Umění single-taskingu jako cesta k vnitřnímu klidu
Často máme pocit, že čím víc toho zvládneme najednou, tím jsme lepší. Jenže mozek to vidí jinak. V době, kdy je naše pozornost rozbitá do stovek drobných úkolů, může být to největší vítězství jednoduché: Soustředit se. Jak na to?
Je ráno. Rovnou po probuzení saháte po mobilu a začínáte scrollovat. Mezitím jdete automaticky do kuchyně. U toho rychle zkontrolujete e-maily, samozřejmě přichází notifikace z Teamsů, děti na vás volají z pokoje – a v hlavě si ještě skládáte nákupní seznam nebo co všechno máte dnes zařídit.
Znáte to? Multitasking. Slovo, které vypadá jako superschopnost moderní ženy či moderního muže. Ale už dávno víme, že je to past.
Všude se po nás chce víc. Více výkonu, víc odpovědí, víc zvládnutých věcí najednou. Jenže v tom víc někdy ztrácíme to nejcennější – pozornost, vnitřní klid a radost z přítomnosti. Děláme to, protože máme pocit, že musíme. Že když zvolníme, něco ztratíme. Že přestat reagovat okamžitě je znakem slabosti. Jenže možná je to naopak. Možná právě tím, že pořád skáčeme z jednoho do druhého, ztrácíme sami sebe.
Zpomalení jako revoluce
Psychologové mluví o fenoménu single-taskingu – tedy vědomém soustředění se jen na jednu věc v daný okamžik. Zní to jednoduše. Ale v době, kdy si náš mozek zvykl na neustálé přepínání mezi podněty, je to téměř revoluční čin. A hlavně, neuvěřitelně účinný.
Podle výzkumů z University of California trvá mozku v průměru 23 minut, než se po vyrušení znovu plně soustředí na původní úkol. Jinými slovy – když se necháme rozptýlit, nejenže ztrácíme čas, ale přicházíme i o kvalitu své práce a o energii.
„Mozek není stavěný na skákání z jednoho úkolu na druhý. Neustálé přepínání nás stojí kapacitu, soustředění i radost z práce,“ říká neuropsycholog Earl Miller z MIT, který se dlouhodobě věnuje výzkumu kognitivní zátěže.
Za chvilku
Můj kamarád Tomáš je učitel na střední škole a milující táta dvou dětí. Jako správný učitel má rád vše pod kontrolou – práci, domácnost i volný čas. „Přes den jsem učil, mezitím o přestávkách odpovídal na zprávy ve všech online skupinách, po škole vyzvedával děti a plánoval s manželkou náš týden a program pro volný čas a večer ještě opravoval testy u televize,“ popisuje.
Zlom přišel ve chvíli, kdy ho jeho malý syn poprosil, aby si spolu šli hrát. „Řekl jsem: Jasně, za chvíli, jen tohle dopíšu. Nejenže můj kluk odešel do pokoje sám, ale řekl: Jako vždycky… Na nic nečekal. Došlo mi, že vlastně nejsem nikde úplně přítomní. Ani v práci, ani doma. Všude jen napůl.“
Od té doby se Tomáš snaží dělat věci jinak. Ráno si telefon nechává v tašce, doma věnuje každému dítěti deset minut jen „pro něj“ – bez obrazovek, beze spěchu. „Ne vždycky se to daří. Ale když jo, mám pocit, že konečně zase vnímám vlastní život. Prostě se to ostatní nezblázní.“
Proč multitasking nefunguje, i když si myslíme, že ano. Zní to paradoxně. Děláme víc věcí najednou, abychom ušetřili čas – a přitom ho ve skutečnosti ztrácíme. Dlouhodobé výzkumy ukazují, že multitasking zvyšuje chybovost, stres i mentální únavu. A co víc, naše práce bývá povrchnější.
„Mozek není uzpůsobený k paralelnímu zpracování více náročných úloh,“ říká neuropsycholožka Gloria Marková, která se věnuje výzkumu digitální pozornosti. „Když přeskakujeme z jednoho na druhé, dochází k tzv. kognitivnímu tření – ztrácíme plynulost, souvislosti i hlubší porozumění.“
Single-tasking jako nástroj sebelaskavosti
Možná to není jen o efektivitě. Možná je to i o něčem hlubším. Dovolit si věnovat plnou pozornost jedné věci je akt respektu – k sobě i ke světu. Když jíme bez telefonu. Když si vyhradíme 30 minut na psaní textu, aniž bychom odpovídali na zprávy. Když jsme plně s dítětem, partnerem, sami se sebou.
Najednou přestáváme „jen přežívat“ a začínáme opravdu žít. Lidé, kteří praktikují vědomé soustředění, častěji popisují nižší úroveň úzkosti, méně přetížení a lepší spánek. Ne proto, že by měli méně úkolů, ale proto, že mají jasnější mysl.
Jak si single-tasking vyzkoušet v praxi? Nečekejte na ideální chvíli – stačí začít drobnostmi:
Zaměřte se na jednu věc. Vyberte si jeden konkrétní úkol. Zavřete ostatní aplikace, vypněte notifikace, odložte telefon. Zní to jednoduše, ale možná to bude chtít trochu cviku.
Nastavte si časový blok. 25–45 minut bez přerušení (tzv. technika Pomodoro) vám pomůže vrátit se ke koncentraci. Po bloku si dejte krátkou přestávku.
Dejte si jasný cíl. Řekněte si: „Teď se chci věnovat jen tomuto úkolu“. Zdánlivě jednoduchá věta, která má ale velkou sílu.
Respektujte své tempo. Některé dny vám to půjde, jiné ne. Single-tasking není výkon – je to návyk, který se buduje postupně.
Každý den si vyberte jednu činnost, kterou uděláte vědomě a bez vyrušení. Může to být ranní péče v koupelně, jízda MHD, chvilka čtení.
Nastavte si časovač na 10 minut. Žádný multitasking, žádné přepínání. Ale ani nepříjemná povinnost. Jen ta jedna věc.
Sledujte, jak se budete cítit.
