Nejhlubší tajemství narcisistů, které z nich nevypáčí ani CIA
Lidé s výraznými narcistickými rysy umí působit sebevědomě a silně. Jsou okouzlující, přesvědčiví, a když je potřeba, umí být i tvrdí. Jenže jde jen o fasádu, kterou si budou chránit za každou cenu. Co je pod ní, nepřiznají, i kdyby je třeba mučili tajní agenti.
Narcisté si kolem sebe staví Potěmkinovu vesničku sebevědomí a pod oslnivou slupkou se skrývá pečlivě ukryté tajemství. Hluboká nejistota, stud a strach z vlastní nedostatečnosti. Proto bývají velmi citliví na jakoukoliv kritiku, byť domnělou. Nesouhlas se může rázem změnit v konflikt, protože připustit si chybu je pro ně extrémně ohrožující. V jejich vnitřním světě obvykle platí jednoduché pravidlo: „Buď jsem dokonalý, nebo selhávám.“ Proto také potřebují neustálé uznání, obdiv a loajalitu. Jenže to funguje jen krátkodobě, vnitřní pochybnosti se vracejí, a celý kolotoč se opakuje.
Jedním z hlavních způsobů, jak si narcisté udržují pohodu, je kontrola. Pomocí manipulace, shazování nebo nenápadného nátlaku se snaží ovlivňovat chování ostatních, jejich emoce a někdy i to, co si mají myslet. Nejde jen o samotnou moc nad druhými, ale zejména o uklidnění vlastního vnitřního chaosu.
Zajímavé je, že pochybnosti a nejistota, které ve vás takový člověk vyvolá, odrážejí to, co prožívá on sám. V psychologii se tomu říká projektivní identifikace – nevědomé předání vlastních nepříjemných pocitů někomu jinému. Na rozdíl od projekce, kdy člověk připisuje druhým své vlastní nepřijatelné pocity či vlastnosti, jde projektivní identifikace o krok dál a druhého do těchto pocitů aktivně vtahuje.
Nedokonalá maska
Dalším typickým rysem je potřeba působit výjimečně. Přehánění, chlubení, důraz na status, oblékání, značky, nebo výjimečné osobní kontakty. Jde o vytvoření dojmu, že mají navrch i o způsob, jak sami sebe přesvědčují o vlastní hodnotě. Proto je pro ně nesnesitelné, když v něčem vyniká i někdo jiný. Úspěch druhých vnímají jako ohrožení. Odtud pramení závist, soupeření a tendence druhé shazovat.
V nepříjemných situacích pak přichází na řadu obranné mechanismy jako popírání („to se nestalo“), obviňování druhých („moc si to bereš“) nebo projekce („ty jsi ten problém“). Fakta přitom nehrají velkou roli, důležité je ochránit vlastní obraz. Paradoxně tím lidé s narcistickými rysy odhalují víc, než chtějí. Když neustále přesouvají vinu na ostatní, nepřímo tím říkají, že jejich pocity a reakce řídí někdo jiný.
Co tedy dělat, pokud v tom poznáváte někoho blízkého, kolegu nebo příbuzného? Důležité je nenechat se vtáhnout do jejich hry. Pokud máte pocit, že vás někdo systematicky shazuje, schválně mate nebo vás neustále nutí pochybovat o sobě samých, berte to vážně. Vaše pocity jsou důležitý kompas, a když se ve vztahu dlouhodobě cítíte špatně, nemělo by se to přehlížet nebo omlouvat. Pomáhá, když se dozvíte více o narcismu a promluvíte si o tom s lidmi, kterým důvěřujete, případně s odborníkem či odbornící.
