ještě hůř, protože nedokáže splnit „jednoduchou“ radu.
Když se stanete rodičem: Představte si matku, která po náročném dni s dětmi sdílí svou frustraci s kamarádkou. Místo podpory ale slyší: „Jen si užívej každý moment, je to jen období, ani se neotočíš a půjde na vysokou.“ Zlehčování jejích pocitů ale vede k jedinému: nedůvěře v to, že jsou oprávněné a k sebeobviňování, že si mateřství nedokáže užít. To pak může prohloubit pocit nepochopení, osamění a izolace.
Tlak sám na sebe: Představte si, že vaše rande nedopadlo tak, jak jste si přáli. Můžete potlačit svůj smutek a hodit to za hlavu s tím, že pro jedno kvítí slunko nesvítí… a soustředit se na další. Můžete ale popřemýšlet o tom, proč vás to tak rozesmutnilo. Proč je vám to líto, co konkrétně vás na tom člověku přitahovalo a co třeba udělat, aby to příště dopadlo jinak.
Proč falešná pozitivita škodí
Když se neustále nutíme do toho, abychom se cítili šťastně, ignorujeme signály našeho těla a mysli, které nám říkají, že něco není v pořádku. Potlačování negativních emocí může mít za následek fyzické zdravotní problémy, jako jsou bolesti hlavy, problémy se spánkem nebo zvýšená hladina stresového hormonu (kortizolu). Psycholožka Juhee Jhalani na webu LiveStrong upozorňuje, že zatímco pozitivní myšlení může být prospěšné, přehnaný důraz na „jen pozitivní vibrace“ může vést k vyšší úrovni stresu a úzkosti.
Pokud máte tendenci vidět vše růžově, i když to tak úplně není, můžete přehlédnout důležité problémy, které by měly být řešeny. Ignorování nepříjemných pocitů může totiž časem vést k ještě větším potížím. Zkuste si občas položit otázky jako: „Jak se doopravdy cítím?“ nebo „Před kým se vlastně přetvařuji?“
Přijmout, že ne všechno je vždy perfektní, není žádná slabost. Naopak, být k sobě upřímný a vnímat realitu takovou, jaká je, vám pomůže žít spokojenější život.
Jak čelit falešné pozitivitě?
Je důležité si uvědomit, že všechny emoce, včetně těch negativních, mají svou hodnotu. Psycholog Daniel Goleman vysvětluje: „Negativní emoce nám poskytují důležité informace o našich potřebách a přáních.“ Je důležité dovolit si prožít smutek, zlost nebo frustraci, protože jen tak můžeme plně pochopit, co se s námi děje.
Pokud cítíte potřebu sdílet své pocity, vždy vyhledejte osoby, které jsou ochotné skutečně naslouchat, a ne jen poskytovat rychlé rady. Sdílení opravdových emocí a pocitů může pomoci při jejich řešení.
Jak se falešné pozitivitě vyhnout?
Vyhnout se falešné pozitivitě vyžaduje uvědomění a snahu o autentičnost v našich pocitech a komunikaci s ostatními. Zde je několik kroků, jak na to:
Přijměte své emoce: Uvědomte si, že všechny emoce - jak pozitivní, tak negativní - jsou přirozené a mají svůj smysl. Místo potlačování smutku, hněvu nebo frustrace se pokuste tyto pocity zpracovat a pochopit, co vám chtějí sdělit. Ano, nepůjde to hned, ale všichni víme, že práce na sobě se vždy vyplácí.
Autentičnost v komunikaci: Když s někým hovoříte o jeho problémech, nesnažte se okamžitě vše obrátit na něco pozitivního. Místo toho zkuste dotyčného vyslechnout, vyjádřit pochopení a nabídnout pomocnou ruku (pokud je to možné). Například místo: „To bude dobré“ zkuste říct „Chápu, že je to pro tebe teď těžké, jak ti můžu pomoct?“
Stanovte si realistická očekávání: Buďte realističtí v tom, co očekáváte od sebe i od druhých. Život přináší různé situace a opravdu není možné být neustále šťastný. Smiřte se s tím, že jsou dny, kdy se nemusíte cítit dobře, a to je v pořádku.
Podpora a sdílení: Obklopujte se lidmi, kteří vám umožní otevřeně sdílet své pocity bez nutnosti cokoli předstírat. Sdílení opravdových emocí s někým, kdo je ochotný naslouchat, vám pomůže cítit se pochopený a podpořený.
Vzdělávejte se: Čtěte knihy a články na toto téma, nebo se účastněte workshopů zaměřených na sebepoznání. Tím se naučíte lépe rozpoznávat a přijímat své vlastní emoce i emoce druhých.
