Štěstí přijde, když pořádně makáte... Anebo ne? Jak se nenechat terorizovat wellbeingem

Rozhodla jsem se, že jeden měsíc v roce zkusím vědomě dělat kroky k tomu, abych byla v životě šťastnější, spokojenější, rozvíjela sebe i vztahy kolem sebe a žila naplno. Zjistila jsem, že na to nemám čas ani nervy. Ale zpátky na začátek.

Čánek si můžete poslechnout i v audioverzi:

Jednoho nedělního odpoledne jsem si sedla s diářem, abych si naplánovala následující den. Plánování vám totiž podle life koučů pomůže být organizovaní a lépe využívat svůj čas. Naplánovala jsem si, že půjdu do postele v deset hodin a budu si hodinu číst, abych nekoukala do modrého světla. V jedenáct zhasnu, spát budu do sedmi, kvůli ideálním osmi hodinám odpočinku, vstanu, nechám telefon odložený, zacvičím si jógu, po ranní sprše si řeknu před zrcadlem pár afirmací, vyrazím do práce, vystoupím o dvě zastávky dřív, abych se prošla, protože chůze je zdravá.

Spokojenost + pocit naplnění + seberealizace = wellbeing

Markéta Burleová

Worklife Balance

V práci splním to-do list úkolů, které je potřeba udělat, po cestě domů nakoupím, doma uvařím večeři, kterou si společně sníme u stolu, nebudu tak často otevírat Instagram a Twitter, podvečer potom věnuji synovi a muži, abychom společně kvalitně trávili čas. Večer se důkladně odlíčím a nanesu pečující přípravky proti vráskám, krém na ruce i na chodidla, nebudu jíst čtyři hodiny před spánkem, pít kávu šest hodin před spánkem, projíždět telefon dvě hodiny před spánkem a další ráno nanovo.

Neklapla mi ani ta jóga. Ráno jsem ve spěchu uklízela kočičí zvratky, které se na zemi v noci objevily, vymýšlela, co dát synovi na svačinu do školy, protože chleba zplesnivěl, zjistila, že to tak tak stíhám na poradu, takže dvě zastávky pěšky nepřipadaly v úvahu, a v práci jsem zvládla sotva půlku úkolů, protože se nakupily další. Cestou domů jsem sice nakoupila a poté uvařila, ale místo kvalitně stráveného času s rodinou jsem prala a večer se svalila do postele s telefonem a za poslechu podcastů do něj koukala až do půlnoci. Usínala jsem s pocitem selhání, bez zenového klidu a spokojenosti, že využívám svůj potenciál naplno. Teror wellbeingu mě při scrollování dokonalými fotkami z exotických destinací, těl vypracovaných z posilovny a lákavě barevnými snídaněmi plnými ovoce, oříšků a tolik potřebné vlákniny zasáhl přímo na solar.

Proč jako nejste šťastní?

Wellbeing je slovo, které nemá jednotnou definici. V zásadě jde o celkovou osobní pohodu, o fyzické, duševní a emocionální zdraví. Byznys se zaručenými radami na šťastný život z něj ale udělal manuál slibující nespočet způsobů, jak se zlepšit. Větší výkonnost, vypracovanější tělo, mentální stabilita, čistější pleť bez vrásek, lesklejší vlasy, perfektní vztah, skvělý sex, dokonalé a šťastné děti, dokonalí a šťastní vy. Všichni musíme být šťastní. Pokud pociťujete smutek, je s vámi něco špatně. Máte přece všechno na dosah, všechno k dispozici, můžete dosáhnout, čeho jen si zamanete. Snažíte se vůbec? To, že nemáte čas, jsou výmluvy! Každý má čas, musíte si jen správně nastavit priority. Informace, že být šťastný a vyrovaný je náš každodenní cíl, kterého bychom se měli snažit dosáhnout, se na nás valí ze všech stran. A stačí k tomu přece jen drobnosti. Dost spát, vypnout sociální sítě, jít se projít, však je všechny znáte. Jenomže být neustále šťastný je nemožné. A být občas smutný, bez nálady nebo mít starosti je přirozené. Těžko říct, kdy jsme z těchto pocitů udělali něco negativního, něco, za co bychom se měli stydět a o čem bychom nikomu neměli vykládat, tedy kromě terapeuta, ale i tam bychom se za to měli trošku hanbit a pracovat na nápravě.

V pasti dokonalosti

Wellbeing, tedy cesta k celkové pohodě, nás paradoxně stresuje a šikanuje ještě víc, než kdybychom ji hodili za hlavu. A přitom na ní v zásadě není nic špatného. Ono je opravdu prospěšné mít dostatek spánku, zdravě jíst, přirozeně se hýbat, meditovat, pozitivně o sobě smýšlet nebo pečovat o své vztahy. Pokud se ale dostaneme do pasti, kdy si začneme vyčítat, že pro každodenní povinnosti kolem práce, dětí, placení hypotéky a vyskládání myčky nestíháme dostatečně duševně a fyzicky růst, padne na nás temnota, která s pohodou nemá nic společného.

Psychologové opakovaně popisují, že abychom dosáhli stanovených cílů, je potřeba, aby byly realistické. A snaha k jejich dosažení nás musí bavit, jinak se z toho stane ubíjející rutina, dřív nebo později se na to vykašleme a dostaví se tíživý pocit selhání. Nebo se také může stát, že pokud je naše motivace k sebezdokonalování nerealistická, sklouzneme k perfekcionismu. A to je obzvlášť zrádné, když si uvědomíme, že základní premisou wellbeingu je, že pouze svými činy můžeme dosáhnout svéno „nejlepšího já“. Když víte, že je to jen na vás, snadno podlehnete neustálé snaze být dokonalí a bezchybní, a s tím jde ruku v ruce vnitřní znechucení a pohrdání, když svoje očekávání nenaplníme. Dostáváme se tak do bludného kruhu, ze kterého se zase můžeme vytáhnout jen my sami.