Psychologika 15: Není to návštěva z pekla, ale spánková paralýza. Jak na ni vyzrát?
Máte pocit, že když se v noci s hrůzou probudíte, nemůžete se pohnout a lapáte po dechu, sedí vám na hrudníku temný démon a snaží se vás uškrtit? Omyl. Ve skutečnosti jste jen obětí vlastního zmateného mozku, který tak trochu zapomněl, že už nespíte. Spánková (neboli mezo-spánková) paralýza totiž není útok nadpřirozených sil, ale jen drobná biologická chyba v načasování.
Náš mozek během REM fáze, kdy generuje ty nejživější sny, chytře „vypíná“ naše kosterní svalstvo. Dochází k tzv. svalové atonii, abychom sebou ve spánku nešili a nezlomili si o postel třeba ruku. Problém nastává, když se vaše vědomí probudí, ale mozek ještě nestihl tohle ochrnutí zrušit a navíc vám do reality dál promítá snové halucinace. Vaše pomocné dýchací svaly nefungují, takže máte pocit dušení, a protože se nemůžete hýbat, zpanikaříte. Mozek pak tento ohromný stres okamžitě vizualizuje jako stín v koutě nebo vetřelce, který vám drtí hrudník.
Pokud si tedy myslíte, že za to může uřknutí čarodějnice nebo zlá slovanská „můra“, budete zklamaní. Tyhle mýty si lidstvo pěstovalo už od starověku, protože nám chyběl vědecký rámec. Ve středověku se na noční útoky démonů, takzvaných sukub a inkubů, dokonce mniši nebo nevěrní muži velmi kreativně vymlouvali, když potřebovali vysvětlit noční poluce, vlastní impotenci nebo to, že byli přistiženi s cizí ženou. Realita je ale taková, že spánkovou paralýzou trpí zhruba 7 % běžné populace a číslo raketově stoupá u studentů (až 28 %) a lidí s narušeným spánkovým režimem nebo vysokým stresem. Jsme v tom zkrátka všichni s mozkem, který je jen občas přepracovaný, unavený a reaguje panikou.
Jak se dá s tímto děsivým, ale prokazatelně zcela neškodným stavem bojovat? Proč je tou nejhorší možnou reakcí snažit se pohnout svaly silou? Na všechny tyhle otázky odpoví tento díl podcastu Psychologika. Už teď na všech oblíbených podcastových platformách nebo ve videu níže.
Zdroj: autorský článek
