Pět kroků, jak se bránit násilníkovi: Mysli, zakřič, utíkej, bojuj a sdílej

Pět principů, jak se bránit

Metoda, kterou Linda Štucbartová učí, se jmenuje ESD – Empowerment Self Defense. Vychází z více než padesátiletého výzkumu a stojí na pěti krocích: Mysli, Zakřič, Utíkej, Bojuj a Sdílej.

1. Mysli znamená vnímat své okolí, poslouchat intuici a znát své hranice. Často totiž hrozí riziko ne od cizího člověka na ulici, ale od někoho, koho dobře známe.
2. Zakřič není jen o síle decibelů, ale umět i křik používat, postavit se za sebe a umět říct „ne“, bez omluv a vysvětlování. „Kromě křiku trénujeme i komunikační formulaci dle principů nenásilné komunikace. Popis chování, popis emoce, pokyn pozitivně. Je daleko efektivnější říkat, co ostatní mají dělat, než co dělat nemají. A učíme i formulace měkkého ne ,Mám Tě ráda, ale toto neudělámʼ, popřípadě pracovní verze ,Respektuji Tě, ale toto neudělámʼ až po tvrdé ,Neʼ. Ráda přidám 5 pravidel: NE je celá věta. Na NE mám právo. Za NE se nemusím omlouvat. NE nemusím vysvětlovat. A zásadní: Říkám NE, když myslím NE,“ dodává Linda Štucbartová.
3. Utíkej představuje nejen fyzický útěk, ale i deeskalaci konfliktu, tedy umění rozhovor zklidnit nebo z něj včas odejít. „Tento princip je velmi podceňovaný, ale sám Sun Tzu, Mistr války, říkal: ‚Vyhraná bitva je taková, která nenastala’,“ upozorňuje zakladatelka programu s tím, že u profesí, které se často dostávají do kontaktu s tzv. klientským násilím, jako jsou učitelé, zdravotníci, úředníci, sociální pracovníci nebo pracovníci reklamací či call center, je toto zcela zásadní bod.
4. Bojuj zahrnuje jednoduché techniky, které mohou zachránit zdraví či život. „Neučíme boj, ale jak se ze situace dostat. Zaměřujeme se na vnímání prostředí, práci s osobní zónou a práci s prostorem. U technik potom vycházíme z poučky ,použij silné části svého těla vůči slabým částem těla protivníkaʼ. Učíme úder hrotem dlaně a dva typy kopů. Ale zároveň nacvičujeme blokaci ran, vysmeknutí ruky. Veškeré techniky doprovázíme hlasem. Často totiž k boji ani nedojde, stačí kombinace útěk a křik,“ popisuje lektorka Štucbartová.
5. Sdílej zdůrazňuje, že zkušenost s násilím si člověk nemá nechávat pro sebe. Sdílení pomáhá nejen oběti, ale i jejímu okolí. „Za násilí může vždy agresor, nikoliv oběť. Stud není na místě. Ale pozor. Ne každý vás vyslechne. Ne každý vás podpoří. Znáte rčení nevyžádaná rada je rada pana Smrada? Součástí přístupu Sebeobrany pro všechny jsou i techniky naslouchání, vhodných reakcí a zásadní odsouzení sekundární viktimizace, které je v Česku stále ještě hodně,“ poznamenává Linda Štucbartová.

Znásilnění má zpravidla velmi málo společného se sexem, říkají Jasmína a Pavel Houdkovi

Brigita Zemen

Rozhovory

Proč je hlas tak mocný

Hlas je podle expertky „první linií obrany“. Nejenže aktivuje okolí, ale také mění psychologickou dynamiku situace. Potenciální oběť se přestává chovat pasivně a přebírá iniciativu. To může agresora vyvést z míry a narušit jeho „scénář“.

Křik zároveň pomáhá překonat biologickou reakci ztuhnutí, která je u stresu běžná. „Proto hlas musíme trénovat vědomě. Na kurzech si lidé zkoušejí postavit se do pevného postoje, nadechnout se a nahlas zakřičet ‚STOP‘ nebo ‚DOST‘. Zpočátku je to nepříjemné, ale už po několika pokusech přichází pocit síly a jistoty,“ povzbuzuje Linda Štucbartová.

Když ozvat se není snadné

Zároveň ale křik bývá pro ženy tím nejobtížnějším krokem. „Spousta žen má s křikem opravdu problém. Nejde jen o křik, ale i o vymezení hranic. Jsme vychovávané jako hodné holky. A agresor toho potom využívá například výhrůžkou: ‚mlč a nic se ti nestane’ nebo ‚pojď se mnou a nic se ti nestane’. Pokud máme nastavený program vyhovět, tak často podlehneme. Ženy si predátor často vybírá podle domněnky, že se nebudou bránit a zamrznou. A proto velmi často hlasité ohrazení stačí. A pozor, žádost o pomoc musí být adresná. I to je potřeba nacvičit: ‚pane v modré bundě, pojďte sem, paní s červenou kabelkou zavolejte policii’,“ radí odbornice.

Stres z druhé ruky: Úzkost ostatních vás může vyčerpat víc než vaše vlastní

Markéta Burleová

Průvodce světem psychologie

Mužům, kteří jsou terčem jiného typu násilí než ženy, naopak často činí problém princip „Utíkej“. „Pokud se nechají vyprovokovat, tak zpravidla dostanou ‚nakládačku’. Agresi totiž vyprovokuje jeden jedinec, který tam má i pár kamarádů, co se také mají zájem poprat. Zde je důležité zvládnutí ega, deeskalační komunikaci postavenou zejména na neverbální úrovni a ano, slyšíte dobře, možná i omluvou,“ míní advokátka.

Nejen pro oběti, ale i pro svědky

Metodika ESD se netýká jen situace, kdy se člověk stane obětí agrese. „Často se mě lidé ptají, jak správně zareagovat, když sami vidí nějakou formu agresivního jednání. I této problematice se věnujeme a zaměřujeme se i na svědky. A opět máme 5 principů,“ konkretizuje Linda Štucbartová tzv. principy 5D:

• Direct – přímá reakce: například při obtěžování v tramvaji říct „Toto chování je nevhodné“ nebo v rámci komunikace „Tento komentář není vhodný“.
• Delegate – požádat o pomoc někoho jiného: přivolat řidiče autobusu, další kolemjdoucí, ochranku nebo policii. Počet lidí rovná se síle.
• Distract – odvedení pozornosti: tvářit se, že jsem něco ztratil a upoutat pozornost na sebe, předstírat, že se s terčem útoku známe nebo se zeptat na cestu.
• Document – pořídit záznam, fotku či video, pokud je to bezpečné a agresor to neuvidí, a předat ho oběti.
• Delay – poskytnout podporu po incidentu: oslovit oběť, zda je v pořádku, nabídnout, že půjdete kousek s ní.

„Každý si může vybrat krok, který je mu blízký, důležité je nebýt pasivním svědkem,“ uzavírá Linda Štucbartová.